Č. 10077.


Obecní dávka ze psů: * Přísežným personálem mysliveckým ve smyslu § 1 lit. a) pravidel o dávce ze psů (vl. nař. č. 143/22) jest pouze taková osoba, která vykonává dozorčí službu mysliveckou ve služebním poměru k pánu myslivosti.
(Nález ze dne 17. října 1932 č. 6410.)
Prejudikatura: srov. Boh. A 7459/28.
Věc: Jan K. v K. proti okresnímu úřadu v Karlových Varech o obecní dávku ze psů.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušují pro vadnost řízení.
Důvody: 1. Platebním rozkazem z 30. května 1928 předepsal starostenský úřad v K. st-li za rok 1929 dávku ze dvou luxusních psů ve výši 500 Kč. Odvolání, v němž st-1 namítal, že dávka měla býti vyměřena podle ustanovení § 1 lit. a) dávk. prav., ježto patří mezi přísežný myslivecký personál, neboť byl ustanoven k.-skou mysliveckou společností za orgán pro službu na ochranu lesa a myslivosti a jako takový složil předepsanou přísahu, bylo zamítnuto usnesením měst. zastupitelstva z 29. srpna 1929 v podstatě z důvodu, že za »myslivecký personál« možno pokládati jen takové osoby, které jsou ustanoveny pro službu na ochranu lesa a myslivosti.
V dalších odvolání opakoval st-1 vývody dřívějšího odvolání. Byv vyzván, aby prokázal, že psy chová skutečně pro honbu, předložil st-1 prohlášení podepsané starostou k.-ské myslivecké společnosti Karlem R., dále starostou 40. odbočky spolku »St. Hubertus« Robertem P. a konečně starostou 4. župy spolku »St. Hubertus« Rudolfem B., podle něhož všichni psi st-lovi jsou chováni výhradně k honbě, a nabídl o tom důkaz výslechem celé řady svědků. Žal. okresní úřad nař. rozhodnutím z 18. března 1930 zamítl odvolání z důvodu, že stanovisko městské obce K., podle něhož za »myslivecký personál« jest pokládati jen takové osoby, které jsou ustanoveny pro službu na ochranu lesa a myslivosti, jest správné. St-1 jest členem k.-ské myslivecké společnosti a jako takový vykonává honbu jako sport. Dávkové povinnosti nelze se však vyhnouti tím, že myslivecká společnost dá své členy vzíti do přísahy pro službu na ochranu lesa a myslivosti, neboť ustanovení ta dají se použiti jen na myslivecký personál, stojící v dozorčí službě myslivecké.
2. Platebním rozkazem z 2. března 1931 byla st-li předepsána na rok 1931 dávka ze 7 luxusních psů ve výši 3500 Kč. Odvolání proti tomuto platebnímu rozkazu podané bylo v pořadí stolic správních nař. rozhodnutím ze 16. května 1931 zamítnuto v podstatě z týchž důvodů, jako odvolání proti prvnímu platebnímu rozkazu.
O stížnostech, podaných na obě rozhodnutí, uvážil nss toto:
Podle § 1 odst. 1 lit. a) dávk. prav. jsou podrobeni sazbě 50 Kč mimo jiné psi, kteří jsou chováni přísežným personálem mysliveckým pro honbu. Na sporu jest otázka, sluší-li st-le čítati mezi přísežný personál myslivecký. Žal. úřad to popírá, vycházeje z právního názoru, že přísežným personálem mysliveckým dlužno rozuměti jen takové osoby, které jsou pro strážní službu lesní a mysliveckou »ustanoveny«, čímž, jak patrno z dalšího odstavce nař. rozhodnutí, míní osoby, ustanovené ve služebním poměru za účelem dozoru na myslivost.
