NPD documents search: Boh. adm., 12 (1930), sv. 1

— Č. 8643 —
Č. 8643.

Stavební právo: I. K výkladu ustanovení zákona č. 88/20 o veřejném vyložení přehledného regulačního a zastavovacího plánu a o námitkách proti němu.
Řízení správní: II. Úřední presentatum jako doklad o podání opravného prostředku.
(Nález ze dne 28. května 1930 č. 8775.)
Prejudikatura: ad I. Boh. A 6563/27, 6564/27 a j. ad II. Boh. A 7665/29.
Věc: Dr. Jindřich A. Vaniček v Praze proti ministerstvu veřejných prací v Praze o přehledný regulační a zastavovací plán.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Státní regulační komise vyložila v r. 1925 přehledný regulační a zastavovací plán Břevnova a přilehlých částí a st-1 podal také dne 22. ledna 1926 proti němu co do úpravy parcel č. kat. ... ve St., jemu vlastnicky náležejících, námitky a připomínky. Než stát. regul. komise ani tento plán ani námitky proti němu podané min-u veř. prací nepředložila, nýbrž vypracovala pro toto území plán nový, jejž podle vyhlášky ze 14. dubna 1927 vyložila po dobu 4 týdnů, počínaje dnem 18. května 1927. Proti tomuto vyloženému plánu podal st-1 jednak jménem vlastním, jednak jménem Anny St. jako vlastnice parcely č. kat. .... ve St. ve smyslu § 10 zák. č. 88/20 námitky a připomínky, jež podle úředního razítka presentačního došly ke stát, regul. komisi dne 17. června 1927.
Stát. regul. komise se 21. září 1927 usnesla se tyto námitky zamítnouti jako opožděné a předložiti plán min-u prací k potvrzení.
Nař. rozhodnutím potvrdilo žal. min. předložený mu plán podle § 10 zák. č. 88/20, současně pak zamítlo námitky a připomínky st-lovy jako opožděné, poněvadž došly po uplynutí stanovené lhůty, jež končila dnem 14. června 1927. K tomu pak dodalo, že obsah těchto opožděných námitek — Č. 8643 —
nezavdal mu ani důvodu k tomu, aby z moci úřední plán měnilo aneb doplnilo.
O stížnosti do toho podané uvažoval nss takto:
Výtkou, že námitky st-lem podané musily dojíti ke stát. regul. komisi dne 15. června 1927, popírá st-1 správnost zjištění žal. úřadu, že námitky ty došly ke jmenované komisi teprve dne 17. června 1927. Toto zijštění založil žal. úřad na úředním osvědčení (presentačním razítku) stát. reg. komise. Poněvadž šlo o úřední osvědčení, a poněvadž ze spisů nevycházelo nic, co by mohlo v žal. úřadu vzbuditi pochybnost o správnosti tohoto osvědčení, byl žal. úřad oprávněn s tímto dokladem se spokojiti, a nelze mu důvodně vytýkati podstatnou vadu řízení, když o správnosti tohoto úředního osvědčení nekonal dalšího šetření. Tím arci není st-li uzavřena cesta k nápravě, domnívá-li se, že ono úřední osvědčení neodpovídá skutečnosti, neboť není mu bráněno pokusiti se o obnovu řízení. Naproti tomu nemůže případná nesprávnost onoho úředního osvědčení, — a to ani tehdy, kdyby ji byl st-1 před nss-em prokázal — sama o sobě býti důvodem ke zrušení nař. rozhodnutí.
Pokud st-1 snaží se dovoditi, že v daném případě končila lhůta k podání námitek teprve dnem 15. června 1927 a nikoli již dnem 14. června 1927, jak prohlašuje žal. úřad, poněvadž první den vyložení regul. plánu nelze do této lhůty včítati, vyslovil nss již v nál. Boh. A 6563/27 právní názor, že předpisu § 10 zák. č. 88/20 jest vyhověno, byl-li přehledný plán po 28 po sobě jdoucích dnů, den vyložení v to čítaje, v hodinách úředních vyložen. — — — — —
