Authors:
= Váž. civ., 9 (1927), sv. 2
PDF
— Čís. 7572 —

Čís. 7572.


Nezletilé manželské dítě jest oprávněno domáhati se na otci v nesporném řízení placení výživného, třebas dohodou mezi rodiči při dobrovolném rozvodu manželství od stolu a lože byla upravena otázka, kolik má otec platiti na výživu.
(Rozh. ze dine 1. prosince 1927, R II 382/27.)
Při dobrovolném rozvodu manželství od stolu a lože upravili si manželé majetkové poměry a manžel se zavázal kromě jiného platiti na — Čís. 7573 —
výživu nezl. dcery 180 Kč měsíčně. Návrhu nezletilé dcery v nesporném řízení, by otec byl uznán povinným platiti jí měsíčně 600 Kč, bylo vyhověno soudy všech tři stolic, Nejvyšším soudem z těchto
důvodů:
Stěžovatel napadá usnesení rekursního soudu, potvrzující rozhodnutí soudu opatrovnického, podle § 16 nesp. říz. pro zmatečnost a nezákonnost. Zmatečnost spatřuje v tom, že o návrhu matky nezletilé dcery a jejího opatrovníka na placení výživného 600 Kč měsíčně na tuto jeho dceru rozhodnuto bylo v cestě nesporné a nikoli v řízení sporném. Podle jeho názoru rozhodnutí o tomto nároku jeho nezletilé dcery patří na pořad práva, poněvadž podle dohody mezi rodiči při rozvodu manželství nezletilá mela zůstati ve výživě a ve vychování matky. Tím, že dohoda byla ohledně nezletilé opatrovnicky schválena, vznikla prý pro účastníky určitá práva. Nelze prý tuto dohodu v cestě nesporné zvrátiti a tím přivoditi změnu nabytých práv. Tomuto názoru stěžovatelovu nelze přisvědčiti. Dohodou při rozvodu manželství mezi rodiči nezletilé dcery byla pouze upravena otázka, kdo z obou manželů bude dítě vychovávati (§ 108, 117 a 142 obč. zák.), nebylo se však dotčeno práva dítěte, náležejícího mu podle § 139 a násl. obč. zák., najmě práva, by se stěžovatel jako otec staral o jeho výživu a výchovu a hradil potřebný náklad s tím spojený (§ 141 obč. zák.). Schválení dohody opatrovnickým soudem nedotýkalo se tedy tohoto práva dětí, nýbrž upravovalo jen otázku, komu z rodičů mají býti dány děti do výživy a výchovy. Když tomu tak, jest správným názor rekursního soudu, že v projednávaném případě jde o uplatňování nároků nezletilé dcery na výživu a výchovu proti stěžovateli jako jejímu otci a že k rozhodování o tom příslušným jest soudce nesporný. Není zde proto zmatečnosti tvrzené stěžovatelem.
Citace:
R.. Podmíněné odsouzení. Soudní síň. Illustrovaný týdenní zpravodaj vážných i veselých soudních případů. Praha: Vydavatel Ing. Josef Buchar, 1926, svazek/ročník 3, číslo/sešit 26, s. 316-316.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).