NPD documents search: Boh. adm., 7 (1925), sv. 2

Čís. 1465.

Opověď odbočky musí se nejprve státi a provésti u soudu hlavního a teprve potom u soudu odštěpného závodu.
(Rozh. ze dne 7. února 1922, R I 34/22.)
Rejstříkový soud v Praze postoupil opověď pobočního závodu v Karlových Varech pražské veřejné obchodní společnosti dle § 44 j. n. krajskému soudu v Chebu k příslušnému vyřízení, maje za to, že tu není důvodu čl. 21 odstavec třetí obch. zák. a že vyjimečného ustanovení § 59 zákona ze dne 6. března 1906, čís. 58 ř. zák. na veřejnou obchodní společnost použíti nelze. Rekursní soud usnesení potvrdil. Důvody: Ze čl. 21 obch. zák. neplyne, u kterého soudu se má opověď pobočného závodu státi dříve, zda u soudu hlavního či pobočného závodu. Uváží-li se však, že dle § 3 nař. ze dne 26. dubna 1906, čís. 89 ř. zák., jedná se toliko o to, aby v rejstříku závodu hlavního v patrnost uvedeno bylo sídlo poboček, nikoliv, aby pobočka zapsána byla do rejstříku hlavního závodu, nelze o tom pochybovati, že vyznačení sídla pobočky ve 4. sloupci obchodního rejstříku předpokládá již existentní a v rejstříku obchodním pobočného závodu také zapsanou pobočku. Z toho, že dle čl. 21 odstavec třetí obch. zák. soud pobočného závodu zápis pobočky nepovolí, pokud mu nebylo prokázáno, že firma v rejstříku hlavního závodu jest zapsána, následuje, že opověď pobočky musí se státi nejprve u soudu pobočného závodu, že také u tohoto soudu dříve zapsána býti musí, nežli vyznačení její v rejstříku hlavního sídla závodu státi se může. Napadené usnesení není tedy nikterak v odporu se zákonem a když rejstříkový soud opověď pobočného závodu zřízeného v Karlových Varech postoupil krajskému soudu v Chebu, jest toto opatření ve shodě s § 44 j. n.
Nejvyšší soud nařídil obchodnímu soudu v Praze, by, neohlížeje se na důvody, podle nichž návrh postoupil krajskému sondu v Chebu, sám návrh ve věci samé vyřídil.
Důvody:
Ustanovení třetího odstavce čl. 21 obch. zák., že zápis u soudu odštěpného závodu nelze provésti, dokud nebylo prokázáno, že byl proveden zápis u obchodního soudu hlavního závodu, nelze jinak rozuměti než tak, jak zní. Nejprve provede zápis soud hlavního závodu a pak soud závodu odštěpného, kterému provedení zápisu v rejstříku hlavního závodu jest předpokladem, aby se pustil do zkoumání návrhu, rozhodne o žádosti za zápis vedlejšího závodu ve svém rejstříku. To plyne nejen z doslovu třetího odstavce čl. 21 obch. zák., nýbrž také z odstavce prvého téhož článku, v němž se praví, že firma odštěpného závodu musí býti také ohlášena u jeho příslušného obchodního soudu, nýbrž i z účelu, který ustanovením třetího odstavce čl. 21 obch. zák. jest sledován, aby totiž byla vyznačena souvislost právních vztahů hlavního a odštěpného závodu mezi sebou, při čemž jest zajisté přirozeno a odpovídá povaze věci, že napřed musí předcházeti zápis odštěpného závodu v rejstříku soudu hlavního závodu, jako to pro společnosti s ručením obmezeným ještě výrazněji předpisuje § 59 zákona ze 6. března 1906, čís. 58 ř. zák. Vzhledem k uvedenému jest zřejmo, že jsou zde předpoklady § 16 nesp. patentu a bylo nutno obě usnesení nižších soudů změniti a tak jak uvedeno naříditi. (Stejně rozhodnuto bylo usnesením zdejším z 27. května 1919 č. R II 59/19 Sbírky I. díl čís. 184.)

Citace:

č. 1465. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4, s. 122-123.