NPD documents search: Slovník veřejného práva československého, sv. 2

Jak se rozmnožují tisícovky.

(Trestní senát sedrie v Bratislavě.)

V jedné vesničce daleko Bratislavy žila vdova, která byla velmi prostoduchá, ale čistého a nezkaleného rozumu a citu. Její muž zemřel kdesi na italských ledovcích, zasažen byv granátem. Tato Anna Nagyová rozhodla se v dubnu minulého roku jíti na jarmark do Nových Zámků, aby si tam za peníze přes zimu nastřádané koupila látku na šaty. Na jar marku bylo živo. Nagyová chodila kolem krámků a prohlížela na odiv vyložené zboží, když tu ji pojednou někdo pozdravil. Byl to jeden její dávný známý, Adam Tóth. Ten se jí na vše možné vyptával, jak už to bývá zvykem, a nakonec se jí zeptal, nechtěla-li by jednu tisícovku vyměniti si za tři. Když ona přikývla hlavou, že ano, nepomyslíc ani na to, že je to vůbec nemožné, vyprávěl jí Tóth, že on může dát tři tisícovky za jednu, ale jen tak, když o tom nikdo neví. Navrhnul jí, jen aby mu donesla pár tisícovek, že uvidí.
„Milý příteli, tobě se lehce řekne: dones tisícovky! Ale odkud, to mi řekni."
„Jen si od někoho vypůjč, však ono se ti to mnohonásobně vrátí."
Rozešli se. Cestou domů Nagyová mnoho přemýšlela o tom, jak by bylo dobře míti doma nějakou tu tisícovku. Když potom přišla na návštěvu k mlynáři Rakovi, který byl též předsedou invalidního spolku a o němž Nagyová věděla, že je velmi zadlužen, svěřila mu v tajnosti, co věděla o lehkém získání peněz. Mlynář byl tím velmi potěšen, jenomže neměl k tomu potřebné tisícovky. Běžel tedy k otci, k matce а k známým a sehnal celkem 9000 Kč. Dal je Nagyové a počítal s určitostí, že mu za ně přiveze celých 27 000 Kč.
Potom jela Nagyová s Tóthem do Bratislavy, kde měly býti peníze rozměněny. Celý den chodili po Bratislavě, a když se peníze ještě neztrojnásobily, pozval Tóth vdovu do bytu své švagrové, která je pohostila a nabídla jim příjemný nocleh.
Ráno odevzdala Nagyová peníze Tóthovi před zraky jeho švagrové a ten s nimi odešel do města. Zašel nejprve do brašnářského závodu, kde koupil příruční tašku. Pak koupil u papírníka dva balíčky na dva prsty silné, v nichž byl bílý papír, nařezaný ve velikosti československé stokoruny. Potom se zavřel u své švagrové do pokoje, kde upravil koupený papír tak, že do každého balíčku dal navrch i zespoda jednu stokorunu, balíčky přepásal a když potom ukázal Nagyové peníze v kufříku, byla tato celá šťastná, že bude míti něco na přilepšenou. Záhy však poznala, jak byla napálena a učinila oznámení.
Nyní byl Tóth i se svojí švagrovou žalován pro zločin podvodu. Tóth se vymlouval, že prý Nagyová chtěla mít za každou cenu falešné peníze a proto prý jí chtěl ukázat, jak takové peníze vypadají. Nagyová i mlynář, když byli tázáni, proč se dali podvést a jak mohli takovým pohádkám uvěřiti, odpovídali vyhýbavě a ustrašeně. Když Tóth prohlásil, že škodu nahradí a dal náležité záruky, byli oba obžalovaní osvobozeni.
—ij—

Citace:

Jak se rozmnožují tisícovky. Soudní síň. Illustrovaný týdenní zpravodaj vážných i veselých soudních případů. Praha: Vydavatel Ing. Josef Buchar, 1926, svazek/ročník 3, číslo/sešit 5, s. 60-61.