NPD documents search: Zprávy Právnické jednoty moravské, 18 (1909)

Čís. 1863.

Zavinění obecního starosty (§ 335 tr. zák.), nepostaral-li se o nápravu vadného stavu obecní studně.
(Rozh. ze dne 16. ledna 1925, Zm II 489/24.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku zemského soudu v Opavě ze dne 18. srpna 1924, jímž byl stěžovatel uznán vinným přečinem podle §u 335 tr. zák., mimo jiné z těchto důvodů:
Po věcné stránce (čís. 9 a) §u 281 tr. ř.) namítá zmateční stížnost, že se obžalovaný nedopustil trestného zavinění, pro něž by mohl býti volán jako starosta obce k zodpovědnosti, poněvadž prý souhlasil s opravou všech tří obecních studní, ale byl v té věci bezmocným pro odpor ostatních členů obecního zastupitelstva. Mimo to prý není příčinné spojitosti mezi vadným stavem studně a smrtí Rudolfa V-y, poněvadž prý jde spíše o sebevraždu. Podle §u 27 slezského zákona z 15. listopadu 1863, čís. 17 z. zák., jednajícího o samostatném oboru působnosti obcí, jímž bylo vydáno obecní zřízení a řád volební v obcích pro Slezsko, přísluší obci pečovati o bezpečnost osoby a jmění. Podle § 55 téhož zákona vykonává starosta obce místní policii a jest povinen v pravý čas činiti opatření, k jejímu vykonávání nevyhnutelná, a požádati od obecního výboru peníze, jichž k tomu je zapotřebí. K odvrácení okamžitého nebezpečenství je oprávněn žádati, aby se provedly neodkladné práce. Ohledně studní stanoví vládni a guberniální nařízení, vydaná pro jednotlivé země bývalé říše Rakouské, uveřejněná ve sbírce zákonů provinciálních (některá jsou citována v Manzově vydání trestního zákona XX. vyd. z roku 1905), že majitelé otevřené studně jsou povinní dbáti toho, by byly přikryty neb opatřeny zábradlím 3 1/2 střevíce vysokým. Poněvadž v tomto případě jde o studni obecní, stihá tato zákonná povinnost starostu jako správce obecního jmění. Ze všech těchto předpisů plyne nade vši pochybnost, že obžalovaný jako starosta obce měl povinnost, postarati se o nápravu vadného stavu studně, jakmile nabyl vědomosti o nebezpečném jejím stavu. A v té příčině zjišťuje rozsudek, že obžalovanému byl znám nebezpečný stav studně, který trval již delší dobu (od podzimu 1923) nejpozději při projednávání obecního rozpočtu v lednu 1924 a že přes to neučinil žádného opatření, aby nebezpečný stav odstranil, nýbrž nestaral se o věc vůbec a přímý návrh člena obecního výboru Rudolfa Ř-y, aby studně byla opravena, aby tam někdo nespadl, dokonce odmítl slovy, že by se musely dát spraviti i jiné studně a že by to stálo mnoho peněz. Tvrzení zmateční stížnosti, že k opravě studně nedošlo pro odpor členů obecního zastupitelství, není vzato z obsahu rozsudku, a nelze k němu přihlížeti.
Opomenutí obžalovaného jest tím trestuhodnějším, že, jak rozsudek zjišťuje, jde o malou obec, že obžalovaný často kolem studně chodil, její vadný stav také z vlastního názoru znal, dokonce sám jednou krátce před neštěstím děti, u studně si hrající od nepřikrytého otvoru odháněl, z obavy, že by se mohly utopiti, a přes to ničeho nepodnikl, aby byla zjednána náprava. Jeho zavinění, ve směru objektivním i subjektivním zcela nepochybné, jest v rozsudku náležitě zjištěno a odůvodněno. Příčinná spojitost mezi zaviněním obžalovaného, který opomenul zabezpečiti otvor studně, a smrtí Rudolfa V-y jest v rozsudku rovněž bezvadně zjištěna. Rudolf V. by se nebyl býval utopil, kdyby byl otvor studně náležitě přikryt, t. j. opatřen pevnými dvířkami, zajištěnými proti svévolnému odsunutí nebo pošinutí. K libovolnému tvrzení stěžovatelovu, vyslovenému ve formě doměnky, že smrt V-ova nastala spíše sebevraždou, nelze přihlížeti, poněvadž není vzato z obsahu rozsudku. Zjišťovati tuto okolnost neměl soud příčiny, poněvadž se obžalovaný takovým způsobem nehájil a výsledky řízení jí nenasvědčovaly.

Citace:

č. 1863. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7, s. 49-50.