NPD documents search: Soudní síň, 3 (1926) - Holičem napálené ministerstvo Národní Obrany

— Čís. 7506 —
Čís. 7506.

Přihlásil-li věřitel při rozvrhovém roku pouze kauční pohledávku, lze mu přikázati pouze jistinu, nikoliv i úroky a útraty, jichž nepřihlásil.
(Rozh. ze dne 12. listopadu 1927, R I 917/27.)
Rozvrhuje nejvyšší podání za exekučně prodanou nemovitost, přikázal soud prvé stolice vymáhajícímu věřiteli kauční pohledávky 10 000 Kč a 28 000 Kč, nikoliv však jich příslušenství. Rekursní soud napadené usnesení potvrdil. Důvody: Stěžovatel přihlásil k rozvrhu nejvyššího podání kauční pohledávky 10 000 Kč a 28 000 Kč. Příslušenství těchto pohledávek nebylo přihlášeno. Přihlášce odpovídá i přikázání v rozvrhovém usnesení. Nepřihlášené příslušenství nebylo lze přikázati, ježto nebylo přihlášeno (§§ 210, 214 ex. ř.).
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Stěžovatelka odkazuje se na správné, byť i stručné odůvodnění napadeného usnesení, k němuž jest dodati na vývody rekursu toto: Lze ponechati stranou otázku, zda by bylo podle zákona přípustno, by byly — Čís. 7507 —
v knihovním pořadí kauční pohledávky přikázány také úroky a útraty a jiné vedlejší závazky i přes rámec nejvyšší sumy, pro kterou jest nemovitost zavazena (§ 14 druhý odstavec knih. zák.), a otázku, zda by bylo podle zákona přípustno, by, není-li tu přihlášky, byly v pořadí zúročitelné knihovní pohledávky přikázány vždy také ještě tříleté úroky (§ 17 knih. zák. a § 216 čís. 4 ex. ř.), neboť v tomto případě stačí, že jde o kauční pohledávky, jež jsou v knize pozemkové zapsány bez úroků, jež věřitel při rozvrhovém roku v nejvyšší sumě bez úroků a útrat přihlásil a jež mu také byly přikázány. Podle § 210 ex. ř. jest pravidlem, že věřitel má své nároky buď před rozvrhovým rokem nebo při něm přihlásiti, a, stalo-li se tak, jest přihláška podkladem pro jednání a přikázání (§§ 213 a 214 ex. ř.). To platí také pro vymáhající věřitele (§ 209 druhý odstavec a § 210 ex. ř.) a pro nároky z t. zv. kaučních hypoték (§§ 211 prvý odstavec a 224 ex. ř.). Teprve, není-li přihlášky, postupuje soud podle poslední věty § 210 ex. ř. Když tedy vymáhající, věřitelka byla při rozvrhovém roku zastoupena a přihlásila své dvě kauční pohledávky v plných sumách a když jí tyto byly přikázány, nemůže se pokládati za stiženu, že nebyly přikázány další nároky na úrocích a útratách, jichž nepřihlásila. Vždyť účelem dostavení se vymáhající věřitelky k rozvrhovému roku bylo právě, by (když se tak nestalo již před rokem) přihlásila své nároky k uspokojení z rozdělované podstaty a by o nich bylo jednáno (§§ 210 a 212 ex. ř.). Že tomu tak, vidno také z předpisu §§ 213 a 214 druhý odstavec ex. ř., neboť zadnější věřitelé byli by snad podali odpor proti tomu, by bylo přihlíženo k přihlášenému příslušenství, nebo proti jeho výši nebo pořadí, ale neměli k odporu důvodu, když přihláška se nestala, naopak mohli za to míti, že se vymáhající věřitelka spokojuje pouze s kaučními jistinami. Tvrzení stěžovatelky, že by odporovalo zákonu i logice, kdyby bylo přihlíženo k útratám a úrokům u věřitelů, kteří se nedostavili, ale nebylo k nim přihlíženo u věřitelů, kteří se dostavili, není případné, neboť stěžovateíka přehlíží, co bylo již vyloženo, že na prvním místě jsou podkladem pro jednání a přikázání přihlášené nároky a teprve, není-li jich, nároky zřejmé z veřejné knihy a exekučních spisů (§ 210 poslední věta ex. ř.).

Citace:

č. 7506. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/2, s. 499-500.