Authors:
= Boh. adm., 2 (1920)
PDF

Č. 460.


Volby do obcí: I. * Volí-li volební skupina sama náměstka starosty dle § 62 zák. ze dne 31. ledna 1919 č. 75 sb. z. a n., není vázána jej voliti z počtu svých příslušníků, nýbrž jen ze členů obecního zastupitelstva. Zvolila-li jej z osob mimo svoji skupinu, nelze za to míti, že nepoužila svého práva z § 62 cit. zák. — II. * Není zákonné překážky, aby starosta nebo jeho náměstek volení ostatními členy obecního zastupitelstva zvoleni byli ze skupiny voličů, které byl dle § 62 zák. ze dne 31. ledna 1919 č. 75 sb. z. a n. přiřčen nárok na úřad druhého z náměstků.
(Nález ze dne 16. června 1920 č. 5412.)
Věc: Dr. Jaroslav Koutecký, Emanuel Píštělka a Václav Jícha ve Strážnici (adv. Dr. Brabec z Karlina) proti zemské správě politické v Brně stran volby starosty a obecního představenstva.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Při volbě do zastupitelstva města Strážnice vykonané dne . listopadu 1919 dle zásady poměrného zastoupení připadlo: straně domoviny malorolníků 10 mandátů, československé straně lidové 9 mandátů, československé sociálně demokratické straně 9 mandátů, československé národně demokratické straně 6 mandátů, židovské straně lidové 1 mandát, židovské straně národní 1 mandát. Za plného účastenství všech zvolených členů městského zastupitelstva vykonána byla dne 27. listopadu 1919 volba starosty, náměstků a radních.
Volební skupina domoviny malorolníků a skupina československé strany lidové vznesly nárok na úřad II. náměstka, který volební komise přiznala početně silnější straně domoviny malorolníků, načež ostatních 26 členů zvolilo 15 hlasy starostou Emanuela Píštělku, příslušníka strany domoviny malorolníků, a I. náměstkem 17 hlasy Václ. Jíchu, příslušníka strany sociálních demokratů.
Na to vykonala strana domoviny malorolníků sama volbu II. náměstka, za kterého zvolila Dra. Jaroslava Kouteckého, příslušníka strany národně demokratické, všemi 10 hlasy.
Úřad 9 členů městské rady rozdělen byl mezi volební skupiny se započtením starosty a obou náměstků stranám, k nimž náležejí, tak že strana domoviny malorolníků zvolila vedle starosty ještě dva radní, strana sociálních demokratů vedle I. náměstka rovněž dva radní, českolovenská strana lidová 3 radní, strana národních demokratů vedle II. náměstka dalšího jednoho radního a zbývající mandát přiznán sdruženým stranám židovským.
K námitkám, jež podali členové obecního zastupitelstva z československé strany lidové, zemská správa politická v Brně naříkaným rozhodnutím zrušila volbu obecního starosty, náměstka a radních z důvodů, že tím, že volební skupina malorolníků, přihlásivši příslušný nárok, zvolila II. náměstka ze skupiny národní demokracie, zjednala straně té zastoupení, jež jí po právu nepřísluší, kdežto naopak tím, že ostatní členové zastupitelstva mimo skupinu malorolníků zvolili starostu z řad malorolníků, se dostalo skupině malorolníků úřadu starostenského, na nějž po prohlášení nároku na II. náměstka zákonitého nároku jíž neměla. Tímto postupem byla ustanovení § 62 vol. ř. porušena.
Podle obsahu stížnosti a výroku naříkaného rozhodnutí jest v daném případě spornou otázka, je-li volební skupina, které byl přiřknut nárok na úřad některého náměstka, povinna, aby jej zvolila ze sebe to jest z počtu svých vlastních příslušníků či dovoluje-li zákon, aby jej zvolila ze členů obecního zastupitelstva stojících mimo tuto volební skupinu; dále otázka, zdali starosta volený ostatními členy obecního zastupitelstva smí býti zvolen z příslušníků skupiny, která užila svého práva na volbu náměstka.
Nejvyšší správní soud, rozhoduje o této stížnosti, řídil se těmito úvahami:
Již podle přirozenosti věci není o tom žádné pochybnosti a nad to § 60 zák. ze dne 31. ledna 1919 č. 75 sb. z. a n. to výslovně ustanovuje, že členové obecního zastupitelstva volí starostu, jeho náměstky a ostatní členy obecní rady ze sebe. Tento rámec volitelnosti jest v zákoně výslovně a přesně dán a nesmí býti překročen. V obcích, v nichž voleno bylo podle zásady poměrného zastoupení, provésti jest volbu starosty a náměstka (§ 62) jakož i volbu ostatních členů obecní rady (§ 64) podle téže zásady. Podle § 62 1. c. přísluší volebním skupinám majícím nejméně třetinu nebo čtvrtinu všech členů obecního zastupitelstva právo, vznésti nárok na úřad prvého nebo druhého náměstka, a byl-li nárok takový některé skupině přiřknut, volí toho neb onoho funkcionáře ona sama nadpoloviční většinou; ostatní členové volí pak obecního starostu, po případě i zbývajícího náměstka rovněž nadpoloviční většinou. Zákon, který praví: »volí ho sama«, nepřipojuje k tomu nikde, že jej oprávněná skupina musí nebo smí zvoliti pouze »ze sebe«, totiž z příslušníků svých vlastních. Již toto nerozeznávání samým zákonem jest jedním z důvodů pro náhled, že zákon neměl úmyslu právo volební skupiny obmezovati ve výběru kandidátů a působiti na svobodu volby co do osoby voleného. Náhled ten dochází však, byť i nepřímo, svého potvrzení v těchto dalších předpisech zákona: Volební řád do obcí v republice československé jak pro volbu do obecního zastupitelstva, tak i pro volbu obecního starosty a rady dává voličům bez rozdílu jejich společenského postavení a poplatní síly, které dříve dělily voliče ve volební sbory, rovné právo, aby volili do těchto sborů osoby své důvěry, pokud nejsou z práva volebního vyloučeny, a aby je kandidovali podle volebních skupin tvořených buď dle politického přesvědčení, nebo podle hospodářských nebo místních zájmů, jsou-li skupiny ty početně dostatečně silné (odst. 2 § 20, pak § 62 a 64 vol. řádu). Zdali volební skupina dle §§ 20 a 21 vol. ř. kandidátní listinu předkládající kandiduje jedině a výlučně své příslušníky, zákon nekontroluje, nýbrž pouze žádá, aby nikdo nekandidoval ve více volebních stranách (posl. ods. § 21 a § 22 vol. ř.). V souhlase s tím také nepředpisuje volební řád, že volební skupina vykonávající volbu náměstka dle § 62, smí za něj voliti pouze příslušníka své strany, nýbrž naopak připouští, aby se jednotlivé skupiny pro volbu starosty a náměstků sdružily, načež platí za skupinu jednu. Že pak ani možno není takovéto sdružené skupině předepsati příslušenství kandidáta k té či oné straně, leží na bíledni.
