NPD documents search: Právník, 63 (1924) - Soukromé právo na Slovensku.

Pro nedostatek zákonných, předpisů v čl. 343. obch. zák. jest rozhodnutí o tom, jak, kde a kdy prodej svépomocný se provésti má, zůstaveno prodávajícímu. — Stačí, když prodejem tím prodávající předem pohrozí. — Nebyl-li v den provedení prodeje sensálem na burse jiný prodej sporného zboží uskutečněn, platí takto dosažená cena za cenu běžnou.

Žalovaný neodebral od žalobce koupené vídeňské sádlo značky »Wiener Großsehlächterei«, pročež je dal žalobce dne 4. května 1915 na pražské plodinové burse sensálem prodati a žádá po žalovaném náhradu škody, záležející v rozdílu mezi kupní cenou a cenou prodeje exekučního — obnosem 1251 K 06 h.
C. k. obchodní soud v Praze žalobě vyhověl a c. k. vrchní zemský soud odvolání žalovaného zamítl.
Důvody:
Odvolatel béře rozsudek v odpor proto, že se žalobce neza- choval dle čl. 343. obch. zák. a vytýká nesprávné právní posouzení věci. Aby provedený prodej byl účinným, musí býti předem prodejem pohroženo. Jaký obsah pohrůžka míti má, zákon neustanovuje. Žalobce pohrozil dopisem ze dne 27. dubna 1915 a žalovaný měl do 4. května 1915, kdy prodej proveden byl, dosti času rozvážiti, má-li přece odebrati neb zaříditi, aby se prodej co nejvýhodněji provedl a od žalovaného zvěděti, jak, kdy a kde prodej provésti dá.
Jak, kde a kdy prodávající prodej uskutečniti dá, to se ponechává volné úvaze prodávajícího a nemusí býti hned ve výhrůžce uvedeno.
Cena smluvní obnášela 490 K za 100 kg. a cena při prodeji dosažená 475 K.
Žalovaný tvrdí, že toho dne byla běžná cena jiná, než dosáhl žalobce, a proto že je prodej proti němu bezúčinný. Výtka ta rovněž odůvodněna není.
Prodej má býti dle čl. 343. obch. zák. zpravidla veřejnou dražbou proveden; jen tenkráte, má-li zboží cenu tržní neb bursovní, připouští se prodej mimo veřejnou dražbu sensálem neb úředníkem oprávněným. Žalovaný sám tvrdí, že zboží, o které jde, má bursovní cenu. Cenou tržní neb bursovní se vyrozumívá ona cena, které se za zboží určitého druhu prostřední jakosti, v určitý čas, na místě, kde pro ně je trh, průměrně dosáhne.
V daném případě byl proveden prodej veřejně na pražské burse plodinové úředním sensálem.
Je-li tornu tak, pak se předpokládá, že dosažená cena je běžná cena. Žalovaný tvrdil, že vídeňské sádlo — »Wiener Großschlächterei« — je totožné s pravým uherským sádlem a to že mělo 4. května 1915 běžnou cenu 496—504 K a vedl o tom znalce. Ten však usoudil opak, že totiž vídeňské sádlo není totožným s uherským sádlem a pak že běžná cena, kterou žalovaný udával, platila jen pro sádlo uherské a netýkala se sádla vídeňského, jmenovitě značky »Großschlächterei«, která je předmětem kupu.
Tím padá námitka žalovaného, poněvadž neprokázal, že cena dosažená sensálem při prodeji veřejně na burse provedeném nebyla cenou běžnou, neboť za takových okolností dosažená cena jest právě cenou běžnou.
Znalec však také seznal, že dne 4. května 1915 na pražské plodinové burse kromě exekučního prodeje, o který jde, žádné jiné ceny vídeňského sádla značky »Wiener Großschlächterei« dosaženo nebylo, než ceny, jak ji bursovní sensál dražbou exekuční ve výši 475 K za 100 kg. za sporné sádlo dosáhl. Proto také soud správně zjistil a vyslovil, že z důvodu poslednějšího tato cena je cenou běžnou a za ni pokládána býti musí.
Nejvyšší soud dovolání žalovaného nevyhověl. Důvody:
Vadno je prý řízení proto, že nebylo vyšetřeno, mělo-li zboží v Karlině, jakožto místě, kde bylo uloženo, cenu bursovní neb tržní. Avšak okolnost ta je proto nezávažna, že, jak později provedeno bude, soud odvolací právem předpokládal, že firma žalující byla oprávněna prodati je na pražské plodinové burse obchodním jednatelem, takže bursovní nebo tržní cena karlínská mohla zůstati stranou.
