Čís. 5260.

Tím, že někdo vezme na sebe úkol člena dozorčí rady, ač ví, že jej nebude moci zastávati, an svými znalostmi na to nestačí, je naplněn zákonitý pojem nedbalosti podle § 480, čís. 1 tr. z., dojde-li důsledkem toho k následkům v tomto zákonném ustanovení předpokládaným.
Za stejnou nedbalost je pokládati, když takový činovník, uvědomiv si napotom, že není s to, aby zastával úkol zákonem mu uložený, ve svém úřadě setrvá a ze svého poznatku nevyvodí důsledky.
(Rozh. ze dne 29. března 1935, Zm II 442/33.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací po ústním líčení vyhověl zmateční stížnosti veřejného žalobce, pokud napadala rozsudek krajského soudu trestního v Brně ze dne 9. června 1933 v části osvobozující obžalované R. D. a spol. od obžaloby pro přečin podle § 486, čís. 1 tr. z., zrušil naříkaný rozsudek v této části a vrátil věc nalézacímu soudu, aby o ní v rozsahu zrušení znovu jednal a rozhodl. Z důvodů:
Naříkaný rozsudek trpí i zmatkem podle čís. 9 a) § 281 tr. ř., neboť posoudil věc po právní stránce nesprávně.
Nalézací soud zprostil obžalované hlavně z toho důvodu, že jako členové dozorčí rady neměli schopností, jichž bylo třeba, aby se přišlo na pletichy pokladníka L., jenž se veškerým možným způsobem přičinil o to, aby uvedl dozorčí radu v omyl ohledně majetkových poměrů firem H. K. a ostatních dlužníků. Než tato okolnost nemůže obžalované ospravedlniti; neboť právě již tím, že někdo vezme na sebe funkci člena dozorčí rady, ač ví, že ji nebude moci zastávati proto, že svými znalostmi na ni nestačí, je naplněn zákonitý pojem nedbalosti podle § 486, čís. 1 tr. z., dojde-li důsledkem toho k následkům v tomto zákonném ustanovení předpokládaným (rozh. čís. 4867 sb. n. s.). Za stejnou nedbalost nutno pokládati, když takový funkcionář, dojde-li i později k vědomí, že není s to, aby zastával funkci podle zákona mu uloženou, dále ve svém úřadu setrvá a ze svého zjištění nevyvodí příslušné důsledky.
Uvedený nesprávný právní názor měl za následek, že nalézací soud blíže nezkoumal, zda obžalovaní byli si již v době svého zvolení za členy dozorčí rady neb aspoň později v době, kdy tuto funkci vykonávali, této své neschopnosti vědomi, jak to na př. obžalovaný J. N. výslovně doznal, resp. proč si tuto svoji neschopnost neuvědomili. Vzhledem k uvedeným důvodům má pak zcela jiný význam skutečnost zjištěná nalézacím soudem, že členové dozorčí rady konali pravidelně sezení, v nichž přijímali zprávy, podávali dobrá zdání o tom, lze-li tomu neb onomu poskytnouti úvěr a prováděli měsíční kontrolu knih a dokladů, neboť tato skutečnost nemusela by vylučovati vinu obžalovaných, bude-li splněn hořejší předpoklad, t. j. že věděli neb mohli a měli si aspoň uvědomiti, že nejsou pro svou neschopnost s to, aby zastávali funkci členů dozorčí rady. Není pak vyloučeno, že by nalézací soud zcela jinak hodnotil i okolnost, že obžalovaní spoléhali na známé jim nepřátelství mezi L. a E., jakož i na znalosti ředitele B. o způsobu obchodování firem o úvěr se ucházejících a konečně, že se spoléhali na dozorčí úřad. Rovněž nelze vyloučiti, že by za uvedeného předpokladu, kdyby byl totiž soud vycházel ze správného názoru, že nedbalost je již v tom, že obžalovaní převzali úřad členů dozorčí rady, ač neměli k tomu náležitých schopností, byl shledal i v uvedeném spoléhání se na zmíněné orgány rovněž nedbalost a lehkomyslnost a nebyl by ani přikládal takový význam ustanovení § 58 stanov, vztahujícímu se ostatně na civilní ručení, zvláště, když jinak v rozsudku samém se zjišťuje, že členové dozorčí rady s celou přísností stanov nedozírali.
Bylo proto odůvodněné zmateční stížnosti veřejného žalobce vyhověti a naříkaný rozsudek, jímž byli obžalovaní R. D. a spol. zproštěni obžaloby pro přečin podle § 486, čís. 1 tr. zák. jako zmatečný zrušiti a věc vrátit soudu 1. stolice k novému projednání a rozhodnutí.

Citace:

Čís. 5260. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1936, svazek/ročník 17, s. 163-164.