NPD documents search: Boh. adm., 19 (1937)

Č. 12823.

Školství: * Z předpisů zákona č. 251/1922 Sb. a zákona č. 104/1926 Sb. nelze vyčisti povinnost správce-učitele veřejné školy národní hlásiti užíváni naturálního bytu úřadům školským za účelem odpočtu jeho odhadní ceny od peněžitých příjmů správcových.
(Nález z 18. března 1937 č. 11738/37.)
Věc: Ondřej K. v Jiříkově (adv. Dr. Bedřich Mautner z Prahy) proti rozh. min. škol. a nár. osvěty v Praze z 13. listopadu 1933 o srážce za užívání naturálního bytu.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Výnosem zem. škol. rady v Brně ze 7. května 1932 bylo zvýšeno st-li, defin. učiteli a správci obecné školy v Jiříkově, od 1. července 1932 služné a zároveň bylo okr. škol. výboru v Rýmařově nařízeno, aby zakročil u místních činitelů, aby se st-li dostalo ode dne jeho nastoupení služby na škole, t. j. od 1. listopadu 1926, buď naturálního bytu nebo zákonného příbytečného.
Výnosem zem. škol. rady v Brně z 26. července 1932 bylo st-li sděleno, že od 1. září 1925 užívá při obecné škole v Jiříkově naturálního bytu v odhadní ceně roč. 200 Kč a bylo proto učiněno opatření, aby tato částka byla z jeho požitků od 1. září 1925 srážena.
Námitkám proti tomu podaným zem. škol. rada výměrem z 30. září 1932 nevyhověla v podstatě proto, že st-l přes svou povinnost neoznámil, že při obecné škole v Jiříkově od 1. září 1925 používá naturálního bytu, čímž zavinil, že úřad, vyměřuje a vypláceje mu služební požitky, vycházel z nesprávné skutkové podstaty.
Tento výměr byl nař. rozhodnutím potvrzen.
O stížnosti uvažoval nss takto:
Žal. úřad nař. rozhodnutím vyslovil, že st-l je povinen vrátiti neprávem přijaté přeplatky na služ. příjmech, vzniklé tím, že mu nebyla od těchto příjmů od 1. září 1925, kdy nastoupil jako správce-učitel na obecné škole v Jiříkově, odečtena odhadní cena naturálního bytu, jehož užívá od uvedeného dne. Při tom se žal. úřad dovolává předpisu odst. 9 § 30 učit. zákona, podle něhož, zavinil-li učitel, že úřad vyměřuje nebo vypláceje mu příjmy vycházel z nesprávné skutkové podstaty, může býti výměr požitků učitele pozměněn nebo zrušen kdykoliv a vrácení přeplatků může býti žádáno bez jakéhokoliv omezení. Základním předpokladem použití tohoto předpisu je tedy »zavinění« učitele. Žal. úřad má zato, že »zavinění« učitele je dáno tehdy, neučiní-li učitel zadost své povinnosti oznamovací, jež je mu uložena co do skutkových předpokladů výměry jeho služebních příjmů. Proti tomuto názoru se stížnost nebrání, dovozuje toliko, že takové oznamovací povinnosti o užívání naturálního bytu, jak ji konstruuje žal. úřad, není. Za tohoto stavu bylo se soudu zabývati toliko otázkou, postihuje-li taková povinnost učitele- správce, což je jedině na sporu.
Zákonnou povinnost oznamovací vyvozuje žal. úřad především ze všeobecné povinnosti, zavazující státního zaměstnance (učitele) oznámiti úřadu všechny okolnosti a data rozhodná pro výměru služebních příjmů. K tomu nutno konstatovati, že úřad se nedovolává určitého zákonného předpisu, který by takovou všeobecnou povinnost učitele normoval. Taková všeobecná povinnost nedá se ani konstruovati na podkladě základní tendence ovládající úpravu služebních příjmů učitelských, jak praví žal. úřad, ježto konstrukci takové brání právě speciální předpisy, stanovící v jednotlivých případech oznamovací povinnost. Existence těchto speciálních předpisů nemůže býti irelevantní, resp. nemůže potvrzovati existenci všeobecného pravidla, ježto ukládání určitých povinností oznamovacích je zpravidla spojeno s určitými sankcemi na opominutí těchto povinností, resp. s preklusemi nároků. Pak ale nelze takových speciálních ustanovení rozšiřovati, resp. na základě jejich existence konstruovati všeobecnou povinnost oznamovací. Naopak existence těchto speciálních ustanovení jen potvrzuje, že pociťoval-li zákonodárce potřebu v jednotlivých případech výslovně takovou povinnost stanoviti, případně spojiti opominutí povinnosti té s určitou sankcí, byl si vědom toho, že takové všeobecné povinnosti, jež by zavazovala zaměstnance, aby oznamoval úřadu všechny okolnosti a data rozhodná pro výměru služebních příjmů, vůbec není (srov. na př. §§ 6, 4 a 15 zákona č. 394/1922 Sb., § 144 zákona č. 103/1926 Sb., § 24 zákona č. 104/1926 Sb., § 19 zákona č. 286/1924 Sb. a § 26 zákona č. 204/1932 Sb.). To plyne ostatně i z toho, že v případě opačném by do jisté míry pozbylo významu i ustanovení odst. 7 § 30 zákona č. 104/1926 Sb., resp. činění rozdílu mezi právem požadovali zpět přeplatky za 3 léta (odst. 7) a bez časového omezení (odst. 9 téhož paragrafu, jehož se žal. úřad právě dovolává). Neboť i v odst. 7 § 30 cit. zákona se mluví o skutkových předpokladech výměry služebních příjmů, při nichž by přec podle názoru žal. úřadu o základní tendenci ovládající úpravu služebních příjmů učitelských a v ní obsažené všeobecné povinnosti oznamovací, musila platiti rovněž taková povinnost, takže by rozeznávání mezi závažnější sankcí v důsledku »zavinění« učitele (odst. 9) musilo míti jiná hlediska, než jim podkládá žal. úřad. Hořejšímu názoru soudu odpovídá konečně i to, že i mimo obor úpravy služebních příjmů se jednotlivé povinnosti oznamovací stanoví vždy výslovně (srov. na př. §§ 34, 37 a j. služ. pragm. učit. č. 162/1928 Sb.). To vše svědčí právě o tom, že nějaké všeobecné povinnosti oznamovací, v níž by byla zahrnuta i povinnost správce-učitele hlásiti školním úřadům používání naturálního bytu, není a je po této stránce názor žal. úřadu v rozporu se zákonem.