Dovolací důvod dle č. 3. §u 503. c. s. ř. spatřuje dovolání v tom, že znalec neurčil běžné ceny v den prodeje. Ani tato výtka není ospravedlněna. Znalec uvedl pouze běžnou cenu vepřového sádla značky »Produktiv« dne 4. května 1915 dle cenníku této společnosti ve velkém i v malém z Vídně, i vypočítal pak cenu vepřového sádla značky »Großschlächterei«; mohl míti tedy na mysli jen ceny vídeňské, zvláště když dále uvedl, že průměrná cena vídeňského vepřového sádla jednak na pražské plodinové burse do lístku bursovního se vůbec nezanáší a že pokud ví, dne 4. května 1915 se neuskutečnil na burse prodej jiný kromě prodeje, o který se jedná.
Nesprávné právní posouzení spočívá prý v tom, že soud odvolací vycházel z náhledu, že prodej sporného zboží proveden byl správně podle předpisů čl. 343. zák. obch.
Leč soud odvolací uznal právem, že žalobkyně splnila veškery předpoklady čl. 343. zák. obch. Vytýká-li odvolání, že prodej nebyl dne 30. dubna 1915 proveden, kterým dnem v dopisu ze dne 27. února 1915 žalobce co do prodeje pohrozil, tu sluší uvésti, že zákon nic nepraví o stanovení lhůty určité ku prodeji svépomocnému. Úmysl zákonodárcův se nese jen k tomu, aby kupec prodlévající ještě naposledy upomenut byl na svou smluvní povinnost a aby mu na mysl uvedeny byly následky jeho setrvání v prodlení, mimo to pak též, aby pohnut byl k opatřením, směřujícím k dosažení co nejlepší ceny prodejní. Účelu toho možno dosíci, třebas nebyla zachována nadbytečně stanovená pevná lhůta prodeje.
Co pak se týče způsobu svépomocného prodeje, stanoví ovšem čl. 343. zák. obch. za pravidlo prodej veřejný, dovoluje však vedle toho, má-li zboží cenu bursovní nebo tržní, také prodej neveřejný obchodním jednatelem, a není-li toho, úředníkem k dražebnímu prodeji oprávněným, za cenu běžnou.
Místo, na němž dlužno ať veřejný, ať neveřejný prodej provésti, v zákoně označeno není; ovšem bude se prováděti zpravidla prodej tam, kde se zboží nalézá, není však nikterak nutno, aby místo to omezeno bylo přísně na topografické území místa, kde je zboží, zvláště tehda, má-li zboží cenu bursovní nebo tržní, smí-li následkem toho prodáno býti obchodním sprostředkovatelem nebo jinakým, k tomu oprávněným úředníkem, a náleží-li místo, kde zboží je uloženo, v obor bursy, na níž neveřejný prodej zboží má býti proveden, čemuž tak v přítomném případe jest, tak že výtka, činěná proto, že nebylo prodáno v Karlíně, nýbrž na pražské plodinové burse, je nepřípadná.
Firma žalující směla přejíti od prodeje veřejného k neveřejnému prodeji bursovním sensálem, poněvadž se dle údajů znalcových obchoduje se zbožím takovým na pražské plodinové burse, takže má zboží to na ní cenu tržní, byť i průměrná cena při prodejích nebyla úředně zjišťována a zanášena do bursovního lístku, takže zboží to nemá ceny bursovní.
Výtka konečná, že zboží nebylo prodáno za cenu běžnou, je rovněž bezdůvodná. Dle udání znalcových nebyl v den prodeje, t. j. 4. května 1915. uskutečněn žádný jiný prodej vídeňského vepřového sádla značky »Großschlächterei«, mimo prodej, o který ve sporu jde. Okolnost, nedošlo-li snad přes to onoho dne k prodeji jinému, nedá se zjistili, poněvadž se na pražské burse prodeje vídeňského vepřového sádla nezapisují, jak vidno z předložených dvou kursovních lístků, takže se nedá říci, že cena prodejem dosažená nedosahuje ceny běžné, naopak cena tato musí pro přítomnou rozepři převzíti úkol běžné kupní ceny ze dne 4. května 1915
(Rozh. nejv. soudu ze dne 3. února 1916, č. Rv III
45/16.)
Hamberger.

Citace:

Pro nedostatek zákonných předpisů v čl. 343. obch. zák. jest rozhodnutí o tom, jak, kde a kdy prodej svépomocný se provésti má, zůstaveno prodávajícímu.. Zprávy Právnické Jednoty moravské v Brně. Brno: Nákladem Právnické jednoty moravské , 1917, svazek/ročník 26, s. 46-49.