NPD documents search: Boh. adm., 7 (1925), sv. 2

Č. 5254.

Obecní úředníci: * Neustanovila-li obec, která nemá 3000 obyvatel, určitou kvalifikaci pro místo úřednické ani všeobecně ani zvláště při jeho obsazování, jest při srovnání úředníka obce té se státním úředníkem stejné nebo rovnocenné kategorie ve smyslu § 19 zákona č. 394/1922 hleděti na kvalifikaci (předběžné vzdělání) úředníka, s níž se obec spokojila, obsazujíc dotyčné místo.
(Nález ze dne 30. prosince 1025 č. 25315.)
Věc: Jan D. v M. proti zemskému správnímu výboru v Praze stran služebních požitků.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: St-l byl na základě konkursu usnesením ob. zastupitelstva z 27. června 1905 ustanoven provisorním městským tajemníkem, kterýžto poměr byl usnesením ze 7. července 1906 přeměněn na difinitivní a st-l jmenován měst. tajemníkem a důchodním. Ve schůzi dne 5. prosince 1907 bylo usneseno, že v obci M. je zřízeno stále a platně místo úřednické a st-l jest městským tajemníkem, tedy úředníkem konceptním, který má též povinnost vésti agendu účetní a důchodkovou. Dalším usnesením ze 17. ledna 1920 bylo vysloveno, že zákon č. 443/1919 se vztahuje na služební poměr st-lův a byly témuž služební požitky upraveny dle zákona č. 541/1919 a on zařazen do 2. stupně IX. hodn. třídy státních úředníků. Usnesením z 3. března 1923 byl pak st-l přeřazen od 1. ledna 1923 do VI. hodn. třídy 2. stupně systému státních úředníků. Ke stížnosti několika poplatníků obce bylo toto usnesení v pořadu instančním nař. rozhodnutím zrušeno a vysloveno, že st-le jest porovnati vzhledem k jeho předběžnému vzdělání s úředníkem státním kategorie »E« a přísluší mu vzhledem k jeho celkové služební době i se započtením válečných let a předchozí praxe pouze plat 2. stupně VIII. hodn. třídy.
O stížnosti do tohoto rozhodnutí podané uvážil nss toto:
Žal. úřad stojí na stanovisku, že u provedení § 3 zákona č. 495/21 a § 19 zákona č. 394/22 jest provésti redukci služ. požitků a právních nároků obecních úředníků na míru požitků a nároků úředníků státních, při čemž jest zjistiti, kterou kategorii státních úředníků jest pokládati za rovnocennou kategorii, v níž se dotyčný obecní úředník nachází. Za účelem určení příslušné stejné neb rovnocenné kategorie jest třeba hodnotiti služební místo obecním úředníkem zastávané. Podle konstantní judikatury nss-u, uvádí nař. rozhodnutí dále, rovná se kategorie skupině ve smyslu ustanovení § 52 služ. pragmatiky státních zaměstnanců. Ke zjištění této kategorie nutno zjistiti momenty, charakterisující objektivně ono místo, na něž dotyčný úředník byl dosazen. Jest zde tedy směrodatným, jaké předběžné vzdělání jest všeobecně předepsáno pro ustanovení na dotyčné místo, nebo bylo zvláště při obsazení dotyčného místa onoho žádáno. Není-li však žádné vzdělání všeobecně předepsáno, t. j. ani zákonem ani služebním řádem dotyčné obce a nebylo-li ani při obsazení místa určité vzdělání od dotyčného úředníka požadováno, jest rozhodné vzdělání, které úředník skutečně má, nikoliv snad vzdělání, jež pro výkon prací toho druhu, jaké obecní úředník v obecní službě zastává, by se ve státní službě od uchazeče na toto místo požadovalo.
Stížnost naproti tomu hájí názor, že sice objektivní kvalifikace služ. místa bude ve většině případů odpovídati žádanému vzdělání, nelze však judikatuře rozuměti tak, že by vzdělání od úředníka žádané bylo jediným a výlučným znakem pro objektivní kvalifikaci služ. místa, nýbrž nutno pro určení této objektivní kvalifikace místa zkoumati i agendu, jež od úředníka byla od počátku žádána; v konkrétním případě nutno také přihlížeti k tomu, že st-l byl dosazen na systemisované místo městského tajemníka a výslovně označen jako úředník konceptní. Proto při srovnání přichází pouze v úvahu skupina státních úředníků, do níž jsou zařazeni právničtí úředníci konceptní, neboť agenda zastávaného místa je kvalifikuje objektivně pro toto srovnání.
Na sporu jest tudíž jedině otázka, zda skupinou státních úředníků, která v tomto případě při srovnání jako stejná nebo rovnocenná v úvahu přichází, jest skupina A státních úředníků, tedy skupina úředníků s úplným vysokoškolským vzděláním, jak za to má stížnost, neb skupina E, kterou pokládá žal. úřad za rovnocennou pro stěžovatele.
