NPD documents search: Boh. adm., 6 (1924), sv. 2

č. 3836.

Vodní právo: I. * Vodní práva neexistují in abstracto, nýbrž jsou připoutána jednak k vodním dílům, k jichž provozu slouží, jednak k zařízením, jež výkon jejich umožňují. — II. * Nastane-li fakticky, ať již z důvodu jakéhokoliv, tedy ať působením sil lidských či mocí elementární, ať právem či protiprávně změna v poměrech faktických, která činí nemožným výkon těchto práv, aniž se dá změna tato odčiniti a tím docíliti opětně možnosti výkonu onoho práva pouhou opravou příslušných zařízení nebo — byla-li tato zařízení zničena — rekonstrukcí jich v takovém způsobu, že lze mluviti v podstatě o vodním díle bývalém, pak zaniká tím po zákonu právo samo, tak že bývalý držitel, jenž by chtěl dále a opět ono právo vykonávati, musil by dosíci nejen vodoprávního povolení k provedení nových k tomu zařízení, nýbrž vymoci si i propůjčení nového vodního práva. — III. Zásada slyšení stran v řízení vodoprávním.
(Nález ze dne 30. června 1924 č. 9411).
Věc: F. B. v M. (adv. Dr. Em. Goliath z Mor Ostravy) proti ministerstvu zemědělství (za zúčastněný horní inspektorát Severní dráhy v Mor. Ostravě adv. Dr. Robert Altbach z Mor. Ostravy) o odběr vody z potoka m-ckého pro důlní závod Severní dráhy.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Nálezem okr. hejtmanství ve Frýdku ze 14. července 1914 bylo po provedeném zkráceném řízení vodoprávním (§ 83 v. z. slez.) hornímu inspektorátu býv. priv. severní dráhy císaře Ferdinanda uděleno povolení k projektovaným zařízením pro zásobování dolů severní dráhy vodou z potoka m-ckého za četných podmínek. Naproti tomu námitka st-lova, že odběrem vody z potoka m-ckého pro zmíněné doly bude porušeno jeho vodní právo, byla zamítnuta, a pokud st-1 tvrdil, že na nynějším stavu a na změně směru potoka nese vinu klesnutí terénu následkem poddolování, byl s námitkou touto odkázán na pořad práva civilního. V důvodech se praví: »Pokud jde o mlýn st-lův, jehož vodní zařízení ještě pozůstávají, jest toho času vyloučeno, aby voda z potoka m-ckého na tento mlýn byla přivedena. Jak šetřením provedeným během řízení vodoprávního bylo zjištěno, odebíral mlýn st-lův potřebnou vodu z přilehlého rybníka »Stavu«, který byl napájen potokem m-ckým a přítokem p-ským. Asi před 22 roky změnil však potok m-cký směr a teče severně okolo rybníka, aniž se ho dotýká. Aby voda z potoka do rybníka mlýnského byla zavedena, musilo by na místě, kde potok před 22 roky elementární silou změnil svůj směr, podle dobrého zdání státního technika býti zřízeno zvláštní vzdouvací zařízení s nejmenším vzdutím 1 m 78 mc. Vzdutím tímto by bylo způsobeno zpětné vzdutí a zaplavení okolního terénu. Kromě toho by tím bylo porušeno mezitím udělené vodní právo drenážního družstva v M. na odvodnění pozemků a dále vodní právo obce M. na regulování potoka. Poškození takové však podle zákona vodního je nepřípustné. Následkem nemožnosti vodu z potoka m-ckého učiniti užitečnou mlýnu st-lovu není vodní právo tohoto mlýna s nově propůjčeným právem pro důlní závod severní dráhy v rozporu, při čemž otázka, zda změna toku potoka byla způsobena vinou severní dráhy, musila jakožto otázka spočívající na právu soukromém býti odkázána na pořad práva«.
Rekursu st-lovu zsp v Opavě rozhodnutím ze 6. března 1920 nevyhověla z důvodů výměru v odpor vzatého a poněvadž se musí míti za to, že původní právo na odbírání vody pro mlýn st-lův již neobstojí, jelikož elementární příhody, totiž okolnosti, které se staly bez jakéhokoliv přičinění severní dráhy, znemožnily využití vodní síly reality st-lovy, takže udělením nového skutečně volného vodního práva nebylo do práv st-lových zasaženo.
