Č. 10200.

Bytová péče: Majitel domu nemůže proti zajištění bytu podle § 9 zák. č. 118/28 Sb. důvodně namítati, že bytu potřebuje pro sebe, je-li upotřebení takové podle ustanovení § 1 cit. zák. přípustné jen s povolením okr. úřadu, které dosud dáno nebylo.
(Nález ze dne 5. prosince 1932 č. 19285/30.)
Věc: Alfred B. v B. proti zemskému úřadu v Praze o zajištění bytu.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Výměrem ze 16. října 1929, resp. z 23. května 1930 zajistil okresní úřad v D. podle § 9 zák. z 11. července 1928 č. 118 Sb. byt o kuchyni a dvou pokojích v domě čp ... v B., obývaný dosud oficiálem státních drah Františkem J., který byl služebně přeložen do jiné obce, pro kancelářského pomocníka Vlastimila P.
St-1 se v řízení bránil námitkou, že bytu potřebuje pro sebe a v protokole z 27. května 1930 v tom směru uvedl: »Pokoj, který můj pomocník má ve dvoře, neodpovídá předpisům, poněvadž nemá ani podlahy ani stropu. V zimě spí proto pomocník v mé kuchyni, což však nemohu dlouho připustiti. Zamýšlím do bytu, který se uvolnil (jedna kuchyň a dva pokoje) se nastěhovati, z dolejšího bytu dosud mnou obývaného jeden pokoj ponechati pomocníkovi a z kuchyně a z druhého pokoje zříditi jednu místnost jako kuchyň k hořejšímu bytu.«
Žal. úřad nař. rozhodnutím odvolání zamítl.
Stížnost do tohoto rozhodnutí podanou neshledal nss důvodnou z těchto úvah:
Stížnost vytýká žal. úřadu, že, posuzuje potřebu st-lovu po rozumu § 3 bodu 3 zák. č. 118/28, nebral zřetele na námitku odvolání, že st-1 potřebuje zajišťovaného bytu, poněvadž v dosavadním svém bytě nemůže umístiti svého pomocníka v živnosti a služebnou, a že po této stránce nekonal šetření.
Pokud jde o ubytování živn. pomocníka, nemá stížnost pravdu. Žal. úřad v druhé části svých důvodů vzal zmíněnou odvolací námitku v úvahu, uznal však, že nelze jí vyhověti, poněvadž způsob, jakým st-1 svého pomocníka chce ubytovati, předpokládá podle §§ 1 a 2 cit. zák. předchozího povolení okr. úřadu. Vyslovil tedy v podstatě, že na potřebu st-lovu, ubytovati pomocníka, nelze bráti zřetel, poněvadž potřeba ta bez předchozího povolení okr. úřadu není ukojitelna a nelze ji tedy — pokud povolení ono není dáno — pokládati za právně relevantní. Odůvodnění tomu vytýká stížnost nezákonnost jednak proto, že st-1 zajišťovaného bytu potřebuje k účelům ubytovacím, jednak že zamýšlené pozdější disposice se zajišťovaným bytem — totiž zamýšlené budoucí jeho spojení s dosavadním bytem st-lovým — nemohou padati na váhu při posuzování, je-li nyní prováděné zajištění přípustno. Námitkám těm nelze dáti za pravdu.
Paragraf 1 odst. 1 zák. č. 118/28 stanoví, že zrušiti byt připojením jeho nebo jednotlivých jeho částí k jinému bytu je dovoleno pouze se svolením okr. úřadu. Mluví-li zákon o zrušení bytu připojením jeho k bytu jinému, je zřejmo, že »zrušením bytu« nerozumí odejmutí bytu účelům bydlení — o kterémžto případě zmiňuje se další věta odst. 1 — nýbrž zrušení jeho jako samostatné bytové jednotky a připojení jeho k jiné bytové jednotce. Spadá sem tedy i případ, kdy se dosavadní samostatná bytová jednotka ruší nebo zmenšuje připojením v celku nebo z části k jinému bytu, aby tento k účelům obývacím byl rozšířen. Okolnost, že st-1 potřebuje zajišťovaného bytu k účelům ubytovacím, nevylučuje tedy potřebu úředního povolení podle § 1 zák. č. 118/28.
Pokud pak se týče druhé námitky, že totiž jde o disposice teprve v budoucnu zamýšlené, přehlíží stížnost, že podle § 1 odst. 1 in fine je třeba úředního povolení také k tomu, aby někdo měl v téže obci dva nebo více bytů. St-1 odůvodňuje svou potřebu zajišťovaného bytu tím, že v něm hodlá umístiti svého pomocníka jako člena své domácnosti. Poněvadž však svého dosavadního bytu nehodlá se vzdáti, uplatňuje v podstatě, že vedle svého dosavadního bytu potřebuje pro sebe ještě druhého bytu ve svém domě, čili že potřebuje bytů dvou. Poněvadž však k tomu, aby někdo měl v obci dva byty — jak uvedeno je podle § 1 zák. č. 118/28 třeba povolení okr. úřadu, a takovým povolením st-1 se nevykázal, právem uznal žal. úřad, že k potřebě zajišťovaného bytu tak, jak ji st-1 uplatňuje, s hlediska § 3/3 cit. zák. nelze bráti zřetele.

Citace:

Č. 10200. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 14/2, s. 723-724.