NPD documents search: Váž. civ., 9 (1927), sv. 1

Čís. 146.

Pro napotomní zavedení dávky z přírůstku hodnoty nemovitostí (cís. pat. ze dne 29. prosince 1915 č. 83 z. zák. pro Čechy) může vlastník nemovitosti ustoupiti od dříve uzavřené smlouvy o budoucím prodeji nemovitosti (§ 936 obč. zák.)
(Rozh. ze dne 23. dubna 1919, Rv I 195/19.)
Na základě úmluvy, kterou se žalovaní zavázali, že prodají žalobci během pěti let, kdykoli si toho bude přáti, ze svých pozemků plochu 1000 čtv. sáhů, sáh za 6 K. a že o tom podepíší trhovou smlouvu ke knihovnímu vkladu způsobilou, a o úmluvě této později sepsaného písemného prohlášení, dle něhož vloženo do pozemkové knihy pro žalobce právo předkupní, domáhal se tento na žalovaných splnění trhové smlouvy a podpisu příslušné vkladní listiny. — Obě nižší stolice (zemský a vrchní zemský soud v Praze) uznaly dle prosby žalobní. Z důvodů rozsudku soudu odvolacího: O právu předkupním v právnickém slova smyslu nemůže zde býti řeči. Vždyť dle § 1072 obč. zák. má právo předkupní ten, kdo prodá věc s výminkou, že kupující, chtěl-li by ji zase prodati, napřed mu ji nabídne ku vyplacení. Těchto předpokladů tu nebylo a není. Proto jsou také bezpodstatný veškeré vývody, jimiž žalovaní brojí proti zdánlivému právu předkupnímu, jmenovitě se stanoviska § 1075 obč. zák. Jde tu spíše v podstatě o úmluvu ve smyslu §u 936 obč. zák., která neobsahuje nic nedovoleného nebo neslušného (§§ 878 a 879 obč. zák.) a musí byti splněna tak, jak byla učiněna. Úmluva mezi stranami byla účinná a platná, ježto byly stanoveny podstatné kusy smlouvy a doba, ve které smlouva má býti uzavřena (§ 936 obč. zák.) Účelem smlouvy bylo na straně žalovaných, vzdáti se úplatně ve prospěch žalujícího určité části svého nemovitého majetku za stanovenou jednotnou cenu — na straně žalujících pak, nabýti této věci za smluvenou cenu. Tento účel změněnými okolnostmi zmařen nebyl. Vše, co žalovaní v tom směru uvedli, — stoupající hodnotu pozemku stavebních, vázaný obchod pozemkový (nařízení ze dne 9. srpna 1915 č. 234 ř. z.), zřízení pozemkové komise, zákonné příděly produktu zemědělských, potřebu pozemku pro hospodářství, nemožnost získání jiných pozemků, nemožnost staveb, zajedení dávky z přírůstku hodnoty (patent ze dne 29. prosince 1915 č. 83 z. zák.) jest tedy pro posouzení platnosti úmluvy bezvýznamným; rozboru v těchto směrech nebylo třeba a důkazy v té příčině nabízené byly zbytečny. Jestliže snad žalovaní se zklamali co do očekávané výhodnosti a prospěšnosti prodeje, jde to na jejich vrub; pohnutka nebyla učiněna podmínkou a nelze tudiž k ní přihlížeti (§ 901 obč. zák.).
Nejvyšší soud vyhověl dovolání žalovaných a zamítl žalobu.
Důvody:
Pokud jde o právní posouzení věci, dlužno sdíleti názor soudu odvolacího, že úmluva, která se stala tím, že prohlásily obě strany svůj souhlas s tím, že žalovaní prodají žalobci 3000 čtv. sáhů pozemků po 6 K během pěti roků, kdykoliv si žalobce během této doby přáti bude, jest pactum de contrahendo po rozumu § 936 obč. zák., poněvadž tím bylo umluveno, že strany chtějí smlouvu teprve budoucně učiniti, při čemž žalobci bylo vyhrazeno, nabídku přijmouti neb odmítnouti. Tato úmluva jest tedy dle § 936 obč. zák. závazna jen tehdy, když se mezi tím okolnosti nezměnily tak, že by tím účel smlouvy, výslovně umluvený nebo z okolností patrný, byl zmařen. Patentem ze dne 29. prosince 1915 č. 83 z. zák. byla zavedena dávka z přírůstku hodnoty nemovitostí, která se dle § 1, 5, 13 řádu o zavedení této dávky vyměřuje z přírůstku hodnoty převedených nemovitostí, totiž z rozdílu mezi hodnotou při dotyčném převodu ujednanou a hodnotou nabývací a která činí 5 až 25 procent tohoto přírůstku dle toho, činí-li vzestup hodnoty nad 5 až 150 procent hodnoty nabývací. Dle § 15 tohoto řádu jest dávku platiti povinen zcizitel. Žalobce ani netvrdil, že by přírůstek hodnoty při tomto prodeji nepřevyšoval 5 procent hodnoty nabývací, v kterémžto případě by ovšem dle § 3 cit. řádu byl převod od dávky osvobozen. Žalovaní musili by tedy, kdyby byli povinni splniti smlouvu, platiti tuto dávku. Tím by se však kupní cena, kterou by od žalobce obdrželi, zmenšila o obnos této dávky, tak že by, ježto se žalobce nenabídl, že jim tuto dávku nahradí, nevyzískali plné kupní ceny 6 K za 1 čtv. sáh, s níž při uzavření smlouvy roku 1913 počítali, nýbrž pouze cenu o výši dávky zmenšenou. Zavedením této dávky, jež roku 1913 nemohlo býti předvídáno, změnily se tedy okolnosti tak, že by účel smlouvy na straně žalovaných ze smlouvy a z okolností patrný, vyzískati celou kupní cenu 6 K za 1 čtv. sáh, byl zmařen. Nejsou tedy žalovaní dle § 936 obč. zák. smlouvou vázáni a slušelo proto rozsudek soudu odvolacího změniti a žalobu zamítnouti, aniž bylo třeba zabývati se dalšími námitkami žalovaných.

Citace:

č. 146. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1921, svazek/ročník 1, s. 298-300.