Čís. 9098.

Byla-li povolena exekuce zabavením, uschováním a prodejem movitých věcí na přihlášení a vymáhající věřitel se k výkonu této exekuce dosud nepřihlásil, jakož i zřízením vnuceného zástavního práva na nemovitostech, není s hlediska § 14 ex. ř. závady, by nebyla napotom povolena exekuce vnucenou dražbou nemovitostí.
(Rozh. ze dne 25. července 1929, R I 571/29.)
Usnesením ze dne 3. dubna 1929 byla povolena vymáhajícímu věřiteli exekuce zabavením, uschováním a prodejem movitých věcí, jakož i exekuce vnuceným zřízením zástavního práva na nemovitostech. Exekuce na movitosti byla povolena na přihlášení. Vymáhající věřitel se k výkonu této exekuce nepřihlásil, navrhl však dne 29. dubna 1929 povolení exekuce vnucenou dražbou nemovitostí. Soud prvé stolice tuto exekuci povolil, rekursní soud exekuční návrh zamítl. Důvody: Pro tutéž pohledávku byla vymáhajícímu věřiteli usnesením ze dne 3. dubna 1929 již povolena exekuce na movitosti. Nemohl proto ve smyslu § 14 ex. ř. bez dalšího podati dne 25. dubna 1929 návrh na povolení vnucené dražby, nýbrž měl v tomto návrhu uvésti, proč znovu navrhuje exekuci. Vymáhající věřitel měl nutnost exekučního prostředku nově navrženého odůvodniti (Neumann, Komentář k § 14 ex. ř.). To se včas nestalo, a nelze miti ani za to,že povolená mobilární exekuce nebude miti úspěchu vůbec nebo pouze částečný. Neboť podle zprávy exekučního soudu až dosud není zájemního protokolu proti povinné straně a nebyla mobilární exekuce ještě vykonána, poněvadž přihlášení k výkonu se až dosud nestalo. Byla tu možnost, že by byla povinná strana při výkonu mobilární exekuce zaplatila. Návrh na vnucenou dražbu nemovitosti jest proto předčasný a bylo jej podle §§ 14 a 27 ex. ř. zamítnouti.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu.
Důvody:
Exekuční řád dovoluje sice hromadění exekučních prostředků, ale vychází ze snahy (§§ 14, 27 prvý odstavec, 41 druhý odstavec, 96 a 263 ex. řádu), by vymáhající věřitel nevyužíval svého práva na nucené vydobytí nároku větší měrou, než jest nutno k jeho uspokojení. Soudce exekuci povolující má podle § 14 ex. řádu právo i povinnost, zkoumati nutnost vedení exekuce a má povoliti jenom ty exekuční prostředky, které jsou nutné k dosažení účelu vymáhajícího věřitele. Ovšem jest ustanovení § 14 ex. řádu použiti nejen tehdy, když jsou žádány v jediném podání různé prostředky exekuční, nýbrž i tehdy, když v podáních po sobě následujících jsou navrhovány různé exekuční prostředky, jest však v tomto případě povinností vymáhajícího věřitele, by odůvodnil nutnost nově navrhovaného exekučního prostředku (§ 54 čís. 3 ex. řádu). Podle pramenů (srov. mot. str. 145, mat. I. str. 472 a spol. zpr. str. 3. 4. mat. II. str 632) neměla (usnesení permanentního výboru poslanecké sněmovny) exekuce býti vykonána ve větším rozsahu, než jest zapotřebí, aby věřitel byl uspokojen. Kdežto však výbor mínil, že nelze ještě posouditi, zda jsou přiměřena navržená exekuční opatření, když se podává exekuční návrh, a proto by bylo vyčkati návrh na zrušení, pokud se týče na obmezení, soudila permanentní komise panské sněmovny, že. tam, kde bylo zřejmě zcela bez potřeby navrženo současně několik exekučních způsobů, má již předem býti odepřeno povolení jednotlivých exekučních způsobů. V této věci podal vymáhající věřitel dne 25. března 1929 návrh na zabavení, uschování a prodej movitých věcí současně s návrhem na vnucené zřízení zástavního práva na nemovitostech, tato exekuce byla povolena, mobilární na přihlášení vymáhajícího věřitele usnesením ze dne 3. dubna 1929. Podle spisů vymáhající věřitel se k výkonu mobilární exekuce dosud nepřihlásil, a podle zprávy soudu prvé stolice není zájemného protokolu proti dlužnici. Exekucí vnuceným zřízením zástavního práva (§ 87 ex. řádu) nabývá vymáhající věřitel jen zástavního práva, pouhého zajištění, nikoli však uspokojení pohledávky. Zabavení hmotných věcí, které má dlužník ve své moci, vykoná se podle § 253 ex. řádu tím, že výkonný orgán je v zápise sepíše a popíše (zájemní popis). Podle toho, co bylo právě pověděno, měl exekuční návrh vymáhajícího věřitele ze dne 25. března 1929 s hlediska uspokojení jeho vymáhané pohledávky zcela negativní výsledek, neboť vymáhající věřitel na movitostech dlužnice ani nenabyl zástavního práva, takže nelze posouditi, zda by budoucí provedení této exekuce mělo pro jeho uspokojení nějaký význam, a na nemovitostech sice nabyl zástavního práva, ale to jest jen zajištěním, jehož bezpečnost nelze vzhledem k předchozímu zatížení knihovnímu dosud ani odhadnouti. Přes to vymáhající věřitel nepokračoval v povolené exekuci a podal teprve 29. dubna 1929 návrh na povolení vnucené dražby nemovitostí dlužnice, který odůvodnil podle názoru dovolacího soudu dostatečně tvrzením, že mu dlužnice dosud nic nezaplatila. Dlužnice v rekursu do usnesení soudu prvé stolice, jímž dražba nemovitostí byla povolena, tento údaj nepopřela, naopak tvrdila dokonce, že celou vymáhanou pohledávku i s příslušenstvím zaplatila teprve dne 28. května 1929, ale nepodala o tom dokladu a podle spisů nenavrhla dosud ani zrušení exekuce podle § 40 ex. řádu. Nedopadá tu tedy ustanovení § 14 ex. řádu.

Citace:

č. 9098. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1929, svazek/ročník 11/2, s. 104-106.