— Č. 8732 —
925
Č. 8732.
Samospráva obecní: Rozhoduje-li mor. zv o změně hranic obecních podle § 4, odst. 2 ob. zřízení mor. ve znění zák. z 3. června 1912 č. 24 z. z. mor., není oprávněn stanovití z moci úřední hranice jinak, než jak jest žádáno.
(Nález ze dne 9. září 1930 č. 14006.)
Věc: Obec P. proti moravskému zemskému výboru o změnu hranic obce.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Společnou žádostí z 12. února 1927, podanou u mor. zv dne 21. února 1927, zakročila podle ustanovení § 4 odst. 2 mor. ob. řádu, ve znění zák. z 3. června 1912 č. 24 z. z., jednak řada občanů č.-ských a jednak v základě usnesení svého zastupitelstva ze 13. února 1927 také obec Č. sama o povolení změny hranic mezi obcemi Č. a P. — dnešní to st-lkou — v ten způsob, že by pozemky občanů č.-ských s přilehlou veř. cestou, v úhrnné výměře 9 ha 17 a 77 m2 a s čistým výnosem 140 Kč 56 h, byly z obvodu obce P. vyloučeny a přivtěleny k území obce Č. Parcely, o jejichž převedení takto žádáno, byly přesně popsány podle čísel, vlastníků, výměry a čistého výnosu v oddílu A) »Seznamu parcel, určených k překatastrování z P. do Č.«, jenž byl žádosti přiložen; v oddíle B) téhož seznamu pak byly stejným způsobem seznamenány v téže trati položené pozemky občanů p.-ských, resp. obce P., o jejichž vykatastrování — jak se v záhlaví tohoto oddílu B) praví — se nežádá. Také v žádosti samé bylo výslovně uvedeno, že žadatelé se domáhají vykatastrování jen těch pozemků, jichž jsou vlastníky, a že oni, stejně jako ani obec Č., nemají zájmu na ostatních parcelách, které leží sice také v téže části území obce P., avšak jsou ve vlastnictví občanů p.-ských.
Výnosem z 10. července 1927 oznámil mor. zv obecní radě v P., že obec č. a tamní majitelé pozemků, ležících v katastru obce P., zažádali o povolení změny hranic a to o přikatastrování pozemků ve výměře 9 ha 17 a 77 m2 s čistým výnosem 14056 Kč z katastrální obce P. do katastrální obce Č. Ve výnose tom, jemuž byly připojeny jak podrobný seznam parcel určených k překatastrování, tak i příslušný situační plánek, sděleny dále důvody, pro žádanou změnu hranic uváděné a ke konci podotčeno toto:
»Pozemky, o jichž přikatastrování do obce Č. se žádá, netvoří jednotné souvislé plochy, nýbrž nacházejí se mezi nimi pozemky občanů p-ských, o jichž přikatastrování se nežádá. Aby nastávající zcelování mohlo býti účelně provedeno, bylo by změnu hranic provésti tak, že by k obci Č. byly přikatastrovány pozemky občanů p.-ských a to: pare. č.... v celkové výměře 12777 m2 (čistý výnos 19 Kč 76 h), naproti tomu byly by z plochy, o jejíž přikatastrování se jedná, ponechány — Č. 8732 —
v katastru p.-ském tyto pozemky občanů č.-ských: část pozemku čís. pare. ... ve výměře 17 a 96 m2 a pozemky čís. pare. ... ve výměře 10.981 m2, tedy celkem pozemkv ve výměře 1 ha 27 a 77 m2 (čistý výnos asi 1996 Kč).«
Ve schůzi dne 25. července 1927 usneslo se obecní zastupitelstvo obce P. na žádanou změnu hranic s obcí Č. nepřistoupiti a uvedlo pro své zamítavé stanovisko důvody, mezi jiným zejména, že by vyhovění žádosti mělo v zápětí trvalé a citelné finanční poškození stěžující si obce, která, ležíc v blízkosti města P. a jsouc tak vystavena rychlému vzrůstu novostavbami a tím zmenšování katastru, velikosti obce beztak již neodpovídajícího (asi 200 měřic), již dnes těžko snáší stále rostoucí náklady na školství, komunikace, chudinství a jiné veř. úkoly.