Nss vyslovil již ve svém nálezu Boh. 4131 adm., že § 3 zák. č. 495/21 i § 19 zák. č. 394/22 dotýkají se služ. požitků a právních nároků samospráv. zaměstnanců jenom potud, pokud byly tyto stanoveny služ. řády a usneseními dotyčných autonom. korporací. Nedotčeny zůstávají požitky a nároky vyplývající autonomním zaměstnancům ze zákona, zejména tedy také ze zákona o obecních úřednících z 23. července 1919 č. 443 Sb., i když přesahují míru požitků a nároků zaměstnanců státních.
St-l z okolnosti, že byl dosazen na systemisované místo městského tajemníka, že byl výslovně označen jako úředník konceptní a dekretem ze 17. ledna 1920 zařaděn ve smyslu zákona č. 443/19 do IX. hodn. třídy 2. stupně, dovozuje, že postavení svého nabyl z tohoto zákona, a že proto nepodléhají jeho nabytá práva redukci ve smyslu § 3 zák. č. 495/21 a § 19 zák. č. 394/22. Avšak neprávem.
Zákon č. 443/1919 stanoví v § 3 odst. I. pouze pro obce, které mají cíle posledního úředního sčítání lidu nejméně 3000 obyvatel, povinnost, aby ve smyslu § 3 ustanovily pro obor služby konceptního úředníka, který vykonal studia právnická a státovědecká a podrobil se s prospěchem všem theoretickým státním zkouškám právnickým aneb dosáhl hodnosti doktora práv na některé tuzemské universitě. Obec M., která jak nesporno dle posledního sčítání lidu nemá 3000 obyvatel, nemá této povinnosti. Proto nepřichází u ní také v úvahu ustanovení odst. 2 § 6 cit. zák. Pak ale nelze právem tvrditi, že st-l, který jak nesporno, vzdělání v § 3 odst. I. předpsané nevykazuje, svých práv a nároků ze služ. postavení nabyl již podle ustanovení zákona č. 443/19, nýbrž naopak jest jasno, že jeho práva a nároky byly založeny individuelním usnesením obce.
V tomto směru bylo však již také ve shora citovaném nálezu vysloveno, že usnesení autonomních korporací — a to bez rozdílu, jde-li o usnesení povahy generelní či individuelní —, pokud stanoví příznivější míru jednotlivých druhů požitků, práv a nároků zaměstnanců, nežli jí určují normy platné pro zaměstnance státní, koncem roku 1922 pozbývají platnosti a že služ. požitky a právní nároky jednotlivých autonomních zaměstnanců, založené na usneseních dotyčných korporací, pokud byly jim poskytnuty měrou vyšší nežli odpovídá míře jednotlivých druhů požitků, práv a nároků zaměstnanců státních, koncem roku 1922 zanikají a že od 1. ledna 1923 příslušejí oněm zaměstnancům jenom podle míry, jak je stanovena pro požitky, práva a nároky zaměstnanců státních. Pro srovnání míry požitků, práv a nároků úředníků autonomních a státních, resp. kategorií úřednických jest pak, jak již také v onom nálezu vysloveno, rozhodným, jaké předběžné vzdělání pro ustanovení na toto služ. místo u obce buď všeobecně jest předepsáno, nebo při obsazování místa onoho obcí zvláště bylo požadováno. Bylo-li určité vzdělání buď všeobecně nebo zvláště při obsazování takového místa požadováno, jest arciť lhostejno, jaké předběžné vzdělání ten který úředník skutečně má. Jinak jest tomu však ve sporném případě. Zde obec ani všeobecně ani zvláště při obsazování místa městského tajemníka nějakého určitého vzdělání pro toto místo nepožadovala, nelze tudíž použíti kriteria shora uvedeného. Ježto pak agenda, úředníkem obstarávaná a také označení místa jako místa úředníka konceptního dle stálé judikatury tohoto soudu pro kvalifikaci ve smyslu § 19 zák. č. 394/1922 jsou nerozhodny, nutno hledati jiné měřítko, dle něhož by se místo ono mohlo kvalifikovati. Žal. úřad shledal takový znak v předběžném vzdělání, jež st-l skutečně vykazuje a to právem. Dle § 42 zák. č. 443/19 náleží obcím, které nemají 3000 obyvatel, usnášeti se o tom, mají-li zřízena býti místa úřednická a jaká a určovati pro úředníky náležitou kvalifikaci. Neusnese-li se obec, jako v tomto případě, výslovně na určité kvalifikaci, nutno pokládati tu kvalifikaci, s níž se obec, ustanovujíc úředníka spokojila, za jedině rozhodnou pro srovnání se státním úředníkem stejné neb rovnocenné kategorie po rozumu § 19 zák. č. 394 z r. 1922. St-l má, jak nesporno, pouze vzdělání měšťanské školy, a obec ustanovujíc st-le jako městského tajemníka, se s tímto vzděláním spokojila nezadavši vzdělání vyššího. Žal. úřad vzal tudíž právem skutečné vzdělání st-lovo za podklad pro srovnání kategorie úředníků autonomních se skupinou státních úředníků a právem porovnal st-le se státním úředníkem skupiny E v § 52 služ. pragmatiky vymezené a dle toho mu služ. požitky vyměřil. — — —
Bylo proto stížnost zamítnouti jako bezdůvodnou.

Citace:

Č. 5254. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 7/2, s. 766-769.