Dalšímu odvolání st-lovu nebylo nař. rozhodnutím vyhověno v podstatě z těchto důvodů:
»Právo spojené s mlýnem st-lovým k odběru vody z panského rybníka »Stavu« nad ním ležícího jest dle svého původu služebností k po- užívání cizí soukromé, nikoli však právem vodním dle vod. zák., třebaže právo to ve vodní knize jest zapsáno; jest tedy právem soukromým, na čemž ničeho nemění okolnost, že již od r. 1914 jest vlastnictví pozemku panujícího sloučeno s vlastnictvím pozemku služebného. Ježto se však st-1 jako vlastník mlýna domáhal ochrany svého práva na potoce
m-ckém, jenž napájí resp. napájel rybník »Stav«, jemu nyní náležející, jde o právo na používání vody z potoka tohoto k napájení rybníka »Stavu«; toto právo jest jediné právem vodním dle vod. zák., kdyby totiž toto právo dle vod. zák. dosud trvalo. Min. zeměd. uznává však, že toto právo odvolatelovo na používání vody potoka m-ckého k napájení rybníka »Stavu« zaniklo.
Právo na používání vody z potoka m-ckého nelze následkem faktické změny jeho spádu a směru již vykonávati, touto podstatnou změnou stal se potok ten zcela jiným vodotokem, a je jako takový nyní předmětem nových práv. Neboť vodoprávními nálezy ze 16. října 1912 a z 10. října 1913, udělilo okr. hejtmanství ve Frýdku jednak drenážnímu družstvu v M. vodoprávní povolení k drenáži pozemků, jednak obci M. k regulaci potoka m-ského. Dle posudku stát. techn. znalce by obnovení předešlého stavu tak, aby potok m-cký ústil opět do rybníka »Stavu«, vyžadovalo zvýšení hladiny vodní průměrně o 90 cm, naproti tomu vodoprávně schválenou regulací potoka má se snížiti vodní hladina jeho o průměrně 25 cm, což si tedy vzájemně odporuje; rovněž schválený drenážní projekt vyžaduje snížení vodní hladiny potoka.
Nehledě k tomu, že by obnova původního přítoku vody potoka m-ckého předpokládala zařízení, vyžadující zvláštního vodoprávního povolení, kolidovala by tato úprava s právy zatím již nabytými. Pro rozhodnutí o předloženém min. odvolání F. B. jest jeho tvrzení, že obec ustoupila od dotčeného regulačního projektu — nehledě ani k tomu, že správnost jeho nebyla prokázána — úplně nerozhodné.
Vyslovila-li zsp, že změna na potoce způsobena byla živelní příhodou, nelze považovati tento projev za rozhodnutí, nýbrž pouze za předpoklad. Tvrdí-li odvolatel, že tato změna byla zaviněna poddolováním Severní dráhou, je mu volno domáhati se odpomoci, po případě odškodnění dle § 88 slez. vod. zák. pořadem práva soukromého,, jak také naznačeno v nálezu I. stolice. Vodoprávní úřad se touto otázkou zabývati nemůže, poněvadž pro jeho příslušnost v té příčině nejsou zákonem dány žádné podmínky; záležitost tato se nevztahuje na používání a vedení vody a bránění se vodě dle vodního zákona (§ 75 slez. vod. zák.)«.
Ve stížnosti do rozhodnutí toho k nss podané se namítá:
1. St-1 nebyl k řízení o projektu Severní dráhy předvolán;
2. všechny tři instance vycházejí z názoru, že vodu z potoka m-ckého nelze učiniti užitečnou rybníku »Stavu« a že tudíž vodní právo zaniklo.
Při tom opíral se úřad o dobrozdání znalců navržených Severní drahou proti vůli st-lově a nevzal vůbec zřetele na dobrozdání horního inž. A. N., podané dne 6. června 1921, podle něhož přítok vody z m-ckého potoka lze svésti na mlýnské kolo dvojím způsobem, a to buďto zdvižením hladiny vodní v místě, kde se tok od původního směru změnil, nebo snížením užitečného spádu. Nejedná se tedy o trvalou, nýbrž jen o zatímní nemožnost přítoku vody z potoka na mlýn. . Názor žal. úřadu, že není možno vodu z potoka m-ckého následkem faktické změny na mlýn přiváděti, jest nesprávný a v odporu se soudními spisy, ježto dle soudních spisů Severní dráha, zavinivši změnu toku, musí býti odsouzena opětně vodu z potoka na mlýn st-lův svésti. Žal. úřad nebyl oprávněn nepravdu takovou zjišťovati, když st-1 nebyl předmětem řízení a nemohl provésti protidůkazy.
