NPD documents search: Váž. civ., 18 (1936)

Čís. 13811.

V zákoně ze dne 23. prosince 1932 čís. 198 sb. z. a n. není předepsána zvláštní způsobilost k provozování periodické dopravy osobním autobusem, nýbrž jen osobní spolehlivost co do provozování této živnosti, kteréžto pojmy jsou různé.
Při exekuci vnucenou správou nebo vnuceným propachtováním živnosti autodopravní jest rozhodným jen, zda zákon k nastoupení takové živnosti vyžaduje zvláštní způsobilost, a jest rozeznávati i mezi touto způsobilostí a mezi způsobilostí k jízdě motorovými vozidly.
(Rozh. ze dne 29. září 1934, R I 1012/34.)
Vymáhající věřitelka navrhla k vydobytí peněžité pohledávky proti majiteli autodopravy povolení exekuce vnucenou správou živnostenského podniku koncesované periodické dopravy osob. Soud prvé stolice exekuční návrh zamítl, ježto dlužník provozuje koncesovanou živnost se čtyřmi pomocníky, pročež nemá ve smyslu ustanovení § 341 ex. ř. exekuce vnucenou správou místa. Rekursní soud zrušil napadené usnesení a uložil prvému soudu, by, vyčkaje pravomoci, znovu o návrhu rozhodl. Důvody: Stěžovatelka správně namítá, že se u koncesovaných živností podle § 341 ex. ř. dále předpokládá, že k jejímu nastoupení je třeba zvláštní způsobilosti. Podle § 1 zák. čís. 198/1932 doprava osob nebo nákladů, ať pravidelná nebo nepravidelná, provozovaná po živnostensku motorovými vozidly, jest živností koncesovanou. Podle § 3 cit. zák. musí sice žadatel prokázati osobní spolehlivost co do provozu této živnosti, v zákoně však není předepsána zvláštní způsobilost pro ni, takže v tomto směru zůstal stav pokud se týče dopravy motorovými vozidly, jaký byl podle § 23 živn. nov., kdy pro periodické dopravování osob vyžadovala se sice spolehlivost, ne však zvláštní způsobilost. Z toho je také patrno, že spolehlivost jest rozlišovati od zvláštní způsobilosti. Ježto pro nastoupení dlužníkovy živnosti není třeba zvláštní způsobilosti, má exekuce vnucenou správou nebo propachtováním místa bez omezení na počet pomocných dělníků. Prvý soud proto neprávem zamítl návrh z důvodu v napadeném usnesení uvedeného. Připomíná se, že navrhovatelka navrhuje též exekucí zabavením živnostenského podniku. Ježto rekursní soud nemá exekuční titul, jest napadené usnesení zrušiti.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Stěžovatel přehlíží, že napadené usnesení řešilo otázku, zda koncesovaná živnost povinného, provozování periodické dopravy osobním autobusem, spadá pod živnosti, uvedené v druhé větě prvního odstavce § 341 ex. ř., na základě zákona z 23. prosince 1932 čís. 198 sb. z. a n., kterým byla upravena doprava motorovými vozidly provozovaná po živnostensku. Napadené usnesení správně uvádí, že v tomto zákoně není předepsána zvláštní způsobilost, nýbrž jen osobní spolehlivost co do provozování této živnosti a že oba pojmy jsou různé, což jest patrno i z ustanovení § 23 živn. nov. Stěžovatel ani nenapadá tento názor. Jeho vývody opřené jen o úvahu, že majitel autodopravy, který ji sám obstarává a s auty jezdí, musí míti k tomu zvláštní způsobilost, jsou bez významu, ježto v té příčině je rozhodným jen, zda zákon k nastoupení takové živnosti vyžaduje zvláštní způsobilost. Jest rozeznávati mezi takovou způsobilostí a mezi způsobilostí k jízdě motorovými vozidly.

Citace:

Čís. 13811. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/2, s. 143-144.