NPD documents search: Váž. civ., 13 (1931), sv. 2

Č. 11338.

Zaměstnanci veřejní: I. Československý stát není právním nástupcem bývalého státu uherského co do služebních poměrů bývalých uherských zaměstnanců státních. — II. Nárok na úprava pense podle zák. č. 70/1930 Sb. mají pensisté býv. státu uherského jen tehdy, byla-li jejich pense čsl. státem převzata.
(Nález ze dne 8. června 1934 č. 13918/33.)
Prejudikatura: ad I: Boh. A 996/21, 1041/21, 1065/21, 1253/22, 1255/22 a j.
Věc: Vilibald H. ve F. proti ministerstvu financí o úpravu odpočivných požitků podle zák. č. 70/1930 Sb. a vl. nař. č. 96/1930 Sb.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: St-l, narozený dne 7. července 1855, byl přeložen min. sprav. býv. státu uher. dnem 1. října 1916 na trvalý odpočinek při započitatelné služební době 41 roků a byly mu přiznány odpočivné požitky ve výši 100% služného 3./IX. hodn. třídy ročních 3200 K a bytného ročních 400 K. V době skončení činné služby byl vedoucím pozemkové knihy IX. hodn. třídy u okr. soudu v Sz., kteréžto místo leží na území nynějšího Maďarska. Po převratě stal se státním občanem republiky Čsl. podle zák. č. 236/1920 Sb. s domovským právem v obci C.
Na žádost st-lovu z 13. listopadu 1921 sdělilo gfř v Bratislavě st-li výměrem z 30. listopadu 1921, poukazujíc na výnos z 30. července 1921, že žádosti jeho za převzetí pense k tíži státu čsl. nelze vyhověti, poněvadž poslední aktivní služební místo st-lovo nebylo na území čsl. státu.
Stížnost podaná na nss do rozhodnutí gfř v Bratislavě z 22. dubna 1921, jímž povoleno bylo 40% zvýšení pensijní zálohy na nominale k tíži státu maďarského, a z 30. listopadu 1921 byla usnesením nss-u z 20. března 1922 odmítnuta podle §§ 21 a 2 zák. o ss proto, že nevyhovovala předpisům §§ 14, 18 a 20 tohoto zák.
Dále byl st-l k žádosti z 19. února 1922 stran převzetí pense na účet státu čsl. výměrem gfř v Bratislavě z 30 listopadu 1921, pokud se týká k žádosti z 22. ledna 1922 výměrem téhož ředitelství z 27. března 1922, poukázán na rozhodnutí z 30. listopadu 1921 a se žádostí z 1. května 1922 výměrem gfř z 18. května 1922 i se žádostí z 28. října 1922 výměrem z 20. prosince 1922 na usnesení nss-u z 20. března 1922.
Vyřizujíc st-lovu žádost z 18. června 1927 o převzetí pense státem čsl. a o výplatu pensijních doplatků, odkázalo gfř v Bratislavě výměrem z 21. července 1927 na rozhodnutí své z 25. května 1927, jímž zamítnuta byla žádost st-lova za doplatek na pensi za dobu od 1. srpna 1919 do 31. prosince 1925 15205 Kč 50 h na základě výnosu uher. min. sprav. z 11. března 1919 a tedy po převratě vydaného, ježto výnos ten není v našem státě právně účinným. Dalším výměrem gfř z 12. června 1928 bylo st-li k jeho žádosti z 16. dubna 1928 o převzetí pense opětně sděleno, že jeho žádosti nelze vyhověti, poněvadž podle příslušných a stále ještě platných směrnic pro přejímání odpočivných a zaopatřovacích požitků zakládajících se na služebním poměru k býv. státu rak.-uher. přejímá čsl. stát jen pense státních zaměstnanců a jich pozůstalých, kteří posledně trvale sloužili na území dnešní republiky Čsl., byli-li v čas pensionování, resp. úmrtí v aktivitě a zůstali-li příjemci takových požitků i nadále příslušníky čsl. státu. Ježto však poslední trvalé služební místo st-lovo neleží na území nynějšího státu čsl., nemůže býti pense st-lova tímto státem převzata. Jakožto nepřevzatý pensista nemá pak st-l zákonného nároku na zvýšení pense podle příslušných zákonných norem čsl. Úpravy pense podle dotyčných zákonných ustanovení přísluší výslovně jen pensistům, čsl. státem převzatým. Postup tento se shoduje také s ustálenou judikaturou nss-u.
