NPD documents search: Boh. adm., 6 (1924), sv. 2

č. 3767.

Živnostenské právo. — Administrativní řízení: O povaze a účincích živnostensko-policejního konsensu (rekonstrukce cihelny) a o řízení při tom.
(Nález ze dne 20. června 1924 č. 8178/23.) Věc: Josef N. a spol. v B. proti ministerstvu obchodu o živnostensko-policejní schválení rekonstrukce cihelny.
Výrok: Stížnost se dílem odmítá jako nepřípustná, dílem se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: - - -
Spor koncentruje se na otázku, nabyl-li živnostensko-policejni konsens osp-é v P. z 10. listopadu 1920, jímž schválena rekonstrukce cihlářské pece v B., formální a materielní právní moci čili nic. Žal. úřad postavil se v nař. rozhodnutí na stanovisko, že tento konsens právní moci nabyl. Tomu však odporuje stížnost, namítajíc, že konsens byl udělen s výhradou kolaudace, což není nic jiného než, že konsens byl udělen pod podmínkou rozvazovací, že podmínky v něm obsažené ve stanovené lhůtě splněny budou. V daném případě však podmínky, na něž byl konsens vázán, ve stanovené lhůtě splněny nebyly, nenabyl proto konsens formální právní moci, neboť se ve stanovené lhůtě nesplnila resolutivní podmínka, na niž byl konses vázán.
Názoru tomu nemohl nss přisvědčiti. Živnostensko-policejni konsens jest prohlášení živnostenského úřadu, že jest připustilo užívati nějaké živnostenské provozovny k určitým účelům. Rozhodnutí, jímž se živnostenská provozovna schvaluje, tedy živnostensko-policejni konsens uděluje, jest právním aktem, jímž se zřízení a užívání provozovny za podmínek v konsensu obsažených zaručuje. Schválení pomíjí dle § 33 ž. ř., jestliže se do roka po schválení provozovny nepočne s jejím provozem aneb když se provoz na dobu delší než 3 léta přeruší nebo zničí-li živelní pohroma neb jiná náhoda úplně provozovnu. Jiné případy zániku konsensu v živnostenském řádě udány nejsou. Uváží-li se ještě, že kolaudace živnostenské provozovny záleží v úředním prohlédnutí jejím za spolupůsobení odborných poradců za tím účelem, aby se zjistilo, je-li zřízena v souhlase s konsensem, pak jest zřejmo, že povolení k používání provozovny nepropůjčuje držiteli jejímu nových práv a jest jen úředním potvrzením, že provozovna odpovídá konsensu. Shledá-li se při kolaudaci, že některá podmínka konsensu nebyla splněna, nemá to za následek zánik konsensu, nýbrž může býti důvodem pro odepření povolení k používání, po případě k jinému úřednímu opatření. Nemá tedy názor stížnosti, že konsens udělený s výhradou kolaudace jest považovati za konsens udělený pod resolutní podmínkou, v zákoně opory.
Řízení za účelem schválení závodů v § 27 živ. ř. uvedených — a o takový závod jde — upravené předpisy § 28 a násl. ž. z. jest ovládáno přísnou zásadou koncentrační, která vyžaduje, aby účastníci — tedy i sousedé — všechny své námitky, ať je činí proti živnostenské provozovně samé nebo proti konsensnímu řízení, přednesli již při komisionálním jednání a domáhali se rozhodnutí o nich u prvé instance. Zásada ta vylučuje, aby sousedé teprve po odbytém řízení konsensním ať ve věci samé, ať co do řízení námitky činili, leč že by tvrdili, že celé řízení již provedené nemá proti nim účinku a významu, protože jim bylo zabráněno na jednání se účastniti a námitky podati. Takovou námitku však stížnost neobsahuje.
V daném případě byla vyhláška o zamýšlené rekonstrukci cihlářské peci po předepsanou dobu v obci B. vyvěšena a byli kromě toho všichni st-lé obecním úřadem o konání komise, jak z jejich podpisů na exempláři vyhlášky jest patrno, řádně uvědomeni. Josef N. se komisionelního jednání vůbec nezúčastnil, Anna K. a Václav S. pak při komisi prohlásili, že proti schválení projektu nečiní námitek, bude-li rekonstrukce provedena tak, aby obtěžování kouřem a nebezpečí pořáru bylo omezeno na nejmenší míru; vyhradili si pak, aby velkostatek ručil za škodu, která vznikne na jejich majetku pálením ve zmíněné cihlářské peci.
