Zprávy Právnické Jednoty moravské v Brně, 20 (1911). Brno: Nákladem Právnické jednoty moravské , 406 s.
Authors:

Též oproti c. k. eráru platí k zaplacení přisouzené pohledávky pouhá 14 denní lhůta k plnění, vyžaduje se vsak předchozího předložení kvitance.


Priv. rak.-uh. společnost státní dráhy byla odsouzena zaplatiti A. náhradu 120 K za to, že jeho balík se zbožím do Skalic pro tamní výroční trh na nádraží v Brně k dopravě podaný včas nedošel. Rozsudek nejv. soudu doručen byl c. k. fin. prokuratuře v Brně dne 23./7. 1910. Na vyzvání c. k. ředitelství státních drah zaslal A. dne 6./8. 1910 témuž kvitanci na řečený obnos s přísl. a když peníze nedocházely, urgoval je dne 16./8. 1910 svým právním zástupcem.
Když ani to nepomohlo, podal 20./8. 1910 na c. k. železniční erár návrh na mobilární exekuci.
Po podání návrhu toho železniční erár exekvovanou pohledávku zaplatil, pročež při stání k výslechu c. k. fin. prokuratury jakožto zástupkyně žalovaného železn. eráru vymah. věřitel obmezil návrh svůj jen na útraty. Zástupce fin. prokuratury navrhoval zamítnutí exek. návrhu pro jeho předčasné podání, jelikož obnos příslušný vym. věřiteli byl poukázán již před podáním exek. návrhu (13./8. 10) a jemu 20./8. 1910 poštovní spořitelnou zaslán. První stolice návrh vym. věřitele zamítla hlavně z důvodu toho, že při placení, jež má konati c. k. erár, nejprve úřad t. zv. poukazující zmocní k výplatě druhý úřad, t. zv. pokladnu vyplácející a teprve pak tato vyplacení skutečně vykoná, a jelikož postup tento jest zákonně předepsán, jest nezbytno, aby strana, jež má nárok na nějaké placení, počítala s tím, že uplyne jistá doba od podání kvitance až do skutečného vyplacení, pročež v tomto případě, kde doba tato trvala pouze 12 dní, nemůže se uznati, že by c. k. erár byl s placením v prodlení.
Na stížnost vym. věřitele stolice rekursní (Brno) exekuci povolila a útraty rekursu přiřkla.
Dovolacímu rekursu fin. prokuratury nejv. soud. dvůr potud vyhověl, že uložil železn. eráru zaplacení nákladů návrhu exekučního i nákladů rekursu vymah. věřiteli, zamítl však návrh na povolení exekuce; útraty dovolací stížnosti ponese stěžovatel sám.
Důvody:
Že návrh exekuční není podán předčasně, nýbrž včas, že hlavní pohledávka s přísl. nebyla zaplacena ve lhůtě rozsudku k plnění stanovené, nýbrž teprve po jejím uplynutí, že dlužnice byla s placením v prodlení, jest správně a ve shodě se spisy soudem rekursním odůvodněno a dlužno proto stížnost dovolací v této příčině toliko poukázati k tomuto usnesení.
Obě strany shodují se v tom, že soudem přisouzená pohledávka proti eráru jest dluh z ruky (»Holschuld«). Vymah. věřiteli musilo tedy býti zůstaveno na vůli, zahájiti zaplacení své pohledávky (na útratách) zasláním kvitance dlužnici. To se nestalo, nebylo ještě proto lze exekuci povoliti a slušelo v tomto směru stížnosti vyhověti.
(Rozh. z 22./11. 1910 R III. 428/10/1.) J. B.
Citace:
Též oproti c. k. eráru platí k zaplacení přisouzené pohledávky. Zprávy Právnické Jednoty moravské v Brně. Brno: Nákladem Právnické jednoty moravské , 1911, svazek/ročník 20, číslo/sešit 2, s. 115-116.