NPD documents search: Boh. adm., 7 (1925), sv. 1

Čís. 2119.

Podmíněná pohrůžka stačí k naplnění skutkové podstaty zločinu §u 99 tr. zák., závisí-li její splnění od vůle hrozícího (nikoliv jen ohroženého), nebo dá-li se z jiných důvodů s jistotou očekávati, že dle obyčejného běhu věcí bude splněna.
Nespadá sem výrok: »jestli to opakujete, tak Vás zastřelím«, pronesený uraženým vůči urážeči.
(Rozh. ze dne 5. října 1925, Zm I 307/25).
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti obžalovaného do rozsudku krajského soudu v Litoměřicích ze dne 14. února 1925, pokud jím byl stěžovatel uznán vinným zločinem veřejného násilí podle §u 99 tr. zák., zrušil napadený rozsudek a sprostil obžalovaného z obžaloby, mimo jiné z těchto
důvodů:
Po věcné stránce (čís. 9 a) §u 281 tr. ř.) namítá zmateční stížnost právem, že pohrůžka obžalovaného nebyla takové jakosti, jak vyžaduje § 98 tr. zák., proto, že byla pronesena podmíněně, při čemž splnění podmínky bylo ponecháno výlučně na vůli ohroženého, a že následkem toho nebyla také a nemohla ani býti způsobilou, vzbuditi v ohroženém důvodnou obavu, kdyžte na něm samotném záleželo, zda bude splněna, čili nic. Nalézací soud zjišťuje, že obžalovaný pronesl proti Bohuslavu S-ému pohrůžku podmíněně slovy: »jestli to opakujete, tak Vás zastřelím« a to bezprostředně po tom, když ho hrubě a surově urazil slovy: »to by mohl každý trhan brát revolver atd.« Lze sice připustit], že i podmíněná pohrůžka stačí k naplnění skutkové podstaty §u 99 tr. zák. tenkráte, závisí-li splnění podmínky na vůli hrozícího, nebo dá-li se z jiných důvodů s jistotou očekávati, že dle obyčejného běhu věci bude podmínka splněna. O takové případy však tu nejde. Obžalovaný hrozil Bohuslavovi S-ému zastřelením pouze pro případ, že ho — záložního důstojníka a čestného muže, znovu urazí. Tím ponechal splnění podmínky zcela na vůli ohroženého a záviselo pouze na něm, jak se chce zachovati, buď upustiti od dalšího urážlivého jednání, nebo vydati se nebezpečí, že podmíněná pohrůžka bude uskutečněna. Poněvadž obžalovaný měl právo, žádati na Bohuslavu S-ém, by trestné urážky naopakoval, nelze jeho jednání kvalifikovati ani jako vydírání podle §u 98 tr. zák. Bylo proto zmateční stížnosti z důvodu §u 281 čís. 9 a) tr. ř. vyhověti, napadený rozsudek zrušiti a obžalovaného sprostiti z obžaloby.

Citace:

č. 2119. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7, s. 536-536.