4. Nemožnost přítoku vody z m-ckého potoka na mlýn nebyla způsobena živelními vlivy, nýbrž zaviněním Severní dráhy, t. j. poddo1ováním, jak prokázáno civilním sporem st-le proti Severní dráze dle přiložených rozsudků všech tří instancí, a nemůže každá změna vodních poměrů následkem dolování míti v zápětí zánik vodních práv, ježto by se majitelé vodních práv musili při každé takové změny domáhati práv nových. V uhelném revíru byla by podle toho vodoprávní ochrana bezpředmětná.
5. Vyjádření inz. M. jest stranické, st-1 zamítá znalce toho stejně jako znalce inž. F. L. a namítá, že mělo býti přihlédnuto k dobrozdání A. N.
6. Dle § 93 v. z. jest nutno především zjistiti pravoplatné nároky již existujících vodních zařízení a pak teprve možno uspokojiti nároky nové. Ježto pak udělení vodního práva pro Severní dráhu jest v odporu s právem st-lovým, nesmí právo takové Severní dráze býti propůjčeno. Ustanovení toho nebylo šetřeno, nýbrž úřady místo ochrany starého vodního práva prohlásily toto právo za zrušené. Postup ten jest nepřípustný, ježto nelze současně rozhodovati o dvou rozdílných záležitostech. Nejdříve mělo býti rozhodnuto o existenci práva st-lova a pak teprve mohlo se jednati o uspokojení nároku žalovatelova, ježto není vyloučeno, že Severní dráha bude soudně donucena, uvésti potok do dřívějšího stavu, nebo aspoň úpravou břehů uvésti přítok vody z m-ckého potoka na mlýn. St-1 žalobu takovou již podal.
7. Nař. rozhodnutí samo uvádí, že rozsah oprávnění st-lova nebyl blíže zjištěn. Již pro tuto okolnost musí celé řízení pokládáno býti za nezákonné a zmatečné, poněvadž na rozsahu práva st-lova závisí otázka, je-li možno uděliti Severní dráze nové právo. Při tom zápis ve vodní knize není směrodatným, ježto v civilním sporu svědkové prokázali, že se ve mlýně, dokud potok nezměnil svůj směr, mlelo celý den. Bývalý majitel mlýna učinil udání nesprávná jen proto, aby ušel zdanění.
8. Právo st-lovo jest nikoli služebností, nýbrž právem vodním, zapsaným ve vodní knize. Jinak musilo by býti zapsáno na č. k. 183 — rybník Stav —, který do r. 1914 náležel býv. hraběti W. Na tomto rybníku nebo přítocích však žádné právo zapsáno není.
Žal. úřad nemohl výrok o soukromoprávní povaze práva st-lova v tomto řízení vůbec učiniti, ježto st-1 není stranou. Zjištění to jest nezákonné.
9. Proti regulaci potoka m-ckého vyslovilo se obecenstvo, a pokud jde o drenáže pozemků, není pro drenáž žádného nebezpečí po řádné úpravě potoka, ježto není dosud rozhodnuto v zahájeném sporu o tom, kterak voda bude svedena, zda snad původním korytem či korytem upraveným z rour.
10. Seznání žal. úřadu, že se spisů lze souditi, že rybník »Stav« jest napájen vodou od P., jest nezákonné, ježto žal. úřad usoudil tak sám beze zvláštního řízení, aniž mohl st-1 svůj návrh provésti. O stížnosti této uvažoval nss takto:
Není o tom pochybnosti, že vodoprávní úřad, jenž má povoliti nové vodní právo, jest povinen dbáti existujících již práv jiných a to nejen ve směru procesuálním tím, že majitele těchto práv slyší jako účastníky, nýbrž i v materielním tím, že každému bezdůvodnému poškození nebo zkrácení těchto práv brání (§§ 16, 92, 83 vod. zák. pro Slezsko z 28. srpna 1870 č. 51 z. z.).
Ovšem vždycky zůstává předpokladem této povinnosti vodního úřadu, aby tu bylo opravdu existující právo vodní.
Kde existence takového práva není již z předu patrná, t. j. kde nelze mluviti o notorickém, nesporném právu neb alespoň o právu sice dosud nezjištěném, avšak stranou již uplatněném, nejde o »známého« účastníka po rozumu § 83 v. z. a není pak vůbec nutností jej již při zavedení zkráceného řízení individuelně a osobně pozvati.
Stačí tu, i pokud takový účastník přijíti má v úvahu, veřejná vyhláška v obcích, která každého, kdo míní, že proti projektovanému dílu i proti snaze získati nové vodní právo, může uplatniti své starší nároky, na zahájené řízení upozorňuje.