Konečně bylo výměrem gfř v Bratislavě z 21. února 1931 st-li na základě usnesení vlády z 12. listopadu 1930 a výnosu min. fin. z 25. listopadu 1930 povoleno na účet státu maďarského podle směrnic zák. č. 70/1930 Sb. a vl. nař. č. 96/1930 Sb. od 1. ledna 1930 výslužné ročních 23400 Kč, totiž 100% nové pensijní základny 23400 Kč (služné 7. platové stupnice) na dobu trvalé výslužby s tím podotknutím, že z tohoto usnesení nevzniká st-li žádný nárok na poskytnutí výhod tímto usnesením stanovených.
Z tohoto výměru podal st-l stížnost z 19. března 1931, kteréž nevyhovělo min. fin. nař. výnosem.
Proti tomuto rozhodnutí čelí stížnost, o níž nss uvážil toto:
Jak vyplývá z obsahu nař. rozhodnutí, zamítlo min. fin. odvolání st-lovo ze dvou důvodů: 1. proto, že st-l jest nepřevzatým uherským staropensistou, jenž nemá vůči státu čsl. nároku na odpočivné platy a tyto se mu vyplácejí pouze zálohou, 2. proto, že i kdyby měl st-l nárok na úpravu odpočivných platů podle zák. č. 70/1930 a vl. nař. č. 96/1930 Sb., nebylo by lze odvolání vyhověti, poněvadž určení rozhodné služební třídy III. podle předpisu § 1 odst. 1 věty druhé vl. nař. č. 96/1930 Sb. jest správné.
Stížnost namítá, že st-l má samozřejmý nárok nepromlčený a nepromlčitelný na to, aby jeho pense byla vyplácena na účet státu čsl., jehož jest státním občanem, a to podle nově uzavřených mezinárodních dohod, dále vzhledem k tomu, že v mnohých jiných případech byla pense býv. uher. zaměstnanců státem čsl. převzata, což i příslušné adm. vrchnosti výslovně uznaly, vzhledem k výnosu min. fin. z 30. prosince 1926 stran úpravy odpočivných platů podle směrnic zák. č. 287/1924 Sb., usnesení vlády z 11. listopadu 1926, podle kterého odpočivné platy býv. státních úředníků uher. mají býti převzaty na účet státu čsl., usnesení vlády z 12. listopadu 1930 a výnosu min. fin. z 25. listopadu 1930, podle kterého bývalí státní úředníci uherští, konající službu naposled v cizině, mohou uplatniti nárok na úpravu podle zák. č. 70/1930, jakož i že osobám, kterým se již vyplácejí zálohou na jich odpočivné neb zaopatřovací požitky podle usnesení vlády z 11. listopadu 1926 resp. výnosu min. fin. z 30. prosince 1926 podle směrnic zák. č. 287/1924 Sb., jest podle usnesení vlády z 10. října 1929 a výnosu min. fin. z 21. října 1929 poskytnouti zálohou úpravu požitků odpočivných podle zák. č. 80/1928 Sb. s účinností od 1. října 1929.
Stížnost namítá dále, že podle zák. čl. LXV:1912 má st-l v důsledku služební doby přes 40 roků, konané ve státní službě, nepromlčitelný a nepromlčený nárok na pensi. Zákon tento byl zákonem z 28. října 1918 č. 11 Sb. i nadále v platnosti ponechán až na částečné změny, stal se proto součástí čsl. právního řádu zrovna tak, jako i ostatní býv. uher. zákony tvoří doplňující část práva čsl. na Slov., a to právě tak, jako se staly součástí práva čsl. býv. zákony rak. a obzvláště služební pragmatika podle zák. č. 11/1918 Sb. A poněvadž žádným pozdějším zákonem čsl. nebyl zák. čl. LXV:1912 zrušen a v platnosti zůstaly i jednotlivé právní akty vydané před převratem úřady uherskými na základě uvedených norem, má i st-l nárok na úpravu a poukázání pense na základě pensijních zákonů těch státem a na účet státu čsl.
