JOSEF MACEK: Zápas s omylem a chudobou. Úvahy o hospodářství, socialismu a demokracii. Úkoly dneška. Řada II. Svazek 6. 8 — stran 206. Cena Kč 22.—. Jan Laichter — Praha — 1933. — Profesor Macek sebral řadu statí, které uveřejnil v časopisech v poslední době, dal jim svrchu uvedeným nadpisem jakýsi volný, ale vystižný rámec a předkládá je v této formě veřejnosti. Je tu veliké množství bystrých postřehů. Co sluší obzvláště u Macka obdivovali, jest, že samostatně myslí, že při svých úsudcích snaží se býti prost jakéhokoliv zaujetí. Zejména u socialisty je tento realistický positivismus velmi sympatický. I když snad není možno vždy souhlasiti s jeho závěry, které někdy jsou příliš diktovány bezprostředními skutečnostmi, které je vyvolaly, přece jeho metoda vyrovnávati se s drobnými i velikými problémy cestou střízlivého uvažování, přináší mnoho positivních výsledků. Vůbec zdá se, že je Macek v pozorování, v diagnose, šťastnější než v therapii, v závěrech. Jeho bystrostí postřehovou se málo kdo může honositi. Jeho základní thesí, kterou jest cyklus těchto statí spjat, jest, že dnešní obtíže jsou většinou zaviněny omyly, ryze lidskými omyly, proto se snaží různé omyly, drobné i velké, vysvětlovati. Činí tak často taktně, bez předpojetí a i když ironisuje, neupadá, jak se pravidelně stává, do extrémů a neodsuzuje zbytečně, apodikticky. Jeho postřehy hospodářské i sociální, ale zejména parlamentně politické, přinášejí mnoho nového a poučného. Jeho kritika stranictví a stranické výlučnosti zdá se býti velmi upřímná. Bylo by si jen přáti, aby náš politický život trochu zcivilněl, aby nebylo u nás nemožností, co je jinde, samozřejmostí. že politikové různých stran se společensky stýkají, že dokonce se tvoří klubv, kde se politikové různých stran scházejí. Obsah knihy je tak bohatý, že je těžko dotknouti se i jen malého počtu pronesených názorů. Zmíním se jen o jakémsi hospodářském programu, který Macek nadhazuje v souvislosti s kritikou deflace. S jeho návrhem na nahrazení povolovacího řízení a dovozních a vývozních kontingentů evidencí pohledávek a závazků vůči cizině a předkupním právem cedulové banky možno zásadně souhlasiti. Druhý požadavek, aby kvotní systém zlatého krytí byl odstraněn a zlaté krytí řídilo se potřebou zahraničního obchodu, je již přeceňováním formálních předpisů. Zlaté krytí je dnes fakticky jen reservou platební bilance a nemá vlivu na rozsah oběživa. Třetí požadavek v případě nutnosti opustiti zlato, ale ubrániti se inflaci a udržeti rovnováhu rozpočtu, je již vůbec těžko splnitelný. Příklad Anglie za vzor uváděný nelze kopírovati. Odpoutání od zlata je zbytečná formalita, pokud neznamená znehodnocení měny, jinak nemůže se vyhnouti důsledkům inflace. Čtvrtý požadavek žádá postátnění cedulové banky a je právě u Macka bolestným přeceňováním politické rozvahy. Bylo by velmi nepravděpodobné, že by nakonec ministr nebo vláda odolala svůdné představě všemohoucnosti, kdyby měla možnost peníze si natisknouti. Šestý požadavek zkresluje význam a účel kartelu. Macek propadá povrchnímu předsudku, že peněžní kartel jako každý kartel zdražuje úvěr a nevidí jeho vlastní hospodářskou, konsolidační funkci. Kartel má úvěr ne zdražiti, ale zhospodárněti. Zemské úvěrní ústavy, i kdyby v kartelu nebyly, nemohly by dělati jinou úvěrovou politiku než dělají, když v kartelu jsou. Jejich vlastní možnosti by jim to nedovolovaly. Také poslední požadavek je protikartelní, žádá snižování cen a sankce. I když se připustí, že kartel zdržuje často pokles cen, nelze zapomínati, zejména dnes, na jeho ohromnou funkci hospodářského regulátora. Je to jediná dnes úspěšná forma hospodářského plánování, ekonomisace celých odvětví výrobních a jejich prosperity. Státní zásah do cen, ať již směřuje k jejich snížení nebo zvýšení, jak se ukázalo, i za ohromných obětí nic nezmůže proti cenové tendenci, která vyplývá z poměrů a proti které je každý kartel slabý. Té se může čelit i jen přizpůsobením a toho se zase dosáhne nejlépe dobře vedeným kartelem.
Mackova kniha je jednou z těch mála knih, která dovede upoutati
originalitou myšlení a při tom upřímnou dobrou vůlí i ty, kdo snad ve
všem nebudou s autorem za jedno.
Dr. Lepař.