NPD documents search: Boh. adm., 16 (1934), sv. 2

Č. 11558.

Školství: * Koná-li učitel zkoušku učitelské způsobilosti pro školy občanské ve dvou částech ve smyslu výnosu ministerstva školství a národní osvěty ze 3. září 1925 č. 55100-I, nelze uznati uplatnění nároku na náhradu výloh ve smyslu usnesení vlády Československé republiky ze 6. dubna 1922 (výnos min. školství a nár. osvěty ze 14. června 1922 č. 2140) z důvodu cesty k vykonání první části zkoušky opožděným, byl-li tento nárok uplatněn ve 14denní lhůtě po vykonání druhé části zkoušky.
(Nález ze dne 23. listopadu 1934 č. 21867.)
Prejudikatura: Srv. Boh. A 8704/30, 8843/30.
Věc: Adolf S. v K. (adv. Dr. Bedřich Mautner z Prahy) proti ministerstvu školství a národní osvěty o diety. Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Podáním na zšr-u v Praze z 23. dubna 1931 st-l uváděje, že se podrobil v době od 16. do 21. listopadu 1930 a od 8. dubna do 16. dubna 1931 zkoušce učit. způsobilosti pro občanské školy z II. oboru ve 2 oddílech, předložil po ukončení celé zkoušky úspěšným vykonáním druhého oddílu jejího cestovní deník, žádaje o přiznání náhrady výloh cesty a stravování za obě uvedená období.
Zšr výnosem z 30. prosince 1931 žádost st-lovu za náhradu cestovních výloh, vzešlých vykonáním I. části zkoušky učit. způsobilosti pro školy občanské, zamítla, poněvadž likvidace cestovních výloh byla předložena ošv-u ve F. teprve dne 25. dubna 1931 (zkouška se konala od 16. do 21. listopadu 1930), tudíž po uplynutí 14denní preklusivní lhůty, stanovené usnesením ministerské rady z 6. dubna 1922, čímž žadatel pozbyl nároku na náhradu za tuto cestu.
Odvolání z tohoto výnosu žal. úřad výnosem z 19. května 1932 zamítl z důvodu výnosu zšr-y, podotknuv k věci zároveň, že důvodem pro přiznání cestovních výloh jest, jak plyne ze všeobecných předpisů spornou právní otázku upravujících (státně-úřednických), jež dlužno na daný případ aplikovati, cesta konaná za účelem vykonání zkoušky (zkoušky dílčí) a že tedy stanovisko zaujaté v nař. rozhodnutí nelze shledati nezákonným.
O stížnosti podané na toto rozhodnutí uvážil nss toto:
Podle usnesení vlády Československé republiky ze 6. dubna 1922, publikovaného výnosem min. škol. a nár. osvěty z 14. června 1922 č. 2140 pres. (Věstník téhož min. z r. 1922 č. výnosu 106) jest státním zaměstnancům, kteří podle předpisů, platných pro jejich služební odvětví, jsou povinni se podrobiti odborné zkoušce, tuto zkoušku po prvé podstupují a musí (se k ní odebrati do místa jsoucího mimo jejich úřední místo, poskytovati odškodné ve formě náhrady jízdného, diet (stravného) a příplatku za noc. Odškodné dlužno požadovati řádným cestovním účtem nejpozději do 14 dnů po vykonané zkoušce. Promeškáním této lhůty zaniká nárok na odškodné.
Podle nál. z 26. června 1930 č. 10625 (Boh. A 8704/1930) a nál. z 23. října 1930 č. 16281 (Boh. A 8843/1930) má v důsledku ustanovení § 10 odst. 2 parit. zák. č. 274/1919 Sb. nárok na odškodné po rozumu citovaného usnesení vlády také učitel veřejné školy národní za cestu k vykonání dílčí odborné zkoušky pro občanské školy (zkoušky způsobilosti učit. pro občanské školy).
Předmětem sporu je v přítomném případě jediná právní otázka, totiž otázka, od kterého časového momentu počíná plynouti 14denní preklusivní lhůta, stanovená v cit. usnesení vlády pro uplatnění nároku na odškodné, vykoná-li učitel zkoušku učit. způsobilosti ve dvou částech, od sebe časově oddělených. Stížnost přidržujíc se doslovného znění cit. usnesení vlády, hájí názor, že k zachování nároku na odškodné stačí, uplatní-li učitel nárok ten v celku do 14 dnů po vykonání druhé části zkoušky, naproti tomu podle názoru žal. úřadu ztrácí učitel nárok na odškodné z důvodu vykonání první části zkoušky, jestliže toto odškodné neuplatnil řádným způsobem ve lhůtě 14 dnů od vykonání této první části zkoušky. Nss nemohl se přikloniti k tomuto stanovisku žal. úřadu.
Podle výnosu min. školství z 3. září 1925 č. 55100-I (Věstník z r. 1925 č. výnosu 108) byla připuštěna možnost vykonati zkoušku učit. způsobilosti pro školy občanské ve dvou částech tím způsobem, že zkouška takto po částech konaná musí býti ukončena nejdéle v půldruhém roce, a to u téže komise. Výsledek částečné zkoušky oznámí zkušební komise zkoušenci pouze ústně, teprve po zkoušce v obou částech úspěšně vykonané vydá kandidátu vysvědčení způsobilosti pro školy občanské.
Z těchto ustanovení plyne, že zkouška učit. způsobilosti pro školy občanské, konaná ve dvou částech, jest po stránce věcné jeden celek a že zkoušku tu jest považovati za vykonanou teprve, podrobí-li se učitel v předepsané lhůtě i druhé zkoušce částečné; naproti tomu o učiteli toliko s první zkouškou částečnou nelze ještě říci, že »vykonal« zkoušku učitelské způsobilosti pro školy občanské.
Stanoví-li pak usnesení vlády z 6. dubna 1922 jako počátek 14denní lhůty k uplatnění nároku na odškodné den po »vykonané zkoušce« — nikoli jako na př. v § 11 nař. min. vnitra, sprav. a fin. z 3. července 1854 č. 169 ř. z. »po vykonané služební cestě« — pak nutno v případech konání zkoušky učit. způsobilosti ve dvou částech podle nahoře cit. výnosu min. školství z 3. září 1925 č. 55100-I počátek oné 14denní lhůty připnouti ke dni, který následuje po dni ukončení druhé části zkoušky učit. způsobilosti, neboť teprve ukončením této druhé části zkoušky je zkouška učit. způsobilosti pro školy občanské vykonána. Dlužno proto uznati nárok na odškodné z důvodu cesty vykonané za účelem podrobení se první části zkoušky za uplatněný včas i tehdy, byl-li uplatněn nejpozději do 14 dnů po ukončení druhé části zkoušky.
Právní stanovisko, na němž žal. úřad založil své rozhodnutí, nelze tudíž uznati za souhlasné se zákonem a bylo proto nař. rozhodnutí zrušiti podle § 7 zák. o ss.

Citace:

č. 11392. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/2, s. 118-120.