Sluší tudíž na oprávnění, která vol. řád v § 62 dává volebním skupinám, aby určitého funkcionáře volily samy, pozírati jenom jako na právo jim v tom směru vyhrazené, že se jim do volby příslušníci ostatních stran nesmějí mísiti, nýbrž že pouze vlastní hlasy oprávněné skupiny rozhodnou o volbě jí reklamované a jí platně přiřčené. Nijak však nespojuje zákon s tímto právem také povinnost, aby při takové volbě byla strana vázána pouze na příslušníky své strany a směla voliti funkcionáře pouze ze sebe.
Že takový jest, třebas zřejmě nevyslovený, úmysl zákona, vychází z odst. 2 § 64 vol. ř., kde rozdělení členů obecní rady neděje se podle toho, která volební strana starostu a jeho náměstky volila, nýbrž podle toho, ke které straně zvolený starosta a náměstkové náležejí. Tento předpis zákona zcela zřetelně připouští možnost, že volební strana k volbě starosty nebo náměstka oprávněná zvolí zaň příslušníka jiné volební skupiny. A právě, aby pro takové případy chránil a zachoval princip poměrného zastoupení stran v obecní radě a aby zamezil nepříznivý přesun síly poměrného zastoupení v obecní radě, čítá zákon při rozdílení mandátů obecních radních zvolené již funkcionáře těm stranám, ke kterým zvolení náležejí, a nikoliv těm, z jichž volby vyšli.
Podavatelé námitek, vesměs příslušníci strany lidové, která konkurovala se stranou domoviny o úřad druhého náměstka, majíc 9 členů v obecním zastupitelstvu, cítili se vykonanou volbou zkrácenými, majíce za to, že by úřad II. náměstka příslušel straně lidové, když strana k volbě jeho oprávněná podle jejich názoru práva toho nepoužila, zvolivši náměstkem příslušníka strany národně demokratické a nikoliv příslušníka svého. Žalovaný úřad se k tomuto náhledu připojil, a volbu tuto zrušil, ač jak z předcházejících úvah vysvítá, nemůže býti o tom řeči, že by bylo nepoužitím nebo vzdáním se práva voliti náměstka, sáhla-li oprávněná strana po kandidátu mimo stranu stojícím. Kromě toho jest i k tomu přihlédnouti, že strana lidová neutrpěla touto volbou újmy na poměrném zastoupení svém v obecní radě. Bylyť jí přiřčeny v obecní radě 3 mandáty, kdežto kdyby bývala volila sama náměstka a jej zvolila ze sebe, obdržela by pak pouze 2 další mandáty v obecní radě. Za to, že strana domoviny zvolila II. náměstka ze strany národně demokratické, obdržela tato strana na místě 2 mandátů, které jí dle počtu jejích členů příslušely, již jen mandát jeden. Tím byla rovnováha v poměrném zastoupení volebních skupin v obecní radě zachována.
Obdobně sluší hleděti na volbu starosty. Tohoto volily zcela dle předpisu § 62 vol. ř. »ostatní členové obecního zastupitelstva« kromě strany domoviny malorolníků. Tyto »ostatní členy« tvořilo všech pět zbývajících volebních skupin, kterým zákon neukládá, ostatně prakticky ani nemyslitelnou, povinnost, aby volily starostu z určité strany a proto jim také nepřikazuje, aby zvolily starostu pouze z počtu členů na volbě se účastnících s vyloučením příslušníků strany, která volila náměstka. Byli proto tito ostatní členové obecního zastupitelstva při volbě starosty vázáni pouze již zpředu vzpomenutým předpisem zákona, voliti starostu z členů obecního zastupitelstva, kterouž mez svojí volbou nepřekročili.
Nebyl tudíž vykonanou volbou ani porušen předpis zákona, ani nebylo se prohřešeno proti jeho duchu, naopak opačný názor, který vedl žalovaný úřad ke zrušení této volby, nelze srovnati se zákonem.
Bylo proto naříkané rozhodnutí po rozumu § 7 zákona o správním soudě zrušiti.
Citace:
č. 460. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství, 1921, svazek/ročník 2, s. 415-418.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).