NPD documents search: Váž. civ., 13 (1931), sv. 1

Čís. 14302.

Vánoční remunerace, jež vyplatila obec svým zaměstnancům sice po dva roky, ale vždy na žádost a na základě zvláštního usnesení obecního zastupitelstva, nestaly se trvalým požitkovým opatřením v obecním podniku a nemohli zaměstnanci počítati s výplatou remunerace jako částí služebního platu.
(Rozh. ze dne 11. dubna 1935, Rv I 2210/33.)
Žalobce byl zaměstnán u žalované obce a podle smlouvy s obcí uzavřené v roce 1930 byl jeho služební poměr posuzován podle zákona o obchodních pomocnících. Na jeho vlastní žádost byla mu povolena a vyplacena v letech 1930 a 1931 vánoční remunerace vždy ve výši 70% jeho platu. Tvrdě, že mu tím vznikl právní nárok na výplatu remunerace, domáhá se jí za další léta žalobou, když žalovaná výplatu remunerace mu odepřela. Prvý soud žalobu zamítl, odvolací soud žalobě vyhověl.
Nejvyšší soud obnovil rozsudek prvého soudu.
Důvody:
Odvolací soud vyhověl žalobě o zaplacení remunerace za rok 1932, vycházeje z názoru, že již výplatou vánoční remunerace v letech 1930 a 1931 vzešel žalobci právní nárok na další výplatu této remunerace i pro dobu příští jako část jeho služebního platu. Již v rozhodnutí čís. 10661 sb. n. s., jehož se žalobce pro sebe dovolával, bylo vyloženo, že otázku, zda šlo o pravidelné vyplácení remunerace, jež by zakládalo zvyklost v podniku zaměstnavatelově a tím i nárok na periodickou remuneraci, jest řešiti podle okolnosti toho kterého případu (viz též rozh. čís. 8560 sb. n. s.). Jest především zkoumati, zda se remunerace stala v zaměstnavatelově podniku jaksi stálým zařízením a zda zaměstnance mohl s ní počítati jako s částí svého služebního platu. Vánoční remunerace byla žalobci vyplacena jen v letech 1930 a 1931, v těchto dvou letech bylo o poskytnutí vánoční remunerace zaměstnanci žádáno a byly jim remunerace tehdy povoleny městskou radou a schváleny městským zastupitelstvem. Zaměstnavatelkou byla obec, projev vůle obce jako veřejnoprávní korporace může se státi jen způsobem stanoveným v obecním zřízení a vyplácením vánočních remuneraci se zatěžuje obecní rozpočet. Povolení výplaty remunerace v oněch dvou letech bylo závislé na usnesení městského zastupitelstva. V souzeném případě nemůže býti řeč o tom, že vánoční remunerace, které žalovaná obec svým zaměstnancům vyplatila sice po dva roky, ale vždy teprve na jejich žádost a po každé na základě zvláštního usnesení obecního zastupitelstva, se staly trvalým opatřením požitkovým v obecním podniku a že žalobce mohl i pro příště počítati s výplatou remunerace jako se stálou částí svého služebního platu. Podle okolností tohoto případu jest míti za to, že vánoční remunerace žalobci vyplacená v letech 1930 a 1931 byla jen mimořádnou odměnou, povolenou na zvláštní žádost, závislou na Usnesení zastupitelstva obce a omezenou na ten který rok. Žalobce neměl proto příčiny se domnívati, že mu žalovaná obec vyplacením vánoční remunerace po dva roky zvýšila o ni ujednaný služební plat.

Citace:

Čís. 14302. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17, s. 324-325.