Č. 4028

Cesty. — Obecní samospráva:* Rozkaz městského zastupitelstva v Brně, aby byl odstraněn plot z veřejné cesty, s odvoláním
se na § 36 brněnského statutu, jest rozhodnutím ve věci silniční policie; řeší-li úřad při tom otázku vlastnictví pozemku plotem zahraženého, řeší ji pouze jako otázku praejudicielní.
(Nález ze dne 15. října 1924 č. 17 628)
Věc: Štěpán Z. v K. proti městskému zastupitelstvu v Brně (řed. měst. úřadů Dr. Rich. Šňupárek) stran odklizení plotu.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.

Důvody: V řízení prováděném městskou radou v Brně o zrušeni veřejné cesty č. — v K., která vedla dotud mezi majetkem st-lovým a majetkem Kristiny B., bylo zjištěno, že hranice majetku Z. proti této veřejné cestě nesouhlasí s katastrální mapou. I bylo st-li výměry měst. rady z 22. října 1922, 29. listopadu 1922 a 21. dubna 1923 nařízeno, aby umístil plot do 8 dnů na katastrální hranici svého pozemku, jak byla vyměřovacím oddělením stav. úřadu vykolíkována. Odvolání z těchto výměrů, v němž st-l namítal, že k pruhu půdy plotem ohrazenému nabyl vlastnictví vydržením, městské zastupitelstvo usnesením z 8. června 1923 (intimát z 14. června 1923) zamítlo, poněvadž pozemek, o nějž jde, jest dosud veřejným a jeho vydržení jest dle § 287, 311 a 1455 o. z. o. nemožno. Stížnost do tohoto rozhodnutí podaná v podstatě vytýká, že spor o to, nabyl-li st-l vlastnictví k onomu proužku pozemku, který rozhodnutí prohlašuje za část veřejné cesty č. —, měl býti řešen cestou práva soukromého a nikoli autoritativním výrokem měst. zastupitelstva. Se zřetelem k tomuto obsahu stížnosti bylo nss-u nejprve zkoumati, zda nař. výrok jest skutečně rozhodnutím úředním právní moci schopným (§ 2 zák. o ss) a nikoli snad pouhým projevem obce jako strany ve sporu o vlastnictví k pruhu pozemku, jenž podle katastrální mapy jest částí veřejné cesty, podle tvrzení st-lova však stal se vydržením jeho vlastnictvím. V tom směru shledal soud, že v daném případě jak měst. rada i měst. zastupitelstvo ve věci rozhodovati chtěly a svůj výrok vydaly ve formě výroku úředního, že tedy výroky jejich nelze pokládati za pouhé snad prohlášení strany t. j. za pouhý projev obce jako subjektu práv majetkových. Že tomu tak jest, vysvítá nejen ze znění oněch výroků, ale zejména i z toho, že st-li hrozí jednak trestními následky, nevyhoví-li příkazu jemu danému, jednak politickou exekucí. Musil tedy soud dále uvažovati, zda-li žalovaný úřad nař. rozhodnutím nepřekročil meze své kompetence, t. j. zdali snad si neosvojil právo rozhodovati ve věci náležející na pořad práva soukromého. Nař. rozhodnutí ovšem v prvé části obírá se otázkou soukromoprávní, dovozuje-li, že st-l vlastnictví k spornému pozemku vydrž mim nenabyl. V odstavci dalším však dovolává se všeobecně ustanovení §§ 36 obec. zříz. pro Brno a tím i bodu 4 lit. b) tohoto předpisu, podle kterého péče o zachování obecních cest přísluší do samostatné působnosti obce. Hledíc k tomu i k obsahu nař. rozkazu — odkliditi plot z tělesa veřejné cesty — dlužno důvodně míti za to, že obec vydala příkaz stížnosti v odpor braný vykonávajíc místní policii, k níž podle ustanovení uvede- ného § 36 pod č. 4 lit. b) náleží také péče o udržovaní obecních komunikací, jakož i o to, » aby jízda po nich byla volná, bezpečná a snadná«. Jeví se tedy sporný příkaz k odklizení plotu jako opatření silniční policie vydané k tomu účelu, aby obecní cesta č. — zůstala v celém svém rozsahu svému určení jako veřejná cesta zachována. Vydávaje tento příkaz, k němuž byl obecní úřad podle cit. předpisu obecního zřízení příslušný, musil ovšem nejprve zjistiti, zdali sporný pruh, plotem zahražený, součástí veřejné cesty jest čili nic. Toto zjištění nemá však povahy výroku právní moci schopného o vlastnictví k onomu pruhu, nýbrž právě jen povahu zjištění skutkového, jež bylo nutným předpokladem pro opatření obce jako úřadu vykonávajícího policii silniční. Jinými slovy: Žal. úřad byl oprávněn i povinen otázku vlastnictví — pokud toho nezbytně potřeboval pro své opatření policejní — řešiti jako otázku prejudicielní. Řešení otázky té v rámci řízení a rozhodování příslušných úřadů ve věci silniční policie, nikterak nestojí v cestě právu stran dovolati se výroku řádného soudu o sporném vlastnictví; s hlediska řízení administrativního má pak stejnou povahu a význam, jaké kterékoli zjištění skutkové. Proto také může nss řešení otázky takové úřadem správním přezkoumávati jen v mezích § 6 zák. o ss, t. j. v daném případě mohl jen zkoumati, měl-li úřad pro svůj závěr, že onen pruh pozemku jest sou- částí obecní cesty, dostatečnou oporu. Jak ze spisů zřejmo, založily úřady tento závěr na katastrální mapě, tedy na úředním dokladem, o nějž úřad právem mohl se opříti, zjišťoval-li pro svou potřebu hranice veř. cesty. Že by vytčení této hranice úřadem bylo s katastrální mapou v rozporu, stížnost netvrdí. Řídě se těmito úvahami neshledal nss ani, že by žal. úřad byl nař. rozhodnutím vybočil z mezí své příslušnosti, ani že by rozhodnutí to byl založil na řízení formálně vadném, a zamítl proto stížnost jako neodůvodněnou.

Citace:

č. 4028. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 609-611.