Č. 3628.

Úředníci Velké Prahy: K výkladu odst. II § 3 zák. č. 114/1920 o zachování »výhod« úředníkům obcí k hl. městu Praze připojených.
(Nález ze dne 19. května 1924 č. 12599/23).
Prejudikatura: Boh. 3230 adm.
Věc: Užší srpávní komise hlavního města Prahy proti zemskému
správnímu výboru v Praze o úpravu služebních požitků mag. rady Dra.
Ant. H.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Dr. A. H. byl na základě zmocnění měst. zast. usnesením městské rady na Král. Vinohradech z 14. července 1908 ustanoven trvale úředníkem této obce a jmenován městským koncipistou II. třídy. Později jmenován byl koncipistou I. třídy a komisařem měst. úřadu. Ve schůzi dne 15. listopadu 1918 schválilo měst. zast. úpravu služebních a platových poměrů měst. úředníků a podúředníků dle pravidel, zároveň vydaných. V téže schůzi přiznalo podle dekretu z 16. listopadu 1918 Dru H. titul tajemníka II. tř. a zařadilo ho dle služebních let a započtením 4 válečných let dvojnásobně do VII. hodn. třídy kategorie A. Zároveň vyměřilo mu pětileté přídavky a to se zřetelem k tomu, že válečná léta se též do kvinkvenálek započítávají dvojnásobně. Konečně jest z dekretu ještě uvésti, že se měst. zast. v téže schůzi také usneslo, aby se Dru H. počítala doba pro výslužné na místě od 15. června 1907 již od 21. července 1904, od kteréž doby byl až do dne nastoupení služby u obce vinohradské ve službě státní.
Dekretem měst. úřadu na K. V. z 27. listopadu 1920 byl Dr. H. na základě usnesení měst. zast. z 24. listopadu 1920, jímž stanovena byla nová služební a platová pravidla, zařazen do VI. hodn. třídy skupiny A, platové stupnice I. a podle toho bylo mu vyměřeno od 1. ledna 1921 služné a příbytečné. K tomu bylo podotčeno, že nejbližší automatický postup nastává dnem 1. srpna 1921.
Podle dekretu z 3. října 1922 usnesla se užší správní komise hl. města Prahy na základě § 3 zák. č. 114 Sb. ai 1920 ve schůzi dne 29. září 1922, aby na základě usnesení měst. zast. ze 14. března 1921 byla Dru H. připočtena k dosavadní započítatelné služební době u obce pražské, počínající dnem 15. července 1907, jednoroční presenční služba vojenská a služba veřejná ve výměře 2 let, 11 měsíců a 24 dní, a přiznala mu od 1. ledna 1922 VI. tř. hodn., stupeň prvý a druhý stupeň VI. tř. hodn. počínajíc od 1. srpna 1922.
Do tohoto usnesení podal Dr. H. stížnost ke sboru pro vyřizování stížností při ústřední správní komisi hl. města Prahy, v níž v podstatě namítal, že jím byl neprávem zkrácen o 1 rok (totiž proti dekretu měst. úř. z 27. listopadu 1920). Tento sbor rozhodnutím z 13. prosince 1922 stížnosti vyhověl a usnesení užší správní komise z 29. září 1922 zrušil, pokud se jím započítávají Dru H. 3 léta válečná a přiznal jmenovanému nárok na započtení 4 válečných roků.
Proti tomuto rozhodnutí podala obec praž. stížnost, jíž zsv nař. rozhodnutím z části vyhověl a rozhodnutí stížnostního sboru změnil takto: »Jmenovanému náleží nárok na zachování 4 válečných roků jemu obcí vinohradskou pravoplatně přiznaných, pokud jimi určena jest výše jeho služebních požitků, nenáleží mu však tento nárok, pokud jimi jeho povinná doba služební zkrácena byla o jeden rok,«
Rozhodnutí to odůvodňuje zsv v podstatě takto:
Zákon č. 114 z r. 1920 liší vzhledem k 2. odst. cit. § 3 požitky od ostatních práv a nároků. Požitky vyšší pravoplatně přiznané na základě všeob. úpravy předměstskou obcí do 30. června 1919 provedené zachovává v platnosti do doby, až provedena bude nová všeob. celková úprava platů a požitků úředníků a zřízenců sjednocené obce pražské. Ostatní práva a nároky, pokud převyšují míru práv a nároků úředníků a zřízenců stejné neb rovnocenné kategorie, kteří v den sloučení ve službách sjednocené obce ustanoveni byli, ruší.