Když pak obec Č. přes to na své žádosti setrvala a když zsp v Brně podle přípisu z 2. prosince 1927 projevila se změnou hranic souhlas, povolil mor. zv, vyžádav si prve ještě dobré zdání místního komisaře pro agrární operace v Brně, nař. rozhodnutím ve smyslu § 4 mor. ob. řádu ve znění, upraveném zák. ze 3. června 1912 č. 24 z. z., změnu obecních hranic mezi obcemi Č. a P. vyloučením pozemků ve výměře 10 ha 45 a 54 m2, vyznačených v situačním nákresu evidence katastru daně pozemkové v P. z dubna 1919, Ser. 1/10, z území obce P. a přivtělením jich do území obce Č. proti tomu, že obec Č. jest povinna dáti obci P. odškodné ve výši 1800 Kč.
Podle dalšího obsahu nař. rozhodnutí byly takto z území obce P. vyloučeny nejen požadované pozemky občanů č.-ských s veř. cestou ve výměře 9 ha, 17 a 77 m2, nýbrž i do těchto pozemků vklíněné parcely občanů p.-ských ve výměře 1 ha 27 a 77 m2, celkem tedy 10 ha 45 a 54 m2 a obci Č. uloženo, aby novou obecní hranici dala svým nákladem řádně zaměřiti a vymezníkovati a pro provedení změny té v operátech katastrálních zaslala zem. íin. ředitelství v Brně geometrický plán se zakreslenou novou obecní hranicí a vyznačení hraničních značek a příslušného jich očíslování.
Stížnost obce P. na toto rozhodnutí podaná, vytýká jako zmatečnost, že žal. zv překročil obor své působnosti, když návrh obce Č. na přikatastrování pozemků ve výměře 9 ha 17 a 77 m2 změnil, pojav i jiné, nikým nežádané pozemky do změny, takže tato dle nař. výroku postihla 10 ha 45 a 54 m2 pozemků. Námitkou takto formulovanou uplatňuje stížnost názor, že v řízení o změně hranic podle odstavce druhého § 4 ob. řádu mor., ve znění zák. ze 3. června 1912 č. 24 z. z., t. j. nejsou-li se změnou hranic všechny zúčastněné obce srozuměny, jest zv vázán návrhem obce, změny se domáhající, a že tedy není oprávněn o své újmě stanovití hranici jinak, než jak bylo žádáno.
Žal. úřad v odv. spise míní, že tato námitka je nepřípustná, poněvadž podle jeho názoru by ji mohla uplatňovati nejvýše obec Č., ježto nař. úpravou hranic, nekryjící se s její žádostí, bylo domněle vsaženo toliko v práva obce Č. a nikoli v práva obce P. Nss nemohl však dáti v tom žal. úřadu za pravdu. — Č. 8732 —
927
Nař. rozhodnutí, opřeno jsouc o cit. § 4 ob. řádu mor., jest úředním výrokem, upravujícím nejen území obce Č., nýbrž zároveň také území stěžující si obce. Ježto pak, jak bylo vysloveno již v nál. Boh. A 6790/27, jest obec územní korporace a tedy osobou právnickou, a ježto území nejen tvoří základ územní korporace, nýbrž jest i zdrojem práv obci příslušejících, zejména jejího práva berního, nelze pochybovati, že obec má právní nárok na to, aby její území bylo neztenčeně zachováno, a pokud zákon jeho změny, zejména zmenšení, dovoluje, aby nebylo měněno způsobem nezákonným. Totéž plyne ostatně i z § 1 ob. řádu, jenž stanoví, že »nynější obce místní zůstanou i dále obcemi místními, pokud se v nich způsobem zákona nějaké změny neučiní.« To se však podle tvrzení stížnosti v daném případě nestalo a nelze proto stěžující si obci upírati právo, aby se proti postupu žal. úřadu, který pokládá za nezákonný, před nss bránila. Bylo tedy přikročiti k věcnému přezkoumání shora zmíněné námitky. V příčině té pak uvažoval nss takto:
Předpisy o tom, kdy se mohou státi změny v hranicích obcí, jsou obsaženy v cit. již § 4 ob. řádu mor., o který je nař. rozhodnutí také opřeno. V prvých dvou odstavcích tohoto § (ve spojení s čl. V. uvozovacího zák. k mor. ob. řádu) se stanoví: 1. Měla-li by se v mezích některé obce místní státi změna taková, že by tím obec nepřestala býti obcí o sobě, potřebí k tomu povolení zv-u a krom toho pronešení se strany místodržitelství, že proti tomu z příčin veřejných nic není na závadu. 2. Nejsou-li všecky zúčastněné obce srozuměny s těmito změnami hranic, rozhoduje o tom zv dohodnuv se s místodržitelstvím. Ze vzájemné souvislosti obou cit. odstavců (druhý je logickým pokračováním prvého), jakož i z jejich slovného znění je zřejmo, že změna hranic dosavadních obcí jest buď dobrovolná, když totiž s ní souhlasí všechna zastupitelstva obcí, jichž se změna týče (odstavec první), aneb vynucená, když se provádí přes odpor některé z obcí zúčastněných (odstavec druhý).