Pokud by námitce této bylo lze rozuměti, že st-l tvrdí, že byl převzat mezi staropensisty republiky čsl., obzvláště na podkladě zák. č. 11/1918 Sb., sluší na to odvětiti:
Nss vyslovil v nál. Boh. A 1065/21, že stát čsl. vznikl zákonem z 28. října 1918 č. 11 Sb., že zákonem tímto byly přetrženy svazky s ostatním územím rakouským a uherským, zničen pro území nového státu dosavadní právní řád rakouský a uherský a zaveden nový právní řád čsl. státu, prozatím recepcí práva rakouského a uherského, pokud povaze nového státu neodporovalo. Dále vyslovil nss v nál. Boh. A 996, 1041, 1253, 2933 a j., že dnem 28. října 1918 vstoupil v život stát. čsl. jako úplně samostatný stát (zákon z 28. října 1918 č. 11 Sb.), kterýž není v žádné kontinuitě se současně zaniklým státem rakousko-uherským. Stát čsl. nesukcedoval tudíž v právní postavení zaniklého státu. Nárok státního zaměstnance na plnění závazků zaniklého státu mohl by podle toho proti státu čsl. vzniknouti a býti uplatňován jen tehdy, kdyby stát čsl. byl závazným způsobem projevil vůli, že přejímá buď všeobecně, anebo za určitých podmínek veřejnoprávní závazky majetkového obsahu, plynoucí z veřejné služby zaniklého státu rakousko-uherského. Stát čsl. nevstoupil tedy beze všeho ani jako právní sukcesor do služebních poměrů založených až do převratu bývalým státem rakouským (viz i Boh. A 1255/22). Nss trvá na tomto právním názoru i v případě daném.
V právním řádu republiky Čsl. neexistuje generelní nebo specielní předpis zákonný, podle něhož by stát čsl. byl převzal odpočivné nebo zaopatřovací požitky státních zaměstnanců býv. království uherského, odešedších do výslužby před převratem, kteří v den přeložení do výslužby nebo v den úmrtí v aktivitě sloužili na území, které i nyní leží na území nynějšího státu maďarského.
A jak se podává z hořeních vývodů, nebyl také st-l nikdy převzat mezi staropensisty republiky Čsl. nějakým konkrétním aktem příslušného orgánu republiky Čsl.
Není-li však zákonné normy platné v oblasti republiky Čsl., kteráž by staropensistům býv. království uher. přiznávala právní nárok na odpočivné požitky či platy vůči státu čsl. podle norem platných jinak pro zaměstnance státu čsl., pak nemá st-l právního nároku na úpravu odpočivných svých platů vůbec a obzvláště také nikoliv podle předpisů zák. č. 70/1930 a vl. nař. č. 96/1930 Sb.
Nemá-li však st-l vůbec žádného právního nároku na úpravu odpočivných platů podle zák. č. 70/1930 a vl. nař. č. 96/1930 Sb. vůči státu čsl., nemůže se cítiti na svých subjektivních právech dotčeným, jestliže mu stát čsl., ač k tomu není zavázán, na základě usnesení vlády z 12. listopadu 1920 a výnosu min. fin. z 25. listopadu 1930, tedy na základě výronu státní moci výkonné, nemajícího však povahy zák. nebo vl. nař., vydaného v mezích určitého zákona, nýbrž majícího povahu pouhého interního opatření, od 1. ledna 1930 poskytnul odpočivné platy přece, byť i na účet státu maďarského a pod podmínkou, že rozhodnutím tím nevzniká st-li nárok právní na platy odpočivné jemu povolené, a to beze zřetele k tomu, zda úprava odpočivných platů jeho, stavší se výměrem gfř v Bratislavě z 21. února 1931, potvrzeným nař. výnosem min. fin., odpovídá předpisům či směrnicím zák. č. 70/1930 a vl. nař. č. 96/1930 Sb., či nikoliv.
Ale pak odpadá pro nss nutnost přezkoumávati nař. rozhodnutí s hlediska zák. č. 70/1930 a vl. nař. č. 96/1930 Sb., ježto nemůže býti vzhledem na shora dané vývody řeči o tom, že by bylo nějaké subj. právo st-lovo porušeno ve smyslu § 2 zák. o ss.

Citace:

Č. 11338. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/1, s. 1197-1201.