NPD documents search: Boh. adm., 7 (1925), sv. 2

Č. 5052.

Váleční poškozenci: * Za prothesy, které úřad bez výhrady a podmínky válečnému poškozenci zadarmo udělil, nemůže žádati náhrady z důvodu, že válečný poškozenec v době podělení měl příjem převyšující interními směrnicemi stanovenou hranici.
(Nález ze dne 26. října 1925 č. 468).
Věc: Justin G. v Praze proti ministerstvu sociální péče o náhradu za vydané orthopedické pomůcky.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: St-l jest válečným invalidou s 50% nezpůsobností k výdělku. Dle spisů obdržel r. 1915 prothesy od Jedličkova ústavu v Praze, od té doby pak až do r. 1923 nežádal ani od vojenské správy ani odi úřadu pro péči o válečné poškozence nové prothesy nebo opravu starých. V srpnu 1923 dal si st-l prothesy r. 1915 obdržené nákladem 463 Kč opraviti a žádal podáním z 11. září 1923 od zem. úřadu pro péči o válečné poškozence náhradu tohoto nákladu. Podáním ze srpna 1923 žádal st-l u zem. úřadu pro péči o válečné poškozence za zhotovení definitivních prothés bércových s 1 párem proth. bot, 1 hůl s gumou, 2 páry punčošek a 6 gum. per a pár kožených rukavic, což mu bylo povoleno a prothesy ty v ceně Kč 2534,50 v říjnu 1923 dodány.
Když šetřením o žádosti za náhradu nákladů na opravu prothés bylo zjištěno, že st-l k dani z příjmu přiznal jako příjem za r. 1922 46177 K, zamítl zemský úřad pro péči o válečné poškozence žádost o náhradu účtu za opravu prothés a vyřadil st-le z vybavování orthopediemi, jelikož roční příjem jeho převyšuje hranici přípustného ročního příjmu 25000 Kč, stanovenou výnosem min. soc. péče z 30. ledna 1923 č. 4827-V/23. Z téhož důvodu bylo uznáno, že st-l jest povinen za prothesy v říjnu 1923 obdržené hraditi částku 2534,50 Kč.
Nař. rozhodnutím schválilo min. soc. péče návrh zem. úřadu pro péči o válečné poškozence, aby st-l z nároků na další příděl orthopedií ve smyslu výnosu min. soc. péče z 30. ledna 1923 byl vyloučen do té doby, pokud příjem jeho bude přesahovati stanovenou hranici a na zamítnutí žádosti o prominutí částky 2534,50 Kč předpsané jemu k úhradě za neprávem poskytnuté orthopedie.
Stížnost naříká toto rozhodnutí pro nezákonnost a vadnost řízení, pokud žádána od st-le náhrada částky 2534,50 Kč a dovolává se § 3 č. 5 zák. z 8. dubna 1919 č. 199 Sb. a prov. nař. z 17. října 1919 č. 561 Sb. — které stanovíce povinnost min. soc. péče opatřiti válečným poškozencům prothesy, neobsahují ustanovení, dle něhož jest opatření prothés závislým na ročním příjmu válečného poškozence, ani neopravňují úřad, aby dotazem u berní správy zjistil roční příjem válečného poškozence. Stížnost dále poukazuje k tomu, že ani při objednávce ani při vyřízení její nebyla učiněna zmínka nebo položena podmínka, že st-l má orthopedické pomůcky nahraditi tehdy, převyšuje-li příjem roční 25000 Kč a že uvedený výnos min. soc. péče st-li nebyl a není znám. Stížnost vytýká dále jako vadnost řízení, že z odůvodnění nař. rozhodnutí není patrno, v kterém roce byl st-li příjem zjištěn penízem 25000 Kč a líčí stav obchodu st-lem převzatého dovozujíc, že příjem st-le za r. 1923 nedosáhl 25000 Kč. Odvodní spis žal. úřadu uvádí, že min. soc. péče jsouc zákonem pověřeno, aby invalidům opatřovalo dodatečné prothesy, bylo oprávněno vydati předpisy pro postup při opatřování o poskytování prothés a stanoviti podmínky pro ně, že dle zákona má ministerstvo prothesy opatřovati a udíleti způsobem a za podmínek, které samo určí a že dotyčné výnosy opírajíce se o zákon mají platnost jako zákon samotný a jsou jimi vázány nejen příslušné úřady, nýbrž i váleční invalidé.