V případě předloženém nebylo vzhledem ke skutečnému stavu potoka m-ckého právo st-le nikterak již z předu patrno, nebylo také ani st-lem již dříve uplatněno, ani nebyl projektantem st-1 jako známý účastník označen, a nebylo tedy ani zákonné nutnosti ani faktické možnosti st-le již při zahájení konsensního řízení dle § 83 zvláště pozvati. Nelze proto shledávati nějakou nezákonnost v tom, že nař. rozhodnutí pokládá veřejnou vyhlášku v obci dle § 83 vyvěšenou za dostatečné vyrozumění st-le.
St-1 si může do tohoto postupu žal. úřadu tím méně stěžovati, ježto se na podkladě veřejné vyhlášky k jednání konsensnímu dostavil a při něm své stanovisko zevrubně vyložil, a ježto úřady všechny jeho námitky přijaly a je učinily předmětem svého rozhodování.
Jeví se proto námitka ad 1. plně bezdůvodnou.
St-1, jenž při tomto řízení tvrdil svá starší vodní práva, s nimiž prý domáhané nové vodní právo přichází v kolisi, soudí v námitce ad 6 , že prý o tomto jeho starším právu vodním mělo býti zvláště a dříve rozhodnuto, než bylo jednáno o projektu a o propůjčení nového vodního práva pro tento projekt, ježto prý jde o dvě rozdílné záležitosti.
I tato výtka jeví se docela nesprávnou. Vždyť musí úřad vodní, vsnesena-li jest proti projektu námitka, že domáhané právo jest v kolisi s právem již existujícím, řešiti vzešlou tím otázku, zda tu taková kolise skutečně jest a k tomu cíli zodpovídati si otázku, zda tvrzené právo oponentovo existuje či nikoli.
Rozhodování o této otázce nemá tedy za předmět záležitost jinou, s hlavní věcí, t. j. s otázkou povolení projektu nesouvislou, nýbrž naopak dotýká se jedné z nezbytných logických premis, jež úřad, maje si učiniti závěr o přípustnosti žádaného nového práva, v tomto právě řízení musí najisto postaviti.
V ohledu materielním jednalo se a mohlo se dle § 93 vod. zák. jednati toliko o to, zda tvrzené vodní právo st-lovo jako »vodní« právo v technickém slova smyslu existuje či nic. Nař. rozhodnutí proto právem především analysuje a právnicky hodnotí všechna tvrzení st-lova a zjišťuje, zda a pokud v nich jest obsaženo tvrzení nějakého »vodního« práva v uvedeném smyslu.
Žal. úřad uznal za právo ve vodním zákoně založené, resp. vodním zákonem chráněné toliko st-lův nárok na přítok vody k napájení rybníka »Stavu«. Po stránce faktické byl jediným podnětem a předmětem sporu přítok vody z m-ckého potoka do rybníka »Stavu« před léty přerušený a rozhodování o tomto přítoku uznal žal. úřad za záležitost vodoprávní a také o ní meritorně rozhodl. Jest pak v daném případě pro výsledek vzešlého sporu nerozhodné, jaké povahy jest st-lem tvrzené právo na odběr vody z řečeného rybníka k pohonu mlýna, a to tím spíše, ježto úřad ze svého názoru o právní povaze tohoto práva na odběr vody z rybníka žádných důsledků nevyvodil. Jest proto námitka sub 8. bezpodstatná.
Ve věci samé konstatuje nař. rozhodnutí, že právo st-le na odběr vody z potoka m-ckého pro napájení rybníka »Stavu« již neexistuje a že tudíž st-1 nepatří již k účastníkům, na něž by bylo dle § 16 a § 93 vod. zák. při udílení domáhaného vodoprávního povolení projektu býv. Severní dráhy pozírali.
St-1 nikterak nepopírá správnost oněch faktických předpokladů, na nichž žal. úřad toto své zjištění, pro celý spor rozhodné, založil. Nepopírá, že se potok m-cký ve svém toku nyní vůbec rybníku »Stavu« vyhýbá, nepopírá, že nové svedení vody z potoka zmíněného do rybníka »Stavu« by vyžadovalo nových vodních děl a tím nového vodoprávního povolení, ba uznává sám výslovně, že nemůže nyní následkem změn v terainu nastalých své tvrzené právo k odběru vody z uvedeného potoka vykonávati. Brání se toliko proti závěru z těchto faktických okolností odvozenému, že tím jeho právo na odběr vody dle vod. zák. zaniklo, míně, že nikoliv nastalá nemožnost výkonu práva, nýbrž prý jen nemožnost nových technických úprav, kterými by opětovný výkon práva onoho byl dosažen, by mohla zánik práva míti v zapěti (nám. č. 2, 3). Vedle toho poukazuje na to, že ony faktické změny terainu, jež působí nynější nemožnost výkonu jeho práva, nebyly vyvolány příčinami živelními nebo přírodními, nýbrž prý vinou žádající dráhy jako majitelky dolů, jejíž povinnost, uvésti věci do stavu dřívějšího, stojí zániku práva jeho v cestě (nám. č. 4).