Rovněž tak neshledal soud v souhlase se zákonem názor žal. úřadu, pokud spatřuje povinnost správce školy oznámiti užívání naturálního bytu v zákoně č. 251/1922 a 104/1926 Sb. Takového výslovného ustanovení však v cit. zákonech není, zejména pak nelze je vyčisti z předpisů § 3 zákona č. 251/1922 a § 15 zákona č. 104/1926 Sb. o zachování nároků ředitelů a správců škol na naturální byt, resp. odpočtu odhadní ceny naturálního bytu. Že by bylo třeba výslovného ustanovení, bylo již shora dovoděno, nehledíc ani k tomu, že ani nepřímo by se zmíněná povinnost nedala z těchto předpisů vyvoditi, ježto jde v nich pouze o směrnici pro úřad příjmy učitele vyměřující a o povinnost učitele strpěti odečtení příbytečného případně odhadní ceny naturálního bytu z peněžitých příjmů.
Konečně vychází žal. úřad z názoru, že povinnost správce školy oznamovati úřadu příděl naturálního bytu plyne z povinnosti spolupůsobení a zodpovědnosti se strany správce školy při odhadu ceny, kteráž je korelátní povinnosti okr. škol. výboru stanovití hodnotu naturálních požitků podle vlád. nař. č. 52/1923 Sb., ježto by úřad po případě nebyl vůbec o věci zpraven. Ani tento názor neobstojí.
I když by bylo možno přisvědčiti názoru žal. úřadu, že povinnosti okr. škol. výboru stanoviti hodnotu naturálního bytu podle vlád. nař. č. 52/1923 Sb. odpovídá na druhé straně povinnost správce školy ke spolupůsobení a určitá zodpovědnost patrně vzhledem k tomu, že správa školy, stojíc v poměru podřízenosti k úřadům školního dozoru, je v této funkci povinna k určité součinnosti, nebylo by přes to možno vyvoditi z těchto skutečností povinnost správce školy, aby jako percipient naturálního bytu a subjekt nároku na plat oznamoval úřadům školního dozoru užívání naturálního bytu a tím dal popud k zahájení odhadního řízení. To nejen proto, že ani v cit. nař. (§ 14) nemluví se výslovně o takové povinnosti (stanovit’ se tam povinnosti jen místní školní rady, okr. škol. výboru a úřadu poukazujícího požitky učitele), ale proto, že zákon sám (jak shora dovoděno) takovou povinnost správci školy neukládá.
Jen zcela mimochodem se podotýká k poznámce žal. úřadu, že jinak by úřad po případě nebyl o věci zpraven, že místní školní rada musí přec v každém případě věděti, zda se správci-učiteli dostává naturálního bytu či zákonitého příbytečného. Obojí se odčítá od peněžitých příjmů správce-učitele, takže úřad, poukazující příjmy správce-učitele, nemůže tuto skutečnost bez vlastního šetření přejíti, tím spíše, má-li kromě místní škol. rady k ruce orgány, které již ze své úřední povinnosti musí býti obeznámeny s poměry směrodatnými pro výměru požitků správce- učitele, jak plyne z §§ 25, 31, 32 zákona č. 3/1870 z. z. mor. Neboť ukládá-li § 25 odst. 2 v bodě 1, že okr. škol. radě (výboru) náleží pečovati o zákonný pořádek ve věcech školních, dále v bodě 2 o vykonávání zákonů ..... vydaných v záležitostech škol národních a v bodě 5 postarati se o vyměření, ustanovení a řádné vyplácení platů učitelských, plyne z toho, že je zásadní povinností okr. škol. výboru starati se i o to, aby učitelé nedostávali na požitcích více, než jim přísluší podle zákonů vydaných ve věcech školských (nejen po stránce věcné, ale i personální). Má-li dále podle bodu 6 § 31 cit. zákona i okr. škol. inspektor při svých dozorčích návštěvách mezi jiným přihlížeti též k tomu, dostává-li se učiteli náležitého platu, a je-li ve smyslu § 32 i o této skutečnosti povinen podati zprávu okr. škol. radě (výboru), je z toho zřejmo, že okr. škol. výbor již z úřední povinnosti má míti i v této věci evidenci a má prostředky evidenci tu přezkoušeti.
Není-li však v souhlase se zákonem názor žal. úřadu o existenci zákonné povinnosti správce-učitele oznamovati úřadu užívání naturálního bytu, pak dlužno nař. rozhodnutí zrušiti podle § 7 zákona o ss, poněvadž jedině na tomto — jak dovoděno — nesprávném názoru buduje žal. úřad svůj závěr, že je dáno »zavinění« st-le ve smyslu odst. 9 § 30 učit. zákona č. 104/1926 Sb. co předpoklad možnosti požadovati od st-le přeplatky na vyplacených mu služebních příjmech bez jakéhokoli časového omezení.

Citace:

Č. 12.823. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1938, svazek/ročník 19, s. 418-421.