Je ministerstvo pro sjednocení zákonův a organisace správy zbytečným? — Čtenáři naši vědí, že časopis náš již dlouhou dobu jest toho mínění, že úkol ministerstva unifikaci, jak mu byl vytčen nařízením z 29. prosince 1920, č. 501 Sb. z. a n., jest tak nepatrný, že pro unifikaci v naší republice bylo by daleko lépe, kdyby ministerstva unifikačního raději nebylo, a aby příslušné předlohy byly vypracovávány v ministerstvech odborných. V tomto našem přesvědčení psán byl také náš článeček: »Další unifikace práva v republice« na str. 236 min. roč. Ministerstvo unifikací zaslalo k této naší noticce tuto zprávu:
»V článku »Další unifikace práva v republice«, otištěném na str. 236, čísla 10. roč. 5. tamního časopisu usuzuje pisatel, že unifikační ministerstvo nesúčastnilo se vypracování předloh živnostenského zákona, zákona o živnostenských soudech a zákona o horních úřadech, resp. unifikace čsl. práva, uvedených oborů se týkající. Úsudek tento není správným. Unifikační ministerstvo spolupracuje na osnovách všech zákonů a nařízení a věnuje zvláštní péči spolupráci zejména na těch, které mají za předmět úpravu poměrů na Slovensku a Podkarpatské Rusi. Bylo proto účastno i prací v tamním časopise zmíněných, byť příslušné zákonné osnovy byly podávány jménem ministerstev jiných, t. j. resortních. Počet osnov, které jménem ministerstva unifikačního bude lze podati, nebude příliš značný, nechť spolupráce unifikačního ministerstva v těch kterých případech jest sebe rozsáhlejší. Příčiny toho vysvětleny jsou v článcích »Unifikace v Československu«, otištěných v 1. a 2. ročníku zdejšího Věstníku na str. 24 až 27 a 118 až 121, kde i způsob činností unifikačního ministerstva objasněn. Unifikační ministerstvo bude povděčno, pakli tamní redakce s obsahem citovaných článků zdejšího věstníku čtenářstvo svého časopisu obeznámí a informace jeho dle nich a předchozího sdělení laskavě doplní resp. opraví.«
Redakce uveřejňuje celý připiš ministerstva s tím, že Věstník ministerstva unifikačního jest v redakci k disposici.
Musí však svým referentem prohlásiti, že obsah těchto článků byl jí již dříve znám, a že jak dříve, i nyní stojí na stanovisku, že minist. unifikační, tak jak mu byla určena kompetence, k životu schopno není. Otázka ta byla již mnohokráte diskutována, a vždy došlo se k tomu poznatku. To dokazuje i veškerá činnost ministerstva samotného, že přes výtečnou kvalifikaci svých úředníků a přes veškeru svoji nejlepší snahu, nezasáhlo význačněji do zákonodárství našeho, nedovedouc ani uspíšiti unifikaci práva, ani nějak podstatně ji připravili. Chyba leží v samém původu a chyba tato jest nenapravitelná. Jest pochopitelno, že ministerstva odborná provádějí zákonodárnou práci ve svých oborech, ježto jsou k tomu nejlépe povolána, neboť přicházejí s právním životem svých oborů denně do styku, a vědí, kde by se co mělo upravovati. Úkol ministerstva unifikačního bylo provésti unifikaci, a tomuto úkolu ministerstvo nedostálo. Co bylo toho příčinou, jest jiná otázka, ale že tento úkol ministerstvo vykonati nemohlo, jest jeho tragickým údělem. Neprovedlo ani to, aby naši úředníci na Slovensku mohli se řádně z našich příruček informovati o právu uherském, takže státní úředník československý rozhoduje podle příručky, kterou vydala rakouská vláda pro svoji zemi Burgenland. A tak mohli bychom jmenovati celou řadu úkolů jiných. Ministerstvo unifikační — ať již z jakýchkoliv přičin — se neosvědčilo. A to nejen u nás. Polsko i Jugoslavie, jež měly ministerstva unifikační, dnes jich nemají.
Odvolává-li se ministerstvo unifikační, že spolupůsobí hlavně při zákonech s dosahem na Slovensko a Podkarpatskou Rus, pak se nutno ptáti, nač máme ministerstvo na Slovensku, a zda zákonodárná oddělení odborných ministerstev nemají právníků znalých práva uherského? Ostatně ohledně této činnosti ministerstva nechceme opakovati, co napsal jakýsi vysoký úředník odborného ministerstva, a což nikterak nebylo vyvráceno. 1
Naše mínění je, že unifikace musí se v zájmu státu samého provésti co nejrychleji. Překážky, které se tomu staví v cestu, a jež jsou nám dobře známy, nejsou tak veliké, aby nebyly překonány. Ministerstvo unifikací, vlivem určení své kompetence, tuto povinnost vykonati nemůže. Nezbývá proto než pokusili se, zda ministerstva odborná nebudou míti více štěstí v této práci, nebude-li republika míti orgán, jenž stojí ji ročně 1700000 Kč, a jenž si pokládá za čest, že jest odborníkem na slovo vzatým v oboru právním, jenž se má unifikovati, čili v oboru, jenž jako takový má se zrušiti. A tak dojde se k tomu paradoxu, že orgán povolaný k unifikaci udržuje dualitu práva, s níž žádný stát nemůže dobře existovati. 2
dnk.

1. 1) Srv. článek: Je ministerstvo pro sjednocení zákonodárství zbytečným? Národní Listy, č. 112 z roku 1923.
2. 2) Jako závěr uvádíme pouze to, že podle zpráv i vedoucí kruhy nahlížejí toto stanovisko, a že se vážně pomýšlí na zrušení tohoto ministerstva, jehož agendu by převzalo ministerstva vnitra a spravedlnosti.