NPD documents search: Váž. tr., 7 (1925)

Čís. 2048.

Četnictvo jest samostatnými oddílem československé armády (článek V. zák. ze dne 17. prosince 1862, čís. 8 ř. zák. z roku 1863.).
O přivolení k stihání pro urážku četnictva jest žádati ministerstvo vnitra, nikoliv národní obrany (§ 1 zák. z 31. března 1920, čís. 218 sb. z. a n.).
(Rozh. ze dne 24. července 1925, Zm II 356/25.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací uznal po ústním líčení o zmateční stížnosti generální prokuratury na záštitu zákona právem: Rozsudkem krajského jako odvolacího soudu v Novém Jičíně z 14. dubna 1925 porušen byl zákon v ustanovení článku V zákona ze dne 17. prosince 1862, čís. 8 ř. zák. z r. 1863, zákon ze dne 14. dubna 1920, čís. 299 sb. z. a n. a zákon z 31. března 1920, čís. 218 sb. z. a n.
Důvody:
Rozsudkem okresního soudu v Městě Libavě ze 4. března 1925 byla Růžena K-ová odsouzena pro přestupek proti bezpečnosti cti podle §u 491 tr. zák. a článku V zákona ze dne 17. prosince 1862, čís. 8 ř. zák. z r. 1863, spáchaný urážkou četnictva jako samostatného oddělení čs. armády. K odvolání obžalované byla však rozsudkem krajského jako odvolacího soudu v Novém Jičíně z 14. dubna 1925 podle §u 259 čís. 3 tr. ř. z obžaloby sproštěna z důvodu, že četnictvo není samostatným oddělením čs. armády, ani úřadem a že v obžalobě schází souhlas ministerstva zemské obrany, nyní národní obrany. V jednotlivostech uvádí odvolací soud, že zákonem ze dne 14. dubna 1920, čís. 299 sb. z. a n. byl starý zákon o četnictvu ze dne 25. prosince 1894 čís. 1 ř. zák. z roku 1895, vyjímajíc některá ustanovení o požitcích četníků a jich ubytování zrušen, že podle nového zákona jest prý četnictvo nyní pouze bezpečnostní civilní stráží vojensky organisovanou, s vojenským služebním řádem, která má v míru s vojskem společný jen vojenský trestní zákon a soud a má po dobu služby práva stráže civilní i vojenské. Podle §u 2 nového zákona je prý četnictvo orgánem politické správy státní, jest podřízeno jen politickým úřadům, v poslední stolici ministerstvu vnitra a nepodléhá vojenským úřadům. Podle §u 23 nového zákona jsou četníci po dobu služby četnické sproštěni služby vojenské. Z těchto ustanovení vyvozuje odvolací soud, že četníci nejsou v míru příslušníky čs. armády, nýbrž že jen výjimečně jako ostatní civilní obyvatelstvo podléhají po dobu vojenských cvičení vojenským zákonům a předpisům a jen v případě války že přechází pouze část četnictva pod přímé velení vojska. Na dotvrzení uvádějí rozsudkové důvody i to, že v míru provádí občasnou inspekci četnictva štábní důstojník čsl. vojska, který je však přidělen ministerstvu vnitra a nemá nařizovacího práva. Ze srovnání ustanovení obou zákonů prý vysvítá, že zákonodárce v novém zákoně úmyslně vymýtil všechna stará ustanovení, z nichž se dalo souditi na příslušnost četnictva к armádě a není proto četnictvo samostatným oddělením armády, a byla prý i derogována ipso jure ustanovení 4. hlavy vojenského trestního zákona z roku 1855, pokud prohlašují četnictvo za stráž vojenskou. Rovněž schází prý zákonné zmocnění ministerstva národní obrany, poněvadž prý ministerstvo vnitra nebylo žádným zákonem k zastupování ministerstva národní obrany splnomocněno.
Názor odvolacího soudu, že četnictvo není samostatným oddělením čs. armády, jest právně mylným, jak uznal také již nejvyšší soud ve svém rozhodnutí Sb. z. s. č. 1708, na jehož důvody se poukazuje. Okolnost, odvolacím soudem zdůrazňovaná, že i v míru občasně nad četnictvem dohlíží štábní důstojník čs. vojska, jenž jest přidělen ministerstvu vnitra, dokazuje právě organickou přináležitost četnictva k vojsku, jež dohlížeti může zajisté jen nad vlastními svými odděleními, byť i přímé právo nařizovací onomu přidělenému štábnímu důstojníkovi uděleno nebylo. Pokud konečně odvolací soud uvádí, že, i kdyby četnictvo bylo částí armády československé, schází ke stíhání obžalované pro přestupek §u 491 tr. zák. uvedeného článku V. svolení ministerstva národní obrany, poněvadž ministerstvo vnitra nebylo žádným zákonem k zastupování ministerstva národní obrany splnomocněno, že tedy schází návrh obžalobce podle zákona oprávněného (§ 259 čís. 1 tr. ř.), bylo přehlédnuto, že podle §u 1 zákona z 31. března 1920, čís. 218 sb. z. а n. věci četnictva náležejí v obor působnosti ministerstva vnitra, kterýmžto ustanovením, jak také výnosem ministerstva spravedlnosti ze dne 28. května 1920, čís. 27 Věstníku výslovně bylo prohlášeno, změněn byl předpis článku V. tak, že ode dne účinnosti citovaného zákona žádati jest nadále o přivolení ku stíhání pro urážku četnictva u ministerstva vnitra na místě u ministerstva národní obrany.

Citace:

č. 2048. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7, s. 411-413.