Vzhledem k znění těchto ustanovení třeba jest vytknouti: Z obsahu pojmu práv, kterýžto pojem zahrnuje služební požitky, obor služby, titul služební, povinnou dobu služební, dále jiné výhody, jež služební pán eventuelně svým zaměstnancům poskytuje, vyjímá zákon výslovně požitky, jejichž vyšší míra zachována býti má. V obsah pojmu »nárok« jest pak zahrnouti: nárok na postup, na pensijní a zaopatřovací požitky.
Přiznává-li pak zákon úředníkům předměstských obcí vyšší požitky nadále, i když přesahují míru požitků úředníků pražských, nečiní rozdílu (kromě vyznačeného v odst. 3 téhož §), jakým způsobem byly nabyty, jen když nabyty byly na základě všeobecné úpravy do 30. června 1919 provedené, t. j. zdali efektivně vyslouženy byly, či byly-li pravoplatným aktem darovacím obce předměstské všeobecně přiznány všem zaměstnancům této obce. Kde zákon nerozlišuje, nelze ani při výkladu jeho rozlišovati.
Byly-li tudíž úředníkům započteny do postupu 4 roky válečné, nabyli tito jednak jistých požitků vyšších, jednak zkrátila se jim jejich povinná služební doba. Pokud nabyli na základě toho započtení vyšších požitků, mají nadále nárok dle odst. 2 § 3 cit. zák., aby tím byly zachovány, — jest tudíž třeba započtená 4 léta nadále respektovati naznačenou měrou, třebas u obce pražské pražští úředníci přiznány mají jen 3 roky válečné.
Pokud však započtením více let válečných, než Praha vlastním zaměstnancům povolila, nabyli úředníci předměstských obcí před sloučením a před 30. červnem 1919 právo zkrácené služební doby, nemůže toto právo po 1. lednu 1922 novým služebním pánem uznáno býti v důsledku kategorického znění odst. 1 § 3, ježto toto právo přesahuje míru práv zaměstnanců pražských.«
Stížnost podaná obcí hl. města Prahy namítá, že žal. úřad neprávem přiznal Dru H. nárok na započtení 4 válečných roků pro určení výše jeho služebních požitků, v podstatě dovozujíc ze znění a souvislosti odstavců 1 a 2 § 3 zák. z 6. února 1920 č. 114 Sb., že ustanovení odst. 2 ponechávající úředníkům obcí zákonem tím k obci hl. města Prahy připojených, nárok ovšem časově omezený na vyšší požitky, jež jim byly do dne 30. června 1919 všeob. úpravou platně přiznány, vztahuje se jen na požitky, které do 30. června 1919 byly pravoplatně přiznány a skutečně poukazovány na základě všeob. úpravy, že však ustanovení to neplatí o takových požitkových nárocích, které teprve po určitém období časovém se mohou státi působivými a kde poukázání a přiznání příslušných požitků jest vázáno na rozmanité podmínky, které musí býti splněny.
Nss neuznal tuto stížnost odůvodněnou, trvaje na právním názoru, vysloveném a podrobně odůvodněném v nál. Boh. 3230 adm., že ustanovení odst. 2 zachovává nejen právo na vyšší požitky konkrétním aktem zaměstnanci již přiznané, nýbrž i nárok na to, aby až do té doby, kdy bude provedena nová všeob. celková úprava platů a požitků úředníků a zřízenců sjednocené obce pražské, byly jim zachovány všechny ony výhody, obsažené ve všeob. úpravách usnesených do 30. června 1919, které mají vliv na výměru požitků, a tedy zejména také příznivější počítání služební doby, jako podmínky pro dosažení požitků určité výše v úpravách těch zaměstnancům zajištěné.
Řídě se tímto právním názorem, nemohl soud shledati nezákonnost v tom, bylo-li nař. rozhodnutím vysloveno, že Dru A. H. náleží nárok na započítání 4 válečných roků, který jemu obcí K. V. na základě úpravy, usnesené nesporně do 30. června 1919, byl přiznán pro vyměření jeho služebních požitků, a bylo proto stížnost obce hl. města Prahy jako bezdůvodnou zamítnouti.

Citace:

č. 3628. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 1315-1317.