NPD documents search: České právo, 9 (1927) - Osnova zákona o stabilizačních bilancích.

ČESKÉ PRÁVO
ČASOPIS SPOLKU NOTÁŘŮ ČESKOSLOVENSKÝCH,
ŘÍDÍ PROF. Dr. EM. S OBODA S KRUHEM REDAKČNÍM.
VYCHÁZÍ KAŽDÝ MĚSÍC MIMO ČERVENEC A SRPEN. — REDAKCE A ADMINISTRACE V PRAZE-II, VÁCL. NÁM. 28. - PŘEDPLATNÉ ROČNĚ 40 К I S POŠTOVNÍ ZÁSILKOU — JEDNOTLIVÉ ČÍSLO 4 Kč.
ROČNÍK IX.
V PRAZE, V ÚNORU 1927.
ČÍSLO 2.
Dr. Hugo Patsch:
Osnova zákona o stabilisačních bilancích.

Byl jsem vyzván, bych doplňkem k informativním článkům kol. Šimka o osnově zákona o daních přímých pojednal o chystaném zákonu o stabilisačních bilancích.
Činím tak, s výslovným podotknutím, že pouze referuji, a že materiálem k pojednání tomuto jest mi pouze osnova obmyšleného zákona se zprávou důvodovou, krom různých článků jednak v denních listech, jednak v listech odborných, jako »Daňová a bilanční revue«, »Steuerschutz« a jinde uveřejňovaných.
Byl to ještě před krátkou dobou ojedinělý názor ministra Dra Engliše, že i u nás nutno zmírniti protivy v oceňování obchodních aktiv, pořízených v době předválečné, během války a poválečně touž korunou, totiž že jedna koruna předválečná se rovná jedné koruně válečné, jedné koruně poválečné i dnešní.
Rozporem v bilančním oceňování obchodních aktiv, pořizovaných před válkou, během války a po válce bylo podle slov jeho »veškeré bilancování otřeseno a na ruby obráceno« a »bilance nepodává již obrazu majetku a zisků«.
Podnik předválečný ohodnocován jest vzhledem k jeho dnešní skutečné hodnotě poměrně nízko proti podnikům téhož druhu a rozsahu, zřízeným během války, za války, nebo po válce.
Leč i v bilancování podniků starých jest úžasná nerovnoměrnost ohledně investic, jež byly pořízeny do roku 1921 a jež paradují plnou hodnotou pořizovací, naproti tomu investice nové v důsledku zákona z 3. března 1921 č. 102 sb. z. a n. bilancovány jsou s amortisací různoprocentní.
To vše vede přirozeně k zastírání bilanční pravdy, stěžuje zdaňování a způsobuje nestejnoměrný základ zdaňování, nehledíc ani k praktickým důsledkům úvěrovým, jelikož banky přirozeně odmítají poskytovati úvěr hodnotě podniku přiměřený vzhledem k vlastní bilanci, skutečnou hodnotu aktiv nevystihující.
A není do té doby pomoci, nelze do té doby provésti ocenění skutečné hodnotě odpovídající, jelikož by jinak diference mezi oceněním navázaným na bilanci předchozího roku a novým oceněním podle skutečných hodnot zdaněna býti musila jako zisk.
Za dnešního stavu není bilanční zisk ziskem skutečným.
Výnos podniku tvoří rozdíl hodnot statků do podniku investovaných a z podniku vycházejících. Jest tedy zjistiti, oč hodnota produktů, které byly zpeněženy, jest větší, než hodnota statků k výrobě obětovaných, a určiti jednotlivé složky výrobních nákladů.
Má-li výpočet nákladů a v důsledku toho výpočet hospodářského výnosu býti správným, jest předem třeba, aby jednotlivé složky výrobních nákladů byly uvedeny a vypočteny v peněžních jednotkách téže kupní síly, aby to byly veličiny stejnorodé.
Nákladová položka amortisační statků předválečných bude činiti méně, než kdyby za základ byla vzata hodnota, vyjádřená v korunách dnešní kupní síly.
Nebude proto u těchto podniků bilančně zjištěný hospodářský výnos správný, skutečná hodnota statků strávených (amortisace) bude větší, a po delší době octl by se podnik v nebezpečí, že ztráví své investice, aniž by měl dostatečného amortisačního fondu k jich obnově.
Čistý výnos bilančně vykazovaný jest větší než skutečný národohospodářský výnos, poněvadž není zmenšen o odpisy, které podle skutečné a nikoliv bilanční hodnoty investic jsou nutny k obnově zařízení. Podnik platí daně jen ze zdánlivých, nikoliv ze skutečných výnosů, a během doby se ztráví.