Při tom nemusil nss zkoumati, jaký význam na zodpovědění této otázky by mohlo míti ustanovení § 36 zák. č. 8/28, neboť jde o lhůtu, jejíž počátek i konec spadá do doby před účinností tohoto zákona. Poněvadž pak st-1 nepopírá, že regul. plán, o nějž tu jde, byl také již dne 18. května 1927 v úředních hodinách vyložen, takže 28denní lhůta k námitkám uplynula již dnem 14. června 1927, nemohl nss tuto námitku st-lovu, že žal. úřad onu lhůtu neprávem pokládal za ukončenou již dnem 14. června, uznati důvodnou.
Stejně nebylo možno přisvědčiti názoru st-lovu, že námitky jeho byly podány včas, jestliže byly v poslední den lhůty odevzdány pošt. dopravě s určením pro stát. regul. komisi. I tuto otázku slušelo posuzovati jen podle právního stavu před účinností zák. č. 8/28. Podle § 10 zák. č. 88/20 jest však stát. regul. komise povinna o námitkách a připomínkách rozhodnouti jedině tenkráte, byly-li ve lhůtě tam uvedené u ní podány. Nějakého ustanovení o tom, že se dny pošt. dopravy od této lhůty odčítají, zákon tento neobsahuje, a proto lze za včas podané uznati jen námitky takové, jež posledního dne lhůty ke stát. regul. komisi skutečně dojdou.
Stížnost vytýká nař. rozhodnutí dále vadu řízení, již spatřuje v tom, že žal. úřad potvrdil reg. plán, vyložený v r. 1927, aniž před tím rozhodl o námitkách, jež st-1 podal v lednu 1925. Ani v tom nelze dáti st-li za pravdu.
Zákon č. 88/20 požaduje od zúčastněných stran značnou míru bdělosti. Stranám, jež mohou disposicemi přehledného plánu regulačního a zastavovacího býti ve svých právech dotčeny, nedostává se o řízení — Č. 8644 —
tomto osobního a individuelního vyrozumění. Plán se před projednáním pouze veřejně vykládá (§ 10). Je tedy věcí stran, aby samy všímaly si toho, zdali a kdy plán ten jest vyložen, a aby včas podaly své námitky a připomínky. Toto ustanovení nijak nerozeznává a vztahuje se stejně na prvé vyložení plánu přehledného jako na případné jeho vyložení další, došlo-li později k nějaké změně plánu třeba ještě nepotvrzeného. Ježto pak zákon nezná překážky, která by stát. regul. komisi bránila vypracovati a vyložiti o téže části města několik alternativních plánů, buďsi současně nebo sukcesivně, není strana tím, že o některé části města byl plán jednou již vyložen, proti němuž námitky a připomínky podala, zproštěna oné bdělosti, které je třeba, aby mohla se náležitě brániti proti případným újmám, jež ji stihly alternativou plánu později vyloženou. Chce-li se proti újmám takovým hájiti, musí tedy zúčastněná strana proti každému z alternativních plánů podati námitky samostatné.
Jestliže tedy stát. regul. komise — jako se to stalo i v daném případě — vypracovala a vyložila pro touž část města postupně dva alternativní plány, a vyložila-li pozdější plán, aniž prve vyřídila námitky, podané proti plánu dříve vyloženému, je věcí strany, aby i proti novému plánu námitky podala a nečiní při tom právního rozdílu, zdali snad stát. regul. komise námitky proti dříve vyloženému plánu podané aspoň formálně (jako bezpředmětné) vyřídila či zdali nechala je vůbec bez odpovědi. Leč i kdyby bylo lze obhájiti názor, že stát. regul. komise je v takovémto případě povinna vyříditi námitky podané proti dříve vyloženému plánu aspoň formálně, nebylo by možno viděti v tom vadu, která se sběhla v řízení o plánu později vyloženém. — — — — —

Citace:

č. 8643. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 12/1, s. 855-857.