Nevznesli tedy st-lé při komisionelním jednání vůbec žádných námitek, neboť ani zmíněná výhrada není námitkou, nýbrž jest požadavkem pro případ schválení živnostenské provozovny, jenž se dle své povahy nehodí k projednání v živnostensko-policejním řízení, neboť nepřísluší o něm živnostenskému úřadu rozhodnouti, ani odkázati jej dle 5. odst. § 3 ž. ř. na pořad práva. St-lé ani netvrdí, že při komisionelním jednání za účelem schválení rekonstrukce cihlářské peci nějaké námitky vznesli a také nepodali opravného prostředku proti konsensu z 10. listopadu 1920, jímž byla rekonstrukce cihlářské peci živn.-policejně schválena beze všeho časového omezení. Tento výměr nabyl proti st-lům formální právní moci, poněvadž byly jakékoliv jejich opravné prostředky v tomto konsensním řízení vyloučeny, ale také materielní právní moci, poněvadž ohledně rekonstrukce cihlářské peci byl právní poměr st-lů k držiteli této peci trvale upraven. Vzhledem k tomu nebyli st-lé legitimováni, aby se odvolali z rozhodnutí zsp-é, jímž byl zrušen výměr z 27. července 1921, kterým bylo odepřeno povolení k používání rekonstruované cihlářské peci.
Stížnost namítá, že sousedům přísluší právo konkrolovati provádění podmínek, předpisů a omezení konsensu a že mají právo stížnosti pro nesplnění podmínek konsensu. St-lé poukazují na to, že nebyly splněny podmínky konsensu, neboť při kolaudaci bylo zjištěno, že sousedé jsou při pálení cihel obtěžováni a na zdraví ohrožování kouřem, vznikajícím při pálení cihel. Stížnost má zřejmě na mysli předpis pojatý do konsensních podmínek pod č. 3 a 4. V těchto bodech jest nařízeno, že provoz cihlářské peci musí býti takovým způsobem zařízen, aby sousedé byli co nejméně obtěžováni kouřem a aby nebezpečí pořáru bylo omezeno na nejmenší míru. Podnět k tomuto příkazu dalo obtěžování sousedstva provozem cihlářské peci. Když byl schvalován projekt rekonstrukce cihlářské peci, mohlo se zajisté jednati jediné o to, jak má býti cihlářská pec a její provoz zařízen, aby se nepříčil předpisům § 26 ž. ř. V tomto ohledu postrádá zmíněný rozkaz určitého obsahu, jak má býti provoz zařízen, a nedává majiteli provozovny dostatečně konkretisované direktivy, jak má provoz zaříditi, aby bylo dosaženo účelu, v jehož zájmu byl příkaz ten dán. Je-li však obsah tohoto příkazu tak neurčitý, pak nelze mluviti ani o něajké konsensní podmínce v technickém slova smyslu, ani o nesplnění jejím, ani o nějaké vadě řízení, že nebylo splnění její vyššími instancemi zjišťováno, nýbrž pominuto.
Stížnost brojí konečně proti stanovisku žal. úřadu, že živn. úřady nebylv oprávněny pravoplatně udělený konsens v jakémkoli směru měniti, pokud nenastaly v závodě provozovacím změny v § 32 ř. z. vytčené.
Námitkou touto nemohl se nss meritorně zabývati. Podáním z 12. dubna 1921 domáhali se st-lé, aby byl změněn konsens z 10. listopadu 1920, který nabyl proti nim formální a materielní právní moci. Na takovou změnu nemůže míti nikdo, tudíž ani st-1 právního nároku. Není-li však takového nároku, nemohlo nař. rozhodnutím, jímž bylo zrušeno rozhodnutí nižší stolice o změně pravoplatného konsensu a odepřeno pravoplatný konsens změniti, porušeno býti nějaké subjektivní právo st-lů a jest jejich stížnost v tomto bodu nepřípustná.

Citace:

č. 3767. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 133-136.