Všechny tyto vývody stížnosti vycházejí z chybného nazírání právního. Vodní práva neexistují in abstracto, nýbrž připoutána jsou jednak k vodním dílům, jichž provozu slouží, jednak k zařízením, jež výkon jejich umožňují. Nastane-li faktický, ať již z důvodu jakéhokoli, tedy ať působením sil lidských či mocí elementární, ať právem či protiprávně změna v poměrech faktických, která činí nemožným výkon těchto práv, aniž se dá změna tato odčiniti a tím docíliti opětně možnosti výkonu onoho práva pouhou opravou příslušných zařízení nebo, — byla-li tato zařízení zničena, — rekonstrukcí jich v takovém způsobu, že lze mluviti v podstatě o vodním díle bývalém, pak zaniká tím po zákonu právo samo, takže bývalý držitel, jenž by chtěl dále a opět ono právo vykonávati, musil by dosíci nejen vodoprávního povolení k provedení nových k tomu zařízení, nýbrž vymoci si i propůjčení nového vodního práva. V případě předloženém není o tom sporu, že pouhá rekonstrukce bývalého zařízení, jímž by byla voda potoka m-ckého do rybníku »Stavu« sváděna, jest nyní nemožná, a to již proto, že dříve svod ten dál se přirozeným spádem, kdežto nyní by bylo třeba umělých zařízení, zejména zařízení zdýmacích, tedy děl naprosto nových, od starého a kdysi bývalého stavu odlišných.
Je-li však tomu tak, pak nemůže st-l tato zařízení na podkladě dřívějšího svého práva t. j. bez propůjčení nového vodního práva ani svémocně, ba ani ne se svolením vodoprávního úřadu provésti, nýbrž, ježto jde o nové užívání vody tekoucí a o nové poměry rozhodné, musil by si vedle konsensu ke zřízení onoho díla vymoci i nové právo k užívání dotčené vody (Srovnej § 16 vod. zák., jenž rozeznává povolení »k užívání vody« a povolení »ke zřízení nebo změně zařízení tomu sloužících«).
Z těchto úvah plyne, že bývalé právo st-le k požívání vody zmíněného potoka k napájení rybníka »Stavu« jest pokládati za uhas1é a není možno je dle § 93 vod. zák. uplatňovati jako »právo starší (stávající)« proti domáhanému právu projektantky.
Při tomto právním nazírání jeví se námitky ad 2—4 bezdůvodnými, resp. bezpředmětnými.
Bezpředmětnou jest však i námitka ad 5), ježto rozhodnutí opříti lze výlučně o okolnosti st-lem samým tvrzené nebo doznané, aniž třeba přihlížeti k technickým dobrým zdáním. Rovněž bezpředmětnou jest námitka ad 7), jež si stěžuje do toho, že nebyl rozsah oprávnění st-lova zjišťován, poněvadž, bylo-li uznáno, že sporné právo st-lovo vůbec neexistuje, není ani možno ani nutno vyšetřovati jeho obsah i rozsah; bezpředmětnou konečně jest námitka ad 9), poněvadž, zaniklo-li právo st-lovo na přítok vody z potoka do rybníka »Stavu«, pak jest úplně nerozhodné, v jakém poměru jest domnělé právo st-lovo k právům, jež zatím vznikla na novém toku (drenáže, regulace).
Podobně není potřebí vcházeti na námitku ad 10), která se ostatně ani nedotýká žádné otázky, jež by tvořila součást rozhodnutí vyslovujícího neexistenci tvrzeného st-lova práva, nýbrž obrací se jen proti faktické poznámce v důvodech nař. rozhodnutí obsažené a skutkový podklad vztahující se k rybníku »Stavu« vysvětlující.
Kromě toho jest poznámka tato úplně ve shodě se spisy, zejména s protokolem z 3. března 1914, proti jehož obsahu st-1 ničeho nenamítal.
Jeví se tedy všechny námitky stížnost bez podstaty a bylo proto stížnost jako bezdůvodnou zamítnouti.

Citace:

č. 3836. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 251-257.