Zavedení bilance stabilisační jest též nutno vzhledem k obmyšlené reformě daně výdělkové, jež pravděpodobně bude v některých případech progresivní, t. j. procento zdanění záviseti bude na poměru absolutního výnosu k základnímu kapitálu.
Byl by proto i co do výše zisku i co do procenta sazby hůře na tom podnik, který má svůj kapitál vyjádřený korunami předválečnými.
Rozpory tyto nelze odstraniti zavedením nové měny, což bylo by pouhým přepočtením všech položek, bez ohledu na různost znehodnocení, a bylo proto nutno hledati cestu, všechny podniky postaviti na stejnou základní, čili východiskovou bilanci.
Tak učinilo dříve již nařízení pro saarské území při přeměně k měně frankové z 18. května 1923, které stanovilo přerušení bilanční kontinuity a pro ocenění aktiv přijalo zásadu nového ocenění jich, nikoliv tedy pouhé přepočítání, podobně německé nařízení o zlatých bilancích z 28. prosince 1923 na týchž zásadách založené, nařízení státu Gdaňského ze dne 8. ledna 1904, rakouský zákon z 4. července 1925 o sestavení obligatorních bilancí v šilinkové měně, liberální maďarské nařízení o obnově bilanční pravdy ze dne 12. prosince 1925, estonský zákon o zlatých bilancích z 18. prosince 1925, měně podařené a na pouhém přepočítáváni založené nařízení polské vlády z 25. června 1924, a konečně v přípravném stadiu jsoucí osnova jugoslávská zákona o valorisaci bilanční hodnoty investicí u podniků veřejně účtujících.
Mělo tudíž zákonodárství naše dostačující srovnávací materiál a mohlo využíti předchozích zkušeností, když samo nyní také konečně přikročuje k nutné stabiliscici východiskové bilance.
Účelem opatření tohoto jest umožniti podnikům, aby se bilanční hodnoty převedly na stejnou peněžní hodnotu, t. j. na nynější stabilisované koruny. Má býti utvořena opět jednotná kalkulační základna, a podnikům má býti umožněno, aby prováděly amortisační odpisy ze skutečných hodnot investičních, nevyplácely zisky zdánlivé a tím základního kapitálu nestravovaly.
Zavedení stabilisační bilance má odstranili nerovnoměrnost ve vyměřování daní, nebude zdaňování fiktivních zisků, plynoucích z nedostatečného amortisačního odpisu, a má konečně odstraniti i nynější nesprávnost bilanční v oceňování aktiv, což bude míti význam jak při získávání soukromých úvěrů, tak i státních úvěrů mezinárodních.
Hlavní zásady osnovy naší jsou tyto:
1. Fakultativnost zavedení stabilisační bilance. Výhod zákona stabilisačního může, ale nemusí býti použito.
2. Každý obchodník vedoucí řádně knihy obchodní jest oprávněn použíti výhod tohoto zákona.
3. Rozdíl naší osnovy, pokud jde o rozsah, záleží v tom, že státy jiné (Německo, Rakousko, Maďarsko) svolují s určitými výminkami k novému ocenění veškerých bilančních položek, takže bilance východisková přerušuje všeobecně bilanční kontinuitu, kdežto osnova naše omezuje ocenění nové jen na položky stálého kapitálu, tedy na předměty, které v podniku trvale jsou užívány (pozemky, budovy, zařízení a pod.), naproti tomu u ostatních bilančních položek, zejména u oběžného kapitálu, pohledávek a dluhů nebude nové ocenění provedeno a nebude přerušena bilanční kontinuita.
Podle mínění důvodové zprávy jest úprava tato odůvodněna našimi hospodářskými poměry, neboť prý jen bilanční položky, představující stálý kapitál, jsou vyjádřeny ještě v korunách různé původní hodnoty, kdežto kapitál běžný (materiál, zásoby zboží) byl již sám sebou nahražen statky novými, jichž hodnota byla už vyjádřena v nynějších korunách.
U dluhů a pohledávek není prý rovněž následkem, stabilisace koruny důvodu k jejich novému ocenění, jelikož nebyla u nás provedena valorisace pohledávek.
4. Osnova nestanoví přesné doby, ve které by bylo nutno východiskovou bilanci zříditi, nýbrž, ponechává podnikům na vůli, aby tutéž zřídily kdykoliv během pěti let, počínajíc obchodním rokem 1927.
Důvod k tomu jest ten, aby podnikům ponechána byla určitá doba, v níž by mohly uvážiti, mají-li bilanci tuto zříditi a zvláště jak mají majetek ten správně oceňovati.
