Č. 3221.

Veřejní zaměstnanci. — Učitelstvo: I. * V pojem »aktivní služba« v § 1, větě 1 zák. z 23. července 1919 č. 457 Sb. není zahrnuta aktivní služba vojenská. — II. Opíral-li učitel v odvolání nárok na připočtení válečných pololetí jak o předpisy zák. č. 457/1919, tak o ustanovení zák. č. 222/1920 ve spojení se zákonem č. 195/20, úřad však posuzoval věc jen s hlediska zák. č. 457/1919, jeslí rozhodnutí úřadu k stížnosti dovolávající se opětně obou zákonných předpisů, zrušiti podle § 6 zák. o ss.
(Nález ze dne 7. února 1923 č. 1798.)
Prejudikatura: Boh. 942 a 1188 adm.
Věc: Gustav K. v B. (adv. Dr. Bedřich Mautner z Prahy) proti ministerstvu školství a národní osvěty o připočítání válečných pololetí.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro vady řízení. Důvody: St-1, který dnem 1. února 1919 nastoupil službu učitelskou a byl jmenován dekretem zšr-y v Opavě z 26. března 1921 definitivním učitelem ad personam, konal od 11. května 1916 až do 28. října 1918 vojenskou službu válečnou a byl 1. července 1918 jmenován praporčíkem.
Výnosem zšr-y z 28. dubna 1922 bylo vysloveno, že jmenovanému učiteli nepřísluší válečná pololetí, ježto zde nejsou předpoklady zák. z 23. července 1919 č. 457 Sb., zejména že není zde podmínka veřejné služby školské, konané před nastoupením služby vojenské.
Odvolání z výnosu toho podané zamítl žal. úřad nař. rozhodnutím jako neodůvodněné, jelikož podle ustanovení § 1 zák. z 23. července 1919 č. 547 Sb. nepřísluší st-li právní nárok na připočtení válečných půlletí, poněvadž 1. listopadu 1918 nebyl v aktivní učitelské službě.
O stížnosti stojící v podstatě na právním stanovisku zaujatém již v řízení správním uvažoval nss takto:
Zák. z 23. července 1919 č. 457 Sb. o připočtení válečných let stát ním zaměstnancům určuje v § 1, že civilní státní úředníci, kteří byli 1. listopadu 1918 v aktivní službě, postupují za každý kalendářní rok 1914—1918, v němž byli aspoň po 6 měsíců v aktivní státní službě civilní neb za této služby konali aktivní vojenskou službu a jsou-li podrobeni ročnímu kvalifikování, vykazují kvalifikaci aspoň dobrou, vždy o půl roku dříve do vyšších služebních požitků než měli 1. října 1918.
Ustanovením tímto vyslovil zákonodárce vzhledem na gramatické uspořádání věty, postavení v ní slov »v aktivní službě« jakož i spojitost slov vůbec způsobem každou pochybnost vylučujícím, že chce poskytnouti výhody tohoto zák. pouze oněm zaměstnancům, kteří v den 1. listopadu 1918 vykonávali aktivní službu civilní a měli v kalendářních letech 1914—1918 právní charakter civilních státních zaměstnanců. Že tomu tak, vyplývá dále z doslovu § 4 cit. zák., jenž ustanovení prvních tří paragrafů vztahuje na civilní úředníky státní, kteří byli — jak předpis tento praví — ustanoveni ve státní službě po 1. listopadu 1918 jakož i z dikce § 6 uved. zák., poskytujícího výhody tohoto zák. civilním zaměstnancům, kteří vyhovují všeobecným předpokladům § 1 co do nároku na výhody ty, ale byli dáni na trvalý odpočinek před účinností tohoto zák.
Ze srovnání těchto zákonných ustanovení a zejména ze slovních obratů »ustanovení ve státní službě po 1. listopadu 1918« a »dáni na trvalý odpočinek« se podává, že slovům »v aktivní službě« v § 1 cit. zák. nelze přikládati jiného významu než toho, že sluší jimi rozuměti aktivní službu civilního úředníka státního, nikoliv však že by v pojmu »aktivní služba« mohla býti zahrnuta činná služba vojenská, jak se mylně domnívá stížnost (srv. také nál. Boh. 942 adm.).
Podle čl. II. zák. z 23. května 1919 č. 274 Sb., kterým se upravují služební příjmy a výslužné učitelstvu na veřejných školách obecných a občanských a který určuje, že jest zákony a nařízení o služebních příjmech státních úředníků přizpůsobiti na učitelstvo, jest použíti zák. z 23. července 1919 č. 457 Sb. i na přítomný spor a platí tudíž vše, co shora rozvedeno, také v případě tomto. St-1 nastoupil dle vlastních údajů teprve dne 1. února 1919 do služby učitelské. Před touto dobou ve služebním svazku učitelském nebyl, a nejsou tudíž v osobě jeho splněny předpoklady pro poskytnutí výhod zabezpečených cit. zák. civilním státním zaměstnancům a v důsledku uvedeného čl. II. zák. z 23. května 1919 č. 274 Sb. i osobám učitelským.
Je tedy bezpodstatnou stížnost, pokud nárok na připočtení válečných let odvozuje z § 1 zák. z 23. července 1919 č. 457 Sb.
Než stížnost jde proti r.ař. rozhodnutí ještě s hlediska ustanovení §§ 12, 13 a 24 vl. nař. z 22. prosince 1920 č. 666 Sb. resp. zák. z 19. března 1920 č. 195 Sb.
V té příčině vychází na jevo ze spisů správních, že st-1 v odvolání svém poukazoval na to, že ustanovení zák. z 23. července 1919 č. 457 Sb. o připočtení válečných pololetí, o něž se prvá stolice opírala, jsou předstižena zákonem z 9. dubna 1920 č. 222 Sb. o propočtení služební doby a že podle § 12 prov. nař. z 22. prosince 1920 č. 666 Sb. má se započísti plně vojenská služba válečná, jakož i že se mají z této válečné služby podle § 24 cit. nař. započísti také válečná pololetí, pokud nebyla snad za dotčený kalendářní rok již započtena z titulu služby civilní.
Uplatňoval tedy st-1 před žal. úřadem právní nárok na přiznání přesně definovaných výhod a dovozoval jeho oprávněnost z určitých, jasně označených právních norem, takže bylo povinností úřadu, aby posuzoval opravný prostředek st-lův také s hlediska právních předpisů, jichž se st-1 dovolával, a aby zaujal k nim ve svém výroku určité stanovisko.
Žal. úřad se nepodjal této precisní povinnosti, neřešil spornou otázku pod zorným uhlem ujedených právních norem — ačkoli normy ty mohly míti po případě určitou právní relevanci pro tvrzený nárok (srv. nál. Boh. 1188 adm.) — a nevyčerpal tedy při svém rozhodnutí celý obsah opravného prostředku.
Tím zůstalo však řízení správní v podstatných svých částech neúplným a kusým, pročež bylo nutno, aby nss postupoval podle § 6 svého zák. a zrušil nař. rozhodnutí pro vady řízení.

Citace:

č. 3221. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 535-537.