Čís. 13707.
Předpis § 192, druhý odstavec, c. ř. s. platí jen o přerušení rozepře podle §§ 190 a 191 c. ř. s. Při přerušení podle § 25 zákona ze dne 28. března 1928, čís. 44 sb. z. a n. jest přípustnost rekursu posuzovati podle všeobecných předpisů §§ 514 a 528 c. ř. s.
Ochrana nájemců (zákon ze dne 23. února 1934, čís. 32 sb. z. a n.).
Předpis § 2 čís. 20 zákona, pokud jím byl zrušen předpis § 25 zák. o ochr. náj. ze dne 28. března 1928, čís. 44 sb. z. a n., o přerušení řízení, působí ihned, jakmile zákon nabude účinnosti, a to i pro případy dosud nevyřízené.
(Rozh. ze dne 28. června 1934, R II 319/34.)
Spor o zaplacení činže (podnájemného) a otopu procesní soud prvé stolice usnesením ze dne 9. února 1934 přerušil až do rozhodnutí příslušného soudu o přiměřenosti podnájemného a smluveného plnění za otop, odvolávaje se na § 25 zákona ze dne 28. března 1928, čís. 44 sb. z. a n., jehož platnost byla prodloužena zákonem ze dne 22. prosince 1933, čís. 244 sb. z. a n. Rekursní soud zrušil napadené usnesení a uložil prvému soudu, by ve sporu pokračoval a rozhodl. Důvody: Poněvadž podle § 2 čís. 20 zákona ze dne 23. února 1934, čís. 32 sb. z. a n. bylo ustanovení § 25 zákona ze dne 28. března 1928 čís. 44 sb. z. a n. zrušeno, není již možno, aby o přiměřenosti výše podnájemného rozhodoval příslušný okresní soud podle doslovu napadeného usnesení. Poněvadž však § 16 zák. čís. 44/1928 nebyl zrušen, není třeba, by bylo v tomto sporu řízení přerušeno, nýbrž bude na prvním soudu, by posoudil přiměřenost podnájemného, po případě by řešil otázku, zda se ustanovení §§ 8—12, 14 cit. zák. vztahuje i na podnájemné čili nic.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Především bylo se zabývati otázkou, zda předpis § 192 druhý odstavec c. ř. s. nečiní opravný prostředek proti napadenému usnesení nepřípustným, an rekursní soud vlastně vyřkl, že se řízení nepřerušuje. Avšak již z doslovu § 192 odstavec druhý c. ř. s. plyne, že platí jen pro přerušení rozepře podle §§ 190 a 191 c. ř. s.; při přerušení podle zvláštních zákonů — v souzeném případě přerušil první soud řízení podle § 25 zákona ze dne 28. března 1928 čís. 44 sb. z. a n. — jest přípustnost rekursu, pokud není zvláštním zákonem nic jiného ustanoveno, posuzovati podle všeobecných předpisů §§ 514 a 528 c. ř. s. (srov. rozh. čís. 6665 a 7822 a j. sb. n. s.). Dovolací rekurs jest i s hlediska § 527 druhý odstavec c. ř. s. přípustný, byť i zrušovací usnesení rekursního soudu neobsahovalo výhradu pravomoci, ježto rekursní soud usnesení prvního soudu jen slovně zrušil, ve skutečnosti však je změnil, neboť otázkou přerušení řízení podle § 25 zákona o ochraně nájemníků ze dne 28. března 1928 čís. 44 sb. z. a n. se soud prvé stolice již nemá zabývati (srov. rozh. čís. 11246 a j. sb. n. s.).
Dovolacímu rekursu nelze však přiznati oprávnění. Jest přisvědčiti stěžovateli, že k okolnostem, které nastaly teprve po vydání napadeného usnesení, rekursní soud nemůže přihlížeti. Ale v tomto případě jde o jinou otázku, totiž o to, zda zásadu § 5 obč. zák., že zákony nepůsobí zpět, jest vztahovati i na tento případ. Podle čl. 1. § 1 zákona ze dne 23. února 1934 čís. 32 sb. z. a n. byla účinnost zákona ze dne 28. března 1928 čís. 44 sb. z. a n. ve znění a se změnami zákonů pozdějších prodloužena s dalšími změnami do 31. prosince 1935. Podle § 2 čís. 20. zákona toho byla ustanovení §§ 25 až 27 zákona č. 44/1928 o ochraně nájemníků zrušena. Zrušený předpis § 25 zák. o ochr. náj. týkal se otázky, kdy sporný soudce ve sporu o zaplacení nájemného nebo nesporný soudce při rozhodnutí o přípustnosti výpovědi jest povinen přerušiti řízení a vyžádati si rozhodnutí nesporného soudce podle §§ 21 (1) a 22 (1) zák. o ochr. náj. — tedy otázky práva formálního. Nejvyšší soud vyložil v rozhodnutí čís. 2163 sb. n. s. (sr. také rozh. čís. 2240 sb. n. s.), že předpis § 5 obč. zák. vztahuje se jen na právo hmotné, nikoli však na předpisy práva formálního, jež jest právem donucovacím, a že, nemá-li zákon ustanovení přechodná — a zákon čís. 32/1934 přechodná ustanovení neobsahuje — působí zákon formální ihned, jakmile nabude účinnosti, a to i pro všecky případy posud nevyřízené. Zákon čís. 32/1934 nabyl účinnosti dnem 1. března 1934 (čl. 7.), a právem tudíž rekursní soud při svém rozhodnutí ze dne 28. března 1934 přihlížel k tomu, že ustanovení § 25 zák. čís. 44/1928 o přerušení řízení bylo zákonem tím zrušeno.