Osnova nezmiňuje se přímo o tom, zda možno jednou stabilisované hodnoty v mezích zákona opět měniti, mám však za to, že podle účele osnovy dodatečné takové změně během zákonné pětileté lhůty nic nebrání.
5. V zásadách oceňovacích stanoví osnova jedinou mez, nejvyšší hranici, kterouž tvoří pro stroje a pro zařízení pořizovací hodnota, kterou měla ke dni zřízení
bilance po náležité srážce amortisační, pro ostatní předměty nejvýše obecná hodnota v den sestavení této bilance, při čemž přihlíženo budiž k podniku jako hospodářskému celku v předpokladu, že podnik bude dále provozován.
6. Předpisy o použití přebytků a o úhradě úbytku vzniklého novým oceněním zásadně jsou ty, že přebytků těchto použito bude při akciových společnostech, komanditních na akcie, pojišťovnách, spořitelnách, výdělkových společenstvech a společnostech s r. o.
a) k zesílení reservního fondu,
b) zvýšení základního kapitálu,
c) obému,
u akciových společností též vydáním tak zvaných gratisakcií, neb jich nakolkováním, u společností s r. o. zvýšením kmenových vkladů. Event. úbytek odepíše se z reservních fondů jako stabilisační ztráta na kapitále snížením kapitálu, to jest odkolkováním akcií, neb jich složením, u společností s r. o. snížením kmenových vkladů, při čemž tyto usnésti se mohou většinou hlasů na doplatcích, i když smlouva společenská ustanovení takového nemá.
Osnova vychází z toho správného názoru, že přebytek stabilisací vzešlý není ziskem, a nesmí se ho proto do 15ti let použíti k rozdělení zisku, nýbrž že jest pouhým vyjádřením dnešních cen, poměrům dnešním odpovídajících.
Stejně i schodek není dnešní ztrátou, nýbrž jen výrazem ztráty na majetku již dříve nastalé. Osnova nepřevzala z německého a rakouského zákona tak zvané »Entwertungskapitalenkonto«, jež připouští, aby ztrátové položky, které nesmí činiti v Německu více než 90% a v Rakousku 20% základního kapitálu, zařazeny byly jako aktivum do východiskové bilance, při čemž musí položky ty do tří let býti vyrovnány a po tu dobu nesmí se platiti dividenda.
7. Osnova stanoví bezpoplatnost úkonů souvisejících s provedením stabilisační bilance.
8. Rozhodčí soud, který zřízen bude v Praze a skládá se z předsedy a dvou stranami volených přísedících, rozhoduje s vyloučením řádných soudů a s konečnou platností
a) o sporech, zda určitý předmět jest v podniku trvale užíván,
b) o odvolání 25% minority akcionářů při usnesení o odpisu na akciovém kapitále a
c) o sporech společníků, jež vzniknou novým oceněním předmětů trvale v podniku užívaných, pokud jde o určení kapitálových účtů společníků veřejných obchodních společností a vkladů komplementářů a komanditistů společností komanditních.
Rozhodčí soud vystupuje jako znalecký orgán, pakli by se úřady daně vyměřující domnívaly, že nejvyšší hranice oceňování byla překročena.
Výhodou zákona jest hlavně možnost náležité amortisace statků dnes v bilancích starých podniků podceněných, což bude míti nemalý vliv na konečnou cifru bilančně vykázaného zisku.
Naproti tomu lze snad zákonu vytknouti:
1. přílišnou volnost v oceňování, která způsobí nerovnoměrnost,
2. to, že zavedení stabilisační bilance není obligatorní. Obé nepovede proto k předpokládanému získání stejného základu zdaňovacího.
3. že zřizována bude v nestejném čase a
4. že osnova nesvoluje také k novému ocenění kapitálu oběžného, jelikož podle mínění osnovy hodnota statku těchto jest vyrovnána.
Skutečnost ukazuje, že leckde leží ještě dosti zboží válečného, bilančně přeceněného, neb podceněného a hůře ještě s pohledávkami a dluhy předválečnými.
Nelze ovšem zapomenouti, že všeobecné zásady obchodního bilancování dovolují do jisté míry korrigovati bilancovanou hodnotu statků oběžných jich hodnotou obecnou, a že lze pohledávky dubiosní — а k těm možno čítati pohledávky ve měně znehodnocené — plně neb částečně odepsati.
Osnovu tuto lze v celku pokládati za jednu z nejzdařilejších, na níž již asi velmi málo bude měněno, nemá-li vnitřní její struktura a stěžejní její zásady býti porušeny.

Citace:

Osnova zákona o stabilizačních bilancích.. České právo. Časopis Spolku notářů československých. Praha: Spolek notářů československých, 1927, svazek/ročník 9, s. 17-19.