Čís. 13705.

Pracovní soudy (zákon ze dne 4. července 1931, čís. 131 sb. z. a n.).
I ve věcech pracovních jest strana vyloučena v odvolacím řízení (§ 33 zákona) s přednesem, jejž, nedostavivši se k líčení, zameškala v prvé stolici.
(Rozh. ze dne 28. června 1034, Rv I 825/34.)
Žalobě o zaplacení 1140 Kč pracovní soud vyhověl, odvolací soud žalobu zamítl.
Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek a vrátil věc odvolacímu soudu, by o ní znovu jednal a rozhodl.
Důvody:
Z protokolu o ústním jednání před prvým soudem ze dne 1. srpna 1933 je zřejmo, že se žalovaný k tomuto jednání nedostavil, a dostavivší se žalobkyně navrhla, by byl vynesen rozsudek pro zmeškání podle § 399 c. ř. s. Důsledkem toho byl žalovaný z dalšího přednesu skutiíového a důkazního vyloučen. Následky zmeškání roku v prvé stolici sáhají však i do druhé stolice a zmeškavší strana nemůže již dohoniti, co v prvé stolici promeškala. Opačný výklad nelze ani vyvozovali z ustanovení § 33 zák. č. 131/1931, podle něhož se v pracovních sporech o hodnotu vyšší než 300 Kč projednává věc před odvolacím soudem znovu v mezích určených návrhy stran v odvolání, a to obdobně podle ustanovení civilního řádu soudního o řízení před sborovými soudy prvé stolice jako soudy procesními. Vždyť tu nejde o žalobu, nýbrž o odvolání a soud druhé stolice má vydati rozhodnutí jako soud odvolací. Kdyby bylo lze nehledíc k zásadám §§ 399 a 442 c. ř. s., přes nastavší preklusi činiti nové přednesy, odporovalo by to nejen duchu oněch ustanovení zákona, nýbrž vedlo by to i k průtahům rozepře a odporovalo by to tedy požadavkům urychleného řízení v pracovních sporech (§ 19 a 24 jedn. ř. pro pracovní soudy čís. 216/1931 sb. z. a n.) a činilo by vlastně, aspoň z části, zbytečným jednání v prvé stolicí, neboť strany, místo, by jednaly před pracovním soudem, mohly by si přednes procesní látky vyhraditi teprve až k odvolacímu řízení (sb. n. s. čís. 13109). Jest tedy opodstatněna dovolatelčina výtka, že odvolací soud v tomto případě neměl přihlíželi k novotám žalovaným teprve v odvolání předneseným a že neměl o nich prováděti důkazy a na jejich podkladě učiniti skutková zjištění. Výtka není sice odůvodněna s hlediska důvodu č. 4 § 503 c. ř. s., avšak z důvodu č. 3, jejž dovolatelka aspoň obsahově uplatňuje. Tato okolnost týkala se podstaty věci, neboť spor byl právně posuzován na tomto novém závadném podkladě.