Podle toho má zv, který v obou uvedených případech je povolán k součinnosti, funkci dvojí: jednak povoluje změny dobrovolné a jednak rozhoduje o změnách obecních hranic, nejsou-li s nimi všecky zúčastněné obce srozuměny. V daném případě stěžující si obec odepřela souhlas se změnou svých hranic, žádanou obcí Č. a jde tedy nepochybně o případ uvedený na místě druhém. Na sporu je toliko otázka, může-li zv, rozhoduje takto o odporujících si nárocích zúčastněných obcí, provésti úpravu hranic o své ujmě jinak, než jak bylo žádáno.
Po názoru nss-u nedává příslušný předpis zákona zv-u takového oprávnění, neboť, stanoví-li se tu, že zv rozhoduje, nejsou-li se změnou hranic všechny zúčastněné obce srozuměny, nutno z toho souditi, že se zamýšlenou jím úpravou hranic musí býti srozuměna aspoň jedna z obcí, jichž změna se týká. Kdyby byl zákonodárce chtěl přenésti na zv ničím neobmezenou volnost disposice s hranicemi obcí — což by ve svých důsledcích vedlo vlastně ke zrušení jejich samostatnosti — byl by to zajisté vyjádřil nepochybně a to tím spíše, že všechna naše obecní zřízení individualitu obcí naopak chrání (srov. čl. V. říš. zák. obecního z 5. března 1862 č. 18 ř. z. a § 27 ob. řádu mor. z 15. března 1864 č. 5 z. z.) a zásahy do sebeurčovacího práva obcí připouštějí zcela výjimečně jen tam, kde toho vyžaduje zájem celku.
Správnosti restriktivního výkladu sporného ustanovení nasvědčují přesvědčivě zvláště také obdobné popřevratové zákony č. 117/21, 406/22 a 298/24, kterými bylo dáno vládě časově terminované zmocnění, aby slučovala a rozlučovala obce, jakož i aby měnila jejich hranice, byl-li do určité doby politickým úřadům správním písemným podáním dán k tomu »podnět«, nebo bylo-li těmito úřady v téže lhůtě »z moci úřední« zahájeno řízení. Podle těchto zákonů nebyla ovšem vláda vázána, aby změnu hranic, jež podáním některé obce byla uvedena do proudu, provedla právě jen v tom rozsahu, jak byla navrhována, nýbrž zákony ty ponechaly vládě na uváženou, v jakém rozsahu opatření, k němuž podnět byl dán, chce provésti.
Jestliže tedy ve sporném případě, projednávaném podle ob. řádu mor., žal. zv z území stěžující si obce přes její odpor vyloučil pozemky ve výměře 10 ha 45 a 54 m2, pojav do plochy, převáděné takto do území obce Č. i devět parcel občanů p-ských, ač o těchto pozemcích obec Č. výslovně prohlásila, že o přikatastrování jich nežádá, ocitl se podle toho, co svrchu vyloženo, v rozporu s předpisem § 4, odstavce 2 ob. řádu mor. a bylo tudíž nař. rozhodnutí — aniž bylo potřebí zabývati se ještě také ostatními námitkami, uplatňovanými ve stížnosti jak s hlediska procesního tak v meritu — již proto zrušiti podle § 7 zák. o ss a to v celém rozsahu, neboť změnu hranic mezi obcemi Č. a P. v tom způsobu, jak žádala obec Č., pokládá žal. úřad za nepřípustnou, ježto by tak — jak ve svém rozhodnutí výslovně uvádí — vznikly neúčelné zářezy nebo dokonce enklávy p-ské v území obce Č.