NPD documents search: Všehrd, 6 (1925) - Právnická Jednota v Praze v roce 1924

Č. 7306.

Vojenské věci: * Pod pojem »předepsané služební praxe« ve smyslu § 30, odst. 1. posl. věta vl. nař. č. 10/1924 spadá také šestiletá (po případě tříletá) služba voj. pomocníka u bos.-herc. adm. úřadů, předepsaná služ. předpisem A-63. pro bosensko-hercegovské evidenční úředníky a voj. pomocníky jako podmínka pro jmenování vojenským evidenčním úředníkem.
(Nález ze dne 29. května 1928 č. 14572.)
Prejudikatura: Boh. A 6058/26.
Věc: Josef K. v B. a spol. (adv. Dr. Lad. Wopršálek z Prahy) proti ministerstvu národní obrany (min. kom. Dr. Petr Schmied) o započtení služební doby.
Výrok: Nař. rozhodnutí zrušuje se pro nezákonnost. Důvody: St-lé byli v býv. rak.-uh. branné moci voj. pomocníky v evidenční službě u okr. polit. úřadů v Bosně, resp. Hercegovině. Když se po převratu stali v čsl. republice důstojníky evidenční služby, žádali, aby jim do služ. doby v poměru důstojnickém byla plně započtena doba, kterou ztrávili od ukončení 6, resp. 3 leté služby, konané ve vlastnosti voj. pomocníka až do dne, kdy byli jmenováni voj. evidenčními asistenty.
Nař. rozhodnutími zamítlo mno tyto žádosti.
O stížnostech uvážil nss toto:
Paragraf 30 vl. nař. č. 10/24 stanoví, že důstojníkům vyšlým z řad býv. gážistů mimo hodn. třídu nebo z řad poddůstojníků z povolání počítá se doba činné voj. služby ode dne vykonání odborné zkoušky, resp. ode dne úspěšného ukončení předepsané služ. prakse celá pro poměr důstojnický. Toto plné započtení pro poměr důstojnický nastává ovšem toliko tehdy, šlo-li o praksi požadovanou voj. předpisy pro dosažení vyššího postavení ve voj. správě, čili byla-li tato prakse podmínkou pro povýšení podle příslušných předpisů pro příslušný obor služby, resp. pro služ. kategorii, v níž dotyčný gážista, byv jmenován důstojníkem, resp. voj. úředníkem v 11. hodn. třídě, konal skutečně službu. Podle služ. předpisu A-63 pro bosensko-hecegovské voj. evidenční úředníky a voj. pomocníky byla jako jedna z podmínek pro jmenování voj. evidenčním úředníkem předepsána alespoň 6letá uspokojivá služba voj. pomocníka u tamních adm. úřadů.
Nss již v nál. Boh. A. 6058/26 vydaném o stížnosti dnešního st-le,. štábního kapitána Josefa K., vyslovil právní názor, že tato služba voj. pomocníka jest praksí, o níž mluví ustanovení § 30 vl. nař. č. 10/1924, resp. bod 157 Směrnic uveřejněných ve věstníku mno z r. 1924 čl. 283.
Pokud se týče st-le K., byl žal. úřad podle § 7. zák. o ss tímto právním názorem v cit. nálezu vysloveným vázán, a právem proto tento st-l vytýká, že žal. úřad, odepřev mu nař. rozhodnutím žádaný zápočet služby po ukončení prakse pomocnické, jednal proti předpisu § 7. zák. o ss, pročež ohledně tohoto st-le bylo nař. dnes rozhodnutí již z toho důvodu jako nezákonné zrušiti.
Pokud se týče ostatních st-lů, bylo nss-u otázku spornou řešiti ovšem věcně. Nss setrval i dnes na řečeném právním názoru, v nál. Boh. A. 6058/ 26 vysloveném, a vzhledem k vývodům žal. úřadu ještě podotýká:
Spor je o to, lze-li řečenou službu kancelářského voj. pomocníka považovati za praksi ve smyslu zákona, když ji služ. předpis A-63 jmenuje službou a nikoliv praksi, a když ji omezuje jen minimem a nikoliv také maximem jejího trvání. Paragraf 30 nař. č. 10/1924 mluví všeobecně o »předepsané služ. praksi«. Praksi rozumí se v právu zaměstnaneckém všeobecně každá praktická činnost, která — na rozdíl od určitého vzdělání teoretického — je předepsána jako podmínka dosažení způsobilosti k nabytí určitého úřednického místa. V tomto smyslu nepochybně jest také zmíněná pomocná služba u adm. úřadů praksi, neboť jest to praktická činnost, která byla stanovena pro poddůstojníky jako conditio sine qua non pro způsobilost k nabytí místa evidenčního úředníka. Jak tato prakse jest v dotyčném služ. předpisu pojmenována, je za tohoto stavu docela lhostejno. Rovněž je lhostejno, že je určena jenom určitým minimem, neboť dovršením tohoto minima jest předepsaná služ. prakse ukončena a tato podmínka pro dosažení úřednického místa, kterou § 30. jedině béře v úvahu — splněna.
Důvody, ze kterých žal. úřad st-lům sporný nárok odepřel, nemají tedy zákonité opory, i bylo nař. rozhodnutí zrušiti dle § 7. zák. o ss.

Citace:

č. 7306. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1929, svazek/ročník 10/1, s. 729-731.