Čís. 16270.

Odpovědnost železnice (zák. č. 27/1869 ř. z.).
Není příhodou v železniční dopravě pouhá skutečnost, vyčnívala-li betonová deska vodního jeřábu nepatrně (několik centimetrů) nad povrch nástupiště.
(Rozh: ze dne 1. září 1937, Rv I 126/36.)
Srv. rozh. č. 7196, 11496 Sb. n. s.
Žalobní nárok na náhradu škody, které se žalobce domáhal na žalovaném Československém státu, uznal soud prvé stolice po právu jednou třetinou, odvolací soud jej uznal po právu zcela.
Nejvyšší soud zamítl žalobu.
Důvody:
Podle ustálené judikatury nejvyššího soudu předpokládá příhoda v dopravě, aby se v provozu dráhy sběhlo něco nepravidelného, kromobyčejného, nějaká odchylka od obvyklého způsobu dopravy. V rozhodnutí č. 7195 Sb. n. s., na něž se odkazuje, bylo blíže vyloženo, že úchylky od řádného nebo předepsaného způsobu vystupování z vlaku a opouštění stanice mohou býti příhodou v dopravě jen tehdy, když se jimi vyvolává nebo zvětšuje nebezpečí pramenící ve zvláštní, osobité povaze železnice jako dopravního prostředku, provozovaného motorickou silou, a že příhody při vystupování a opouštění stanice, jež se stejně mohou přihoditi i jinde a při jiné příležitosti, nejsou příhodami v dopravě. V souzené věci jde o to, zda možno spatřovati příhodu v dopravě v tom, že na cestě, kterou procházeli cestující vystoupivší z posledních vagonů vlaku a ubírající se prostorem 53 resp. 77 cm širokým k přijímací budově, vyčnívala u vodního jeřábu betonová deska 8 cm nad povrch nástupiště, o kterou žalobce po vystoupení z vagonu, ubíraje se k přijímací budově, klopýtl a zranil se. Kdežto odvolací soud posuzoval dotčenou otázku s hlediska, že žalobce při své chůzi narazil na netušenou překážku, uznal prvý soud na příhodu v dopravě proto, že betonová deska v tom stavu, v jakém byla v době úrazu, byla zařízením nebezpečným a že železnice nedostála své povinnosti k zabezpečení bezvadného stavu drážního tělesa. S právním názorem nižšími soudy vysloveným nelze souhlasiti. Podle zjištěného stavu věci musili cestující, vystoupivší z posledních vozů vlaku, na cestě k přijímací budově přejíti prostorem 53 resp. 77 cm širokým, obejiti vodní jeřáb a přejíti přes troje koleje č. 1, 3 a 5. Nástupiště mezi 1. a 2. kolejí, řádně upravené, jde nejen až k jeřábu, ale i za něj až k světelnému stožáru, a v místech kolem vodního jeřábu jest 5.4 m volné betonované místo s otvorem do stoky. V místech těch je nástupiště z technických důvodů vynecháno, méně upraveno a povlovně se v těch místech snižuje kolem vodního jeřábu, až jest pouze ve výši pražců. Na té betonové desce. přečnívající 8 cm nad povrch nástupiště, stojí vodní jeřáb, který byl v době nehody osvětlen petrolejovou lampou. Podle zjištěného stavu věci byla tehdy slabá mlha a bylo na cestě, po které se žalobce měl ubírati k přijímací budově, sice šero, ale osvětlení bylo přece tak dostatečné, aby cestující při zvýšené opatrnosti mohl železniční těleso přejíti. Vystoupil-li žalobce z vlaku podle zjištěného stavu věci 21/2 m za vodním jeřábem, musel vodní jeřáb viděti a musel s tím počítati, když měl kolem něho projíti, že musí minouti místo, které nelze upraviti tak, jako je tomu při řádném nástupišti. Podle znalcova posudku jest vodní jeřáb svým postavením a úpravou zcela shodný se všemi ostatními vodními jeřáby systému »Spitzner« a nelze na jeho úpravě se zřením na důležitost dopravní jistoty nic měniti. Na dráze nelze rozumně požadovati, aby upravila nástupiště tak, aby cestující při jeho přechodu nemuseli vůbec dávati pozor a aby byl každý úraz vyloučen. Jede-li kdo drahou, musí počítati s tím, že mu bude minouti překážky, neboť přechod přes drážní těleso vyžaduje vždy zvýšené pozornosti, bdělosti a opatrnosti. Musí-li člověk i na chodníku na obyčejné ulici při nejmenší opatrnosti počítati s překážkami 8 cm vysokými, tím spíše měl tak učiniti žalobce na drážním tělese, kde takových překážek může býti mnoho. Ve vyvýšeném betonovém základu vodního jeřábu 8 cm nad povrchem nástupiště, kolem něhož se musili cestující ubírati k přijímací budově, nelze tedy spatřovati něco kromobyčejného v zařízení dráhy, nějakou nepravidelnost v provozu dráhy, zvlášť když samy koleje dráhy jsou 13 cm vysoké a cestující opouštějící tehdy vlak musili překročili troje kolejnice a ještě 13 cm vysoký schod vedoucí z nástupiště pod verandu, jak na to znalec ve svém posudku poukázal. Skutečnost, že betonová deska vodního jeřábu vyčnívala 8 cm nad povrch nástupiště, nelze proto považovati za příhodu v dopravě. Mohla by ovšem býti příhodou v dopravě, kdyby nebylo tehdy nástupiště dostatečně osvětleno, jak se to v žalobě tvrdilo, avšak nebylo dokázáno. Posuzuje-li se věc s vylíčeného právního hlediska, bylo dovolání vyhověti.

Citace:

č. 16270. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1938, svazek/ročník 19/2, s. 116-117.