Herečka všestranně talentovaná.

(Zemský trestní soud v Praze.)

Zvláštní štěstí provázelo dosud Lili Riсhtrovou na jejích nucených cestách k soudu, jak se naši čtenáři jistě pamatují, a teprve nyní dolehlo na ni trochu rameno spravedlnosti, jemuž se tak dlouho šikovně vyhýbala a z kterého málem by si již tropila žerty.
Vyučená švadlena, později herečka Tylova divadla v Nuslích a nyní prý filmová herečka Lili Richtrová asi před půltřetím rokem započala svoji podvodnickou dráhu, v níž během tohoto krátkého času znamenitě pokročila. Tehdy vylákala, vydávajíc se za vdanou, na několika firmách zboží v ceně několika tisíc Kč, které pak prodala. Soud odměnil ji za tyto podvody bezpodmínečným žalářem šestiměsíčním, ale nejvyšší soud povolil jí odklad výkonu tohoto trestu na 3 roky.
Loni seznámila se Lili na jarním veletrhu s továrníkem Jaroslavem E. z Ml. Boleslavi, vypůjčila si, vydávajíc se za dceru velkostatkáře, 3500 Kč a navštěvovala jej v bytě. Jednoho rána po jejím odchodu nemohl se továrník dopočítat. Scházelo mu 1000 Kč, a pro tuto tisícovku ocitla se Lili před soudem po druhé. Přidali jí k tomu také žalobu pro podvod, jehož se dopustila tím, že vylákala na firmě „Minerva“ zboží v ceně 1600 Kč, využitkujíc nezkušenosti praktikantky, jež jí zboží do bytu zanesla. Z obou těchto žalob vyvázla šťastně. Soud ji osvobodil, považovav její záležitost s firmou „Minerva“ za poměr civilní, nevzav krádež 1000 Kč za prokázanou a nenabyv přesvědčení o jejím podvodném úmyslu při výpůjčkách od továrníka.
O Sylvestru loňského roku zavolána byla krásná Lili opět před soud, aby se zodpovídala z podvodu, jehož se měla dopustit vylákáním 13 dámských kombinací a obnosu 1500 Kč na obchodníku Korfovi. Richtrová se tehdy nedostavila a soud, uznav podvod za zvlášť rafinovaný, odsoudil ji na 1 rok do žaláře. Richtrová však podala zmateční stížnost a nejvyšší soud rozsudek skutečně zrušil, protože Richtrová vysvědčením lékaře prokázala, že se k líčení o Sylvestru nemohla dostaviti. Byla proto celá věc projednávána znovu a tu Richtrová předložením nějakých dopisů Korfových, v nichž ji tento nazývá něžnými jmény, snažila se dokázat, že ta kombiné i těch 1500 Kč dostala vlastně jaksi jako projev přátelské přízně. Ty dopisy skutečně zvrátily pevné přesvědčení soudu, který ji nakonec opětně osvobodil. Vítězoslavně vyhopkovala tehdy Richtrová z budovy soudní, když byla na otcovské domluvy předsedy senátu v pláči slíbila, že se vyhne všemu, co by ji znovu mohlo zavésti do opletaček se soudy.
Ale v minulých dnech ocitla se Lili Richtrová v budově soudní znovu. Státní zástupce dr. Jelínek žaloval na ni, že zpronevěřila zlatníku Rettingerovi zlaté hodinky s brilanty v ceně 5000 Kč. V listopadu 1925 svěřil jí zlatník tyto hodinky, když mu namluvila, že má na ně dobrého kupce. Slíbila, že druhého dne přinese mu za ně 5000 Kč anebo hodinky vrátí. Richtrová však přes noc zapomněla, čí hodinky jsou, a hned ráno prodala je zlatníku Josefu Zelenkovi za 1500 Kč, které věnovala pak na svou parádu. Rettinger marně se na krásné Lili domáhal vrácení hodinek nebo peněz, a když několikaměsíční stálé jeho upomínaní nemělo výsledku, učinil 1. dubna na Richtrovou trestní oznámení. Teprve po něm, jata asi bázní, aby nemusila si odsedět podmínečně jí uložený trest, sehnala Richtrová kdesi peníze — jistě asi jiným podvodem — hodinky od Zelenky koupila zpět a Rettingerovi vrátila.
Tato okolnost ovšem nemohla již zabrániti trestnímu řízení a tak se musila krásná Lili znovu vydati do pochmurné budovy soudní, aby se ze svého skutku zodpovídala před senátem vrch. rady dra Hladíka.
Zapírat se mnoho nedalo a Richtrová nemohla ani použít svého obvyklého prostředku, totiž vyjmouti nějaký milostný dopis poškozeného a dokazovati z něho, že ta věc vlastně je věcí srdce a nikoli zákonů. Nebylo zde prostě žádného poměru a tedy také ne dopisů, a proto situace Richtrové stala se beznadějnou. Nemohla než přiznati svou vinu, ale omlouvala ji aspoň tím, že se náhle dostala do nemilé finanční situace a proto hodinky u Zelenky jen zastavila, chtějíc je, jakmile její finanční tíseň pomine, vyplatiti a vrátiti.
Tato obhajoba ovšem nebyla zralou pro nějaké zproštění, a proto byla Richtrová odsouzena do těžkého žaláře na tři měsíce. Dřívější, podmínečně jí uložený žalář šestiměsíční musí si teď ovšem také odsedět, poněvadž od rozsudku neuplynuly dosud 3 roky.
—ff—

Citace:

Ze sociálního ústavu Československé republiky.. Sociální revue. Věstník Ministerstva sociální péče. Praha: Ministerstvo sociální péče, 1919, svazek/ročník 1, číslo/sešit 10, s. 371-373.