Nss řídil se při rozhodnutí o této stížnosti následujícími úvahami:
Jediná norma, která jedná o podílení válečných poškozenců prothésami, je v § 3 zák. z 8. dubna 1919 č. 199 Sb., jenž v bodu 5. ukládá min. soc. péče, aby válečným invalidům opatřoval dodatečné prothesy. Cit. zákon nastiňuje základní rysy organisace péče o válečné poškozence. V § 1 určuje, koho jest za válečného poškozence pokládati, v § 3 stanoví, v kterých směrech a jakým způsobem výkonná moc má péči zákonodárcem intendovanou prováděti. Jednotlivá ustanovení §u 3 již svým docela povšechným zněním nejsou způsobilá býti přímo pramenem subjektivních práv pro válečné poškozence; a že zákonodárce skutečně ani nechtěl jim tento význam přiznati, je nade vší pochybnost patrno a contrario z § 2, jenž praví, že právní nároky a povinnosti válečných poškozenců upraveny budou zvláštním zákonem. Podle celého znění § 3 ve spojení s ostatními předpisy zákona nelze proto po názoru nss-u ustanovením jeho přikládati význam jiný nežli pouhé programatické instrukce, která sice váže výkonnou moc vůči státu, z které neplynou však ještě žádná subjektivní práva pro válečné poškozence.
Pokud se týče podílení válečných poškozenců prothesami, nebyl ještě ve smyslu § 2 leg. cit. vydán zvláštní zákon, ba ani nařízení ve Sbírce zákonů a nařízení publikované. Ministr soc. péče upravil toliko interními předpisy, jež způsobem pro publikaci právních norem závazným (§§ 1 a 2 zák. z 13. března 1919 č. 139 Sb.) vyhlášeny nebyly, agendu podílení válečných poškozenců prothesami. Předpisy takové váží sice mocí služební podřízené orgány a úřady, nepůsobí však o sobě proti osobám třetím, a nelze z nich pro tyto osoby vyvozovati ani žádných práv ani závazků.
Třebas za tohoto stavu válečný poškozenec nemůže vyvozovati nárok na opatření, event. ponechání prothés ex lege, není yvšem vyloučeno, aby nebyl proň nárok takový založen konkrétním správním aktem, jejž úřad vůči němu předsevzal. Jestliže úřad plně úkol vložený naň ustanovením § 3 č. 5 cit. zák. přidělil válečnému poškozenci bezplatně prothésu, poskytl mu tím se zákonným zmocněním určitou výhodu, a tím založil pro něhu zároveň určité právo. Jednostranný zásah do tohoto práva byl by přípustný jen, pokud by nějaká právní norma odnětí neb omezení jeho dovolovala, nebo pokud by si úřad zásah takový při založení onoho práva byl výslovně vyhradil.
V daném případě přidělil st-li prothésu bezplatně, aniž si vyhradil náhradu za ni pro případ, že by příjem st-lův přesahoval určitou hranici. Nějaké právní normy, která by válečné poškozence s příjmem určité výše z bezplatného přídělu prothés vylučovala, jak uvedeno, není, a interní výnos min. soc. péče, jenž stanoví takové vyloučení při příjmu 25000 Kč, dle toho, co svrchu řečeno, proti st-li, když nebyl mu při přidělení bezplatné prothesy individuelně intimován, nepůsobí. Jeví se proto nař. rozhodnutí nezákonným a bylo je dle § 7 zák. o ss zrušiti.

Citace:

č. 5052. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 7/2, s. 387-390.