NPD documents search: Váž. civ., 9 (1927), sv. 2

Č. 9027.

Zaměstnanci veřejní:* Bývalí senátní presidenti soudních tabulí, ustanovení za platnosti organisačních předpisů býv. státu uherského, nemají za účinnosti plat. zák. č. 103/26 nároku na přiznání funkčního služného 3. stupnice.
(Nález ze dne 3. února 1931 č. 18547/29.)
Věc: Dr. E. T. v K. proti ministerstvu spravedlnosti o převod do nových platů podle zák. č. 103/26.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Nař. rozhodnutím nevyhovělo min. sprav, v pořadu stolic správních žádosti st-le, senátního presidenta u soudní tabule v Košicích, za přiznání 3. stupnice funkčního služného a o zápočet služební doby ztrávené v 2. stupni 5. hodn. třídy pro postup do vyššího stupně funkčního služného, a odůvodnilo své zamítavé stanovisko v podstatě takto:
Ad 1. Platový zákon, který spočívá u soudců na zásadě honorování určitých funkcí, stanoví v § 174, že funkční služné přísluší soudcům, kteří jsou trvale ustanoveni na služebních místech zařáděných do stupnice funkčního služného. Podle § 40 plat. zák. jsou do 3. stupnice funkčního služného zařaděna služební místa radů nejvyššího soudu, radů nejv. správ, soudu, náměstků předsedů sborových soudů druhé stolice a předsedů větších sborových soudů prvé stolice. Ježto st-l nebyl ustanoven na žádné z těchto služ. míst, není uplatňovaný nárok na převedení do 3. stupnice funkčního služného podle zákona odůvodněn. Poukaz na býv. uher. organisační předpisy je vzhledem k ustanovení § 209 plat. zák. nesprávný a ostatně pro posouzení věci nerozhodný. Ad 2. Také v druhém směru odvoláním uplatňovaném je rozhodným předpis § 174 plat. zák., který stanoví v odst. 2. lit. d), že soudci ustanovení na služebních místech 5. stupnice funkčního služného, obdrží v této stupnici, mají-li požitky 5. hodn. třídy 1. až 3. stupně platového, služné stupně b). Při tom pouze soudcům s požitky 3. stupně 5. tř. hodn. započítává se započítatelná (započtená) služební doba v tomto stupni pro zvýšení funkčního služného. Ježto st-l měl v den účinnosti zákona při převodu požitky 2. stupně 5. hodn. třídy, postrádá jeho odvolání také v druhém směru zákonného podkladu.
O stížnosti uvážil nss toto:
Žalovaný úřad odepřel přiznati st-li při převodu do nových platů zák. č. 103/26 funkční služné 3. stupnice v podstatě proto, že st-1 nebyl ustanoven na žádné ze služebních míst, jež jsou uvedena v § 40 odst. 4 stupnice 3. cit. zák., a že mu proto nárok na funkční služné to nepřísluší. Stížnost naproti tomu uvádí, že st-1, jako presidentem republiky jmenovaný doživotní senátní president 5. hodn. třídy zastává u soudní tabule v Košicích samostatný, od úřadu tabulárního soudce odlišný úřad soudcovský, který podle § 5 zák. čl. XXV:1890 ve spojení se zák. čl. IV:1893,. příloha A, a § 2 vl. nař. č. 634/20 byl na roven postaven radům nejvyššího soudu (kuriálním soudcům), a že proto nelze důvodně tvrditi, že by st-l nezastával služební místo, s nímž spojeno je funkční služné 3. stupnice. Také skutečnost, že platový zákon zachovává nabytá práva, mluví podle vývodů stížnosti pro to, aby st-li bylo ponecháno služební i hodnostní postavení, jež mu příslušelo podle organisačních předpisů býv. uher. státu a s ním ovšem i plat, jakého dosahují podle plat. zák. ti soudci, s nimiž byl st-l co do hodnosti rovnocenný.
Nss neuznal stanovisko stížnosti důvodným.
Spor o funkční služné st-le vznikl při převodu do platů podle zák. č. 103/26 a sluší proto spornou otázku posuzovati v prvé řadě podle předpisů, jimiž zákon ten upravil převod soudců do svého platového systému. V tom směru přichází v úvahu předpis § 174 leg. cit., který stanoví, že funkční služné přísluší soudcům, kteří jsou trvale ustanovení na služebních místech zařáděných do stupnice funkčního služného, a to pokud se v odstavci 2. jinak nestanoví, vždy stupeň a) stupnice funkčního služného, do které jest zařáděno služební místo, na němž jest soudce trvale ustanoven. Váže tedy zákon nárok soudce na funkční služné při převodu do platu svého platového systému zásadně na podmínku, aby byl soudce ten trvale ustanoven na některém ze služebních míst zařáděných do stupnice funkčního služeného a aby tudíž zastával v důsledku svého trvalého ustanovení místo, s nímž jest spojeno funkční služné podle příslušného předpisu zákona platového. Předpisem tím jest § 40 leg. cit. Tento přiznal funkční služné — pokud není výslovně stanoveno jinak — toliko soudcům na služebních místech, s nimiž jest spojen výkon zvláštní soudcovské funkce (arg. citace § 36 v § 40 odst. 4), a zařadil místa ta do sedmi stupnic podle významu, jaký přikládal pracovním výkonům spojeným v organismu justiční správy s jednotlivými soudcovskými místy. Zákon hodnotil jednotlivé soudcovské funkce zcela samostatně a nezávisle na dosavadním způsobu honorování a zařazoval podle své vůle služební místa soudcovská do stupnic funkčního služného. Pokud