Všehrd. List československých právníků, 7 (1926). Praha: Spolek českých právníků „Všehrd“; Český akademický spolek „Právník“, 288 s.
Authors:
= Sociální revue, 7 (1926)
PDF

Důchod předků.

K § 25 zák. č. 142/1920 Sb. z. a n. Nárok na důchod předků činí cit. zákon závislým na podmínce, že předek je výdělku neschopný a že osoba, od níž předek nárok odvozuje, podstatně přispívala k jeho výživě, nebo že by tak činila, kdyby byla na živu. Tendencí tohoto zákona a novely k němu ze dne 25. ledna 1922. č. 39 Sb. z. a n., jest, poskytnouti aspoň částečnou náhradu za újmu, vzniklou úmrtím nebo výdělečnou neschopností živitele, ale jen tenkráte, když poškozená osoba nezbytně potřebuje této částečné náhrady k uhájení existence. To je patrno zejména ze všeobecných ustanovení zákona o požitcích válečných poškozenců o osobách, které mají nárok na požitky zejména z §§ 2 a 4 ve znění zákona č. 39 ex 1922, podle nichž nárok na důchod válečných poškozenců nepřísluší, když je výživa válečného poškozence zabezpečena vlastním příjmem v určité minimální výši, nebo když příjem takový mají rodiče nebo předkové, kteří jsou podle zákona povinni přispívati k výživě válečného poškozence, v kterémžto případě se válečnému poškozenci; započítává onen díl příjmu jeho ascendentů, jenž, vypočten podle počtu členů rodiny, by na válečného poškozence připadl. Z těchto základních ustanovení plyne, že podle tendence zákona i za podmínek v § 25 zákona č. 142/1920 stanovených nepřísluší nárok na důchod tomu předku, jehož potřebná výživa je zabezpečena bud jeho vlastním příjmem, nebo příjmy osob, které jsou podle zákona povinny opatřovati jemu potřebnou výživu. Nárok na důchod předků nepřísluší tudíž, jestliže uchazeč o důchod má ještě děti, které jsou podle zákona povinny v případě nouze jej živiti a které podle svých majetkových a výdělečných poměrů jsou s to tuto alimentační povinnost plniti (§ 154 vš. obč. zák.). Okolnost, že výživa předka je zabezpečena tím, že předek má více dětí, které jsou povinny poskytnouti mu výživu podle všeob. obč. zákona, sama o sobě však neprokazuje zabezpečení výživy předka. Rozhodujícím je, zdali děti jsou podle svých individuelních poměrů hmotných také skutečně s to, aby předku (matce) poskytovaly potřebnou výživu. (Nález Nejv. správ. soudu z 8. června 1926, č. 12104/26.)
Citace:
Důchod předků. Sociální revue. Věstník Ministerstva sociální péče. Praha: Ministerstvo sociální péče, 1926, svazek/ročník 7, s. 439-440.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).