Č. 5961.

Školství: * Zruší-li se na pětitřídní škole obecné pojící se ke škole občanské jedna třída, jest počet maximálně 60 dětí na jednu ze zbylých tříd ve smyslu § 7, odst. 2 zák. č. 226/22 vyšetřiti podle rozdělení žactva na jednotlivé třídy, jak jest podle učebné osnovy předepsáno pro pětitřídní školu obecnou bez školy občanské.
(Nález ze dne 16. října 1926 č. 9131.)
Prejudikatura: Boh. 3988, 4001, 4004, 5947 adm. a j.
Věc: Místní školní rada v K. (adv. Dr. B. Mautner z Prahy) proti ministerstvu školství a národní osvěty o zrušení třídy.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Předseda zšr-y v Praze zrušil výnosem ze 13. října 1924 podle § 9 zák. č. 189/1919 koncem měsíce října 1924 na veř. obecné škole smíšené s vyučovací řečí něm. v K. pátou def. třídu postupnou, poněvadž další její trvání není odůvodněno počtem žactva. Při tom uvedl, že počet dítek, jež přicházejí v úvahu ve smyslu odst. 5, § 5. zák č. 226/1922 jest v I. třídě 15, ve II. třídě 26, ve III. třídě 22, ve IV. třídě 46, v V. třídě 41 a po zrušení jmenované třídy nestoupne v žádné ze zbývajících tříd počet dítek nad 60 (odst. 2. § 7 téhož zák.), neboť bude v I. třídě 15, ve II. třídě 48, ve III. třídě 46 a ve IV. třídě 41 dítek započítatelných.
Odvolání mšr-y v K. bylo nař. rozhodnutím zamítnuto z důvodů rozhodnutí zšr-y.
O stížnosti nss uvážil:
St-lka tvrdila již v rekursu, že obecná škola v K. jest spojena se školou občanskou; nař. rozhodnutí tvrzení to nepopřelo a nasvědčuje správnosti tohoto tvrzení také poznámka na spise zšr-y. Může tedy též nss vycházeti z toho, že tu jde o (původně) pětitřídní školu obecnou připojující se ke škole občanské.
Zrušení jedné z 5 tříd zmíněné školy je podle § 7 odst. 2 zák. ze 13. července 1922 č. 226 Sb. a podle konstantní judikatury nss-u (srovnej nál. Boh. 3988, 4001 a 4004 adm.) po zákonu přípustné jenom tehdy, jestliže po zřízení t. j. následkem zrušení jedné třídy počet dětí v žádné ze tříd zbylých nestoupne nad 60. Při tom jest rovněž podle konstantní judikatury nss-u (srovnej zejména cit. nález Boh. 4004 adm.) přihlížeti k takovému rozvržení dětí na zbylé třídy, jaké jest provésti podle konkrétních poměrů té které školy dle stupňů věkových a postupových podle předpisů učebné osnovy.
Žalovaný úřad vychází v daném případě, jak zřejmo z obsahu rozhodnutí zšr-y, z názoru, že může dáti sloučiti žactvo z dřívější třídy II. a III. ve třídu jednu, čímž dospívá pak k závěru, že zrušením jedné z pěti tříd nestoupne počet v žádné ze tříd zbylých nad 60. Žal. úřad resp. zšr neodůvodňují, proč slučují právě žactvo dřívějších tříd II. a III. ve třídu jednu, avšak z poznámky obsažené na konceptu rozhodnutí zšr-y z 13. října 1924, že »škola se připojuje ke škole občanské, nemá tedy předepsané osnovy pro rozdělení žactva do tříd podle stupňů školního věku«, lze souditi, že žal. úřad je toho mínění, že v daném případě může slučování provésti podle své úvahy, poněvadž není výslovného předpisu učebné osnovy o tom, jak jest děti podle stupňů věku školního rozvrhnouti na jednotlivé třídy čtyřtřídní školy obecné, připojující se ke škole občanské.