jde o služební místa soudcovská u sborových soudů 2. stolice, k nimž příslušela i soudní tabule v Košicích, uvádí § 40 v odst 4. jenom místa předsedy soudu, jeho náměstka a místa radů vrch. zem. soudu (tabulárních soudců), a dává tím jasně na jevo, že u soudů těch hodnotí a honoruje formou funkčního služného jen funkce soudcovské, jež spojeny jsou se služebními místy v těchto třech stupnicích taxative vypočtenými. Jiné funkce soudcovské u sborových soudů 2. stolice zákon podle znění § 40 odst. 4 ve formě funkčního služného honorovati nechtěl, a možno proto při zjišťování stupnice funkčního služného přihlížeti jen k těm místům soudcovským, jež jsou v příslušných stupnicích vyjmenována. V třetí stupnici funkčního služného uvedena jsou ze soudcovských služebních míst sborových soudů 2. stolice toliko místa náměstků předsedů soudů těch, a sluší proto míti za to, že zákonodárce vědomě jiným soudcům těchto soudů funkční služné této stupnice poskytnouti nechtěl. St-l na místě náměstka předsedy soudní tabule v Košicích dne 1. ledna 1926 ustanoven nebyl a nepřísluší mu proto funkční služné 3. stupnice.
Poukazujíc na to, že podle zák. čl. XXV:1890 byla u soudní tabule systemisována místa senátních presidentů jako samostatná místa soudcovská, odlišná od míst radovských, kterýžto stav ani vl. nař. č. 634/20 dotčen nebyl, shledává stížnost v tom, že § 40 plat. zák. ve svém schématu stupnic funkčního služného místa senátních presidentů při sborových soudech 2. stolice neuvádí, mezeru, kterou snaží se vyplniti analogií čerpanou za zák. čl. IV:1893, podle něhož senátní presidenti soudních tabulí byli zařáděni do hodn. skupiny radů nejvyššího soudu (kuriálních soudců). Avšak tato dedukce stížnosti není správná.
Platový zákon v § 209 rozšířil na Slov. a Podk. Rus platnost organ, zák. č. 217/1896 ř. z. i co do personální organisace soudů 1. a 2. stolice. Tento zákon posléze uvedený nezná však u sborových soudů 2. stolice funkce senátních presidentů. Rozšířením platnosti organ. zák. č. 217/1896 ř. z. na Slov. a Podk. Rus byla dosavadní odchylná organisace tamních sborových soudů 2. stolice změněna, a samostatný úřad senátních presidentů soudních tabulí byl odstraněn. Že § 209 plat. zák. provedena byla částečně změna v organisaci soudů na Slov. a že změna taková byla zákonodárcem zcela vědomě zamýšlena, je nad veškerou pochybnost patrno z důvodové zprávy k § 209 plat. zák. Za tohoto stavu je tedy zcela důsledno, že § 40 rozvrhuje jednotlivá místa soudcovská do schématu funkčního služného, místa senátních presidentů soudních tabulí, která současně normou § 209 se zrušují, již neuvádí. Mohl-li plat. zákon se zřetelem k ustanovení § 99 úst. listiny takovou organisační změnu provésti čili nic, nss nemůže zkoumati, poněvadž platovým zákonem řádně vyhlášeným je naprosto vázán, a ústavnost zákona toho přezkoušeti byl by povolán toliko soud ústavní.
Byla-li však změnou organisace soudní, provedenou § 209 plat. zák., místa senátních presidentů soudních tabulí jako zvláštní místa soudcovská zrušena, a nelze-li proto v tom, že § 40 odst. 4 jich ve svém schématu stupnic funkčního služného neuvádí, shledávati nějakou mezeru zákona, pak nemají právního významu vývody stížností, že podle dosavadní organisace místa ta byla postavena na roven místům kuriálních
soudců, a netřeba se jimi dále zabývati.
Přestala-li účinností § 209 plat zák. funkce senátních presidentů soudních tabulí po právu jako samostatná funkce soudcovská existovati, a nezachoval-li také platový zákon někdejším držitelům této funkce výslovně nějakých zvláštních práv, pak nemůže st-l z té okolnosti, že na funkci tu, dokud trvala, byl dosazen, za účinnosti plat. zákona nějakých práv na určité funkční služné pro sebe vyvozovati.
Domnívá-li se dále stížnost, že zařádění st-le do 3. stupnice funkčního služného podporuje i sama zásada plat. zákona o zachování nabytých práv a to nejen platových, nýbrž i hodnostních, přezírá, že platový zákon tuto zásadu disposicí svého § 40 odst. 4 zřejmě opustil, pokud jde o určení výše funkčního služného senátních předsedů soudních tabulí, a že nechtěl, aby tito soudcové byli za svou funkci honorováni jinak než soudcové tabulární.
A ježto konečně nemohl st-l nabýti ani ze jmenovaného aktu presidenta republiky podle jeho obsahu po stránce platové, a o tu v daném případě jedině běží, více práv, něž která plynou ze zákona, z tohoto však, jak bylo dolíčeno, nárok na funkční služné 3. stupnice neplyne, nemohl žal. úřad jednati proti zákonu, nepřiznal-li st-li funkční služné to, a je opačný názor stížnosti právně mylný. Jak dolíčeno, jest stížnost, pokud směřuje proti bodu 1. nař. rozhodnutí, bezdůvodná. Námitkami, brojícími proti bodu 2. tohoto rozhodnutí, neměl nss příčiny se zabývati, poněvadž st-l při veř. ústním líčení je odvolal.

Citace:

č. 9027. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 13/1, s. 320-323.