— 224 —

Praktické případy.

K výkladu §. 1019. obč. zák.

Dle zjištění rozsudku prvé stolice vydal žalovaný Samuel K. dne 21. srpna 1902 zemřelému nyní Zikmundu K. písemné prohlášení, v němž se zavázal vypláceti po smrti Zikmunda K. žalobkyni T. B. měsíční důchod po 50 K po čas jejího života. Žalobkyně byla ještě téhož roku Zikmundem K. o tomto prohlášení zpravena. Soud zjistil dále, že žalovaný měl dle úmluvy se Zikmundem K. učiněné převzíti v náhradu za řečený důchod po smrti Zikmunda K. jisté nemovitosti tomuto náležející za cenu mnohem nižší, než jakou vskutku měly; to se též na základě posledního pořízení Zikmunda K. provedlo. Svůj závazek ku placení důchodu žalovaný vůči žalobkyni ještě v r. 1904 výslovně uznal.
Soud prvé stolice, c. k. zemský soud v Opavě, žalobě úplně vyhověl, shledav, že jsou v tomto případě veškeré podmínky nároku — 225 —
dle §. 1019. splněny a vyvrátiv námitku, jakoby prohlášení žalovaného z r. 1902, jsouc darovacím slibem, postrádalo formy notářského spisu, poukazem na to, že žalovaný nemovitosti z pozůstalosti Zikmunda K. pod skutečnou cenou převzal a tak za své plnění náhradu obdržel.
Odvolání žalovaného m.-sl. vrchní soud zemský nevyhověl. Skutečnost, zda žalovaný převzal pozůstalostní nemovitosti pod skutečnou cenou, považoval odvolací soud při použití §. 1019. obč. zák. za nerozhodnou a vůči námitce nedostatku formy notářského spisu uvedl, že §. 1019. obč. zák. žádá toliko, by dán a přijat byl příkaz, třetímu jistou výhodu poskytnouti, a by třetí o tom byl zpraven; při tom jest lhostejno, za jakým účelem příkaz dán, zda zejména zmocnitel byl povinen, třetímu onu výhodu poskytnouti a zda zmocněnec za splnění příkazu jakous protidávku obdržel.
Revisi žalovaného nejvyšší soud nevyhověl z těchto
důvodů:
Žalovaný brojí proti užití §. 1019. obč. zák. proto, že prý nebyl zmocněncem Zikmunda K., ježto dle §. 1002. obč. zák. náleží ku podstatě smlouvy zmocňovací zastupování jiného a jednání v jeho jméně. Žalovaný však dle prohlášení z 21. srpna 1902 neměl prý ani žalovaného zastupovati, aniž jednání jménem jeho obstarávati. Vývody tyto padají pouhým poukazem na §. 1019. obč. zák. Z ustanovení jeho vychází, že zmocněncem jiného stává se ten, kdo obdrží a přijme příkaz, by třetí osobě cosi plnil. Není v zákoně opory pro názor, že ten, kdož příkaz dal, musí míti úmysl, sám se vůči třetímu zavázati.
Další okolností, jež dle názoru revise vadí použití §. 1019. obč. zák. jest prý nedostatek náležitosti, že zmocněnec plniti má osobě třetí jménem zmocnitelovým. Plnění musí prý se státi se zřením ku příkazu a má platiti jako plnění zmocnitelovo. Než prvá stolice zjistila, že žalovaný vydal prohlášení, o něž tu běží, ku příkazu Zikmunda K. a že žalobkyně o tom byla zpravena; více §. 1019. obč. z. nežádá.
Ohledně námitky nedostatku notářského spisu uvedeno ná- sledující: Že by slib žalovaného, plniti důchod, byl slibem darovacím, vyvráceno zjištěním prvé stolice ohledně převzetí realit pod skutečnou cenou. Revise však dále tvrdí, že bylo potřebí i k udělení příkazu Zikmundem K. notářského spisu, ježto Zikmund K. žalobkyni ničeho nebyl dlužen; jest prý tedy v udělení příkazu obsaženo darování. Budiž stranou ponechána otázka, zda §. 1. lit. c) zák. ze dne 25. července 1871, č. 76. ř. z. i tehdy platí, jedná-li se o skutkový děj dle §. 1019. obč. zák. a o výhodu, kterou zmocnitel třetímu bezplatně skýtá. Rozhodno — 226 —
jest, že žalovaný svůj závazek z prohlášení, o něž tu jde, vůči žalobkyni ještě v roce 1904 zvláště uznal a jest tedy na základě posléz uvedeného prohlášení povinen důchod plniti.
(Rozhodnutí nejv. soudu ze dne 4. dubna 1905, č. 50311.
Dr. B.

Vyvrácení poslední námitky nelze nazvati šťastným. Zdá se vůbec, že všecky stolice držely se příliš slovného znění §. 1019. obč. zák., nepokládajíce za rozhodný důvod (causa) dání a přijetí příkazu. Vždyť by při tomto výkladu stačilo pouhé formální prohlášení, což však v oboru občanského práva uznáno není (a ctr. na př. v právu směnečném). Dle causy nutno tu posuzovati i potřebu zvláštní formy. Příkaz dle §. 1019. obč. zák. může býti přec zmocníte li toliko formou ku provedení zamyšleného darování osobě třetí a nelze tím způsobem formy notářského spisu obejíti. Nejv. soud ovšem spokojil se v tomto směru později učiněným prohlášením uznávacím. Neměl-li však žalovaný pro nedostatek formy závazku z původního prohlášení, nemohla jeho pouhá naturální obligace uznáním státi se závazkem žalovatelným, leč by se bylo uznání stalo ve formě notářského spisu, poněvadž se žalovaný zavazoval k něčemu, k čemu povinen nebyl. Pozn. zasílatele.

Citace:

K výkladu §. 1019. obč. zák.. Zprávy Právnické Jednoty moravské v Brně. Brno: Nákladem Právnické jednoty moravské , 1905, svazek/ročník 14, s. 240-242.