Stížnost toto stanovisko potírá a uvádí v podstatě, že rozvržení dětí musí se státi podle předpisů učebné osnovy (výnos min. škol. ze 4. srpna 1923 č. 92189 — I, Věstník 109/23), že osnova má sice mezeru, poněvadž nestanoví nic o 4třídních školách obecných s následující měšťankou, že však mezeru tu nutno vyplniti analogií, a to — poněvadž 6. — 8. školní rok připadá na školu měšťanskou, podle vzoru pro 5třídní školu obecnou bez připojené školy občanské; tu pak že připadá na 1., 2. a 3. třídu 1., 2. a 3. rok školní a na 4. třídu 4. a 5. rok školní; kdyby se však v daném případě sloučil 4. a 5. rok školní, měla by 4. třída po redukci 87 dětí, což odporuje § 7 odst. II. ba i § 5 zákona č. 226/ 1922.
Tyto vývody stížnosti uznal nss důvodnými z těchto úvah:
Na čtyřtřídní škole obecné spojené se školou občanskou jakožto povinnou připadají děti šestého, sedmého a osmého roku školního (nehledě ovšem k dětem, které pro nedostatek vyučovacích výsledků nepostupují) na školu občanskou; zbývá tedy na čtyry třídy školy obecné rozvrhnouti děti prvého až včetně pátého školního roku, takže pět školních roků nutno umístiti ve 4 třídách čili — jak zřejmo — ve třech třídách po jednom školním roku a v jedné třídě dva školní roky. Poněvadž pak slučování dvou po př. více školních roků má se podle platných učebních osnov státi vždy ve třídách vyšších, kdežto nižší třídy mají zůstati vyhrazeny dětem jednoho roku školního, mohlo by v daném případě býti provedeno sloučení dětí z různých roků školních jen ve třídách vyšších, nikoliv však ve třídě 1. nebo 2. po případě 3.
Na tom nemůže nic měniti ta skutečnost, že výn. min. škol. ze 4. srpna 1923 č. 92189 — I. Věstník č. 109 neupravuje zvláště rozvrh dětí na čtyřtřídní škole obecné, spojené se školou občanskou, nýbrž jenom případ obyčejný, totiž na pětitřídní škole obecné se školou občanskou. Tato mezera neznamená, jak stížnost právem uvádí, že by na čtyřtřídní škole obecné spojené se školou občanskou rozvrh žactva na třídy se mohl státi libovolně, naopak nutno mezeru tu vyplniti analogickým použitím zásadních hledisek učebné osnovy, které však vrcholí v zásadě právě shora uvedené. Analogii tu bude nutno hledati v osnově pro takovou školu obecnou, nepojící se na školu občanskou, jako na svoje pokračování, na které rovněž je nutno umístiti 5 ročníků věkových ve čtyřech třídách, t. j. tedy v osnově pro obecnou školu pětitřídní bez školy občanské; na takové škole pak připadá podle shora uvedeného výn. min. škol. z roku 1923 vždy jeden školní rok na třídu 1., 2. a 3., dva školní roky na třídu 4. a tři školní roky na třídu 5. Dle toho bude nutno na čtyřtřídní škole obecné pojící se ke škole občanské rozvrhnouti žactvo tak, že prvý rok školního věku připadá na 1. třídu, druhý rok na 2. třídu, třetí rok na 3. třídu, čtvrtý a pátý rok na 4. třídu, kdežto šestý, sedmý a osmý rok patří do školy občanské.
Dle toho mohlo tedy také v daném případě rozvržení žáků na zbylé 4 třídy býti provedeno jen tak, že by byly v jednu třídu sloučeny děti nikoliv 2. a 3. roku školního, nýbrž děti 4. a 5. roku školního (tedy v podstatě bývalé 4. a bývalé 5. třídy), čímž by však, položí-lí se za základ počet dětí uvedený v rozhodnutí zšr-y ze 13. října 1924, počet 60 byl patrně překročen. Spočívá tedy nař. rozhodnutí na nesprávném výkladu zákona.

Citace:

č. 5961. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 443-445.