Vykládajíc si rozhodnutí tak, že podle něho patří k mysliveckému personálu jen osoby, které dozorčí službu mysliveckou vykonávají jako své povolání, brojí stížnost proti tomu námitkami čerpanými z důvodů nál. Boh. A 7459/28. Avšak tím nepostihuje pravý důvod nař. rozhodnutí, neboť v cit. nálezu byla na sporu pouze otázka, je-li příslušnost určité osoby k přísežnému mysliveckému personálu podmíněna tím, že osoba ta dozor na myslivost vykonává jako své výhradně nebo převážné povolání. V daném případě však žal. úřad nevyslovil, jak stížnost mylně za to má, že jenom osoby konající dozor nad myslivostí jako svoje výlučné nebo převážné povolání, patří k mysliveckému personálu, nýbrž klade důraz jen na to, že kvalifikace »přísežný personál myslivecký« vyžaduje, aby dotyčná osoba byla ve služebním poměru k pánu myslivosti. To je však otázka podstatně jiná, neboť jest docela dobře myslitelno, že někdo koná dozor nad myslivostí v základě služebního poměru k majiteli myslivosti, nekoná ho však jako svoje povolání, t. j. pravidelně a trvale s tím úmyslem, aby mu byl normálním a trvalým zdrojem výživy a základem existence. Vývody prejudikátu Boh. A 7459/ 28 nepřicházejí proto pro dnešní spor v úvahu.
Pokud však stížnost brojí proti názoru žal. úřadu i námitkou, že služební poměr není předpokladem příslušnosti k přísežnému personálu mysliveckému, nelze jí dáti za pravdu.
Dávková pravidla sama pojem »přísežný personál myslivecký« nevymezují. Dlužno proto podstatné znaky jeho hledati v předpisech, upravujících právo myslivosti, resp. v předpisech, upravujících náležitosti a poměry personálu k dozorčí službě myslivecké ustanoveného. Paragraf 24 čes. hon. zák. praví, že právo osobně myslivost provozovati mají b) osoby myslivecké pod přísahu vzaté, ve službě pána myslivosti neb společenstva honebního postavené. Zde se tedy zřejmě a jasně požaduje, aby dotyčná osoba byla ve službě, t. j. ve služebním poměru k pánu myslivosti. Min. nař. z 2. ledna 1854 č. 4 ř. z. o braní do přísahy dozorčího personálu mysliveckého, a min. nař. z 1. července 1857 č. 124 ř. z. o podmínkách vzetí do přísahy pro lesní a mysliveckou službu strážní, sice výslovně tohoto požadavku nekladou — slovem »služba« rozumí se tu výkon dozoru lesního, resp. mysliveckého, nikoliv subjektivní poměr služební — ale aspoň nařízení posléze uvedené v § 8 takový služební poměr zřejmě předpokládá. Tak tomu jest i v zákoně z 21. února 1885 č. 41 z. z. čes. v § 1 odst. 3.
Z předpisů těch dlužno tedy usuzovati, že podmínkou toho, aby někdo mohl býti pokládán za příslušníka přísežného personálu mysliveckého, jest, aby byl k pánu myslivosti neb k honebnímu společenstvu ve služebním poměru, t. j. v poměru normovaném nyní §em 150 novely III. k o. z. o. z 19. března 1916 č. 69 ř. z. jako poměru služebním, který jest především charakterisován tím, že dotyčná osoba koná jinému služby pod jeho vedením a podle jeho příkazů jako jeho podřízený. Sjednání úplaty není ovšem essentiále tohoto služebního poměru.
Právní názor, z něhož žal. úřad vycházel, jest tedy správný. Nestačí proto k tomu, aby st-1 byl pokládán za příslušníka přísežného personálu mysliveckého okolnost, že na žádost honební společnosti k.-ské byl pro, výkon strážní služby myslivecké vzat v přísahu, není-li zároveň prokázáno, že jest k tomuto účelu ve služebním poměru k jmenované společnosti.
St-1 arciť v adm. řízení tvrdil a tvrdí i nyní, že byl pro strážní službu mysliveckou vzat do přísahy jako orgán jmenované společnosti, v čemž o sobě možno shledávati také tvrzení, že jest v takovém služebním postavení k oné společnosti. Pouhá okolnost žal. úřadem zdůrazňovaná, že jest členem oné společnosti, takový služební poměr by nutně nevylučovala. Vzhledem k onomu tvrzení bylo na žal. úřadě, aby nejprve vyšetřil za účasti strany, je-li tu skutečně takový služební poměr se všemi jeho charakteristickými znaky, jak shora naznačeno. Žal. úřad šetření takového nekonal, zůstalo tedy v tomto směru řízení podstatně vadné.
Citace:
č. 10077. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 14/2, s. 405-407.