Č. 879.

Honební právo (Čechy): * Není-li honební výbor schopný usnášeti se, připadá právo a povinnost učiniti opatření o pronájmu myslivosti na společenstevní honitbě na příslušný okresní výbor.
(Nález ze dne 10. června 1921 č. 4753.)
Prejudikatura: nál. č. 209 a 715.
Věc: Eugen Č. v J. H. (adv. Dr. Štěpán Musil z Jindř. Hradce) proti zemskému správnímu výboru v Praze (za zúčastněnou stranu hon. výbor v B. adv. Dr. O. Gellner z Prahy) o pronájmu honitby společenstevní.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Období, na které byl zvolen tříčlenný honební výbor v B., končilo se dnem 28. října 1914. Nový honební výbor zvolen byl 21. července 1919 a ustavil se, zvoliv 6. září 1919 starostu. Jeden člen dřívějšího honebního výboru nastoupil roku 1914 službu vojenskou, byl r. 1916 těžce nemocen a zemřel r. 1917. Společenská honitba v B. byla pronajata stěžovateli do konce ledna 1915. Z důvodu, že pro nepřítomnost mnoha členů honebního společenstva volba nového honebního výboru nemohla býti vykonána, byla honitba pronajata stěžovateli dosavadním honebním výborem provisorně na další rok — do 31. ledna 1916. Poněvadž však poměry válečné také v lednu 1916 ještě trvaly, smluven v únoru 1916 mezi zástupcem stěžovatele, zbylým členem honebního výboru a obecním starostou za přítomnosti a souhlasu několika členů honebního společenstva pronájem společenské honitby v B. na dobu od 1. února 1916 do 31. ledna 1922 a listina o úmluvě té z 20. února 1916 podepsána obecním starostou v zastoupení starosty honebního výboru a zbylým členem honebního výboru.
Tehdy nemocný starosta honebního výboru o úmluvě té zpraven nebyl a starostu obce také nezmocnil, aby jej při jednání zastupoval. Na základě úmluvy té provozoval stěžovatel honitbu v obci B. od 1. února 1916 dále. K vyzvání příslušného okresního výboru byla úmluva z 20. února 1916 předložena dne 27. listopadu 1917 okresnímu výboru k úřednímu řízení a později vyšetřeno, že o propachtování tom není protokolu honebního výboru. V lednu 1920 dodal okresní výbor pachtovní úmluvu z 20. února 1916 nově zvolenému honebnímu výboru k vyjádření, zda s ní souhlasí. Honební výbor usnesl se 29. ledna 1920, že smlouvu z 20. února 1916 neuznává a pokládá za nezákonnou, že nájem honitby pro stěžovatele končí 31. lednem 1920 a že honitba bude z volné ruky pronajata na dobu šesti roků od 1. února 1920 do 31. ledna 1926, a ustanovil pronájem ten na 14. únor 1920. Tohoto dne pronajal honební výbor, zvolený 27. července 1919, honitbu na období od 1. února 1920 do 31. ledna 1926 Vojtěchu B.
Do obou usnesení honebního výboru podal stěžovatel stížnost, propachtování honitby z 14. února 1920 odporovalo též 42 členů honebního společenstva, kdežto honební výbor žádal za schválení této smlouvy. Okresní správní komise v Jindřichově Hradci uznala usnesením z 3. března 1920, že se stížnostem stěžovatele a námitkám členů honebního společenstva vyhovuje, smlouva pachtovní na období od 1. února 1916 do 31. ledna 1922 potvrzuje a pachtovní smlouva na období od 1. února 1920 do 31. ledna 1926 zastavuje, a zamítla zároveň námitky stěžovatele proti volbě nového honebního výboru. K odvolání honebního výboru a několika členů honebního společenstva zrušil zemský správní výbor naříkaným rozhodnutím usnesení okresní správní komise, jakož i pronájem společenstevní honitby v B. ze dne 20. února 1916 a uložil okresní správní komisi, aby podle § 23 česk. hon. zák. rozhodla o pronájmu honitby na období 1920—1926 na základě usnesení honebního výboru ze 14. února 1920.
Stížnost naříká toto rozhodnutí pro nezákonnost — — — — — — —
Nejvyšší správní soud uznal námitku nedostatku legitimace stěžovatele, přednesenou zástupcem zúčastněné strany při veřejném ústním líčení, bezdůvodnou, neboť stěžovatel podal stížnost jako pachtýř honitby, nikoliv jako člen honebního výboru, tvrdě, že práva honitby do 31. ledna 1922 platně nabyl — jest proto oprávněn, aby hájil toto své domnělé právo proti rozhodnutí, které je neuznává.
Ve věci samé opřel soud své rozhodnutí o tyto úvahy:
Dle honebního zákona pro Čechy tvoří všichni majitelé pozemků v jedné osadě, když jejich souvislý pozemkový majetek měří nejméně dvě stě dolnorakouských jiter, honební společenstvo, které za podmínek zákonem stanovených jest oprávněno na území tom provozovati honitbu buď propachtováním v celku nebo znalcem. Toto právo vykonává honební společenstvo výborem tří až pětičlenným, jejž zvolí ze svého středu na šest let. Výbor ten zastupuje společenstvo na venek, stanoví dle poměrů, zdali honitba má býti propachtována a má-li se tak státi z volné ruky či veřejnou dražbou.
Z toho jde, že pouze honební výbor může ve smyslu § 13 hon. zák. činiti usnesení, zdali a jak má společenská honitba býti propachtována, že k tomu však nejsou povoláni ani členové honebního společenstva sami ani starosta obce.
Honební zákon český nemá ustanovení o tom, kolik členů výboru honebního jest třeba, aby výbor ten se mohl platně usnášeti. Dlužno proto dle zásady vyslovené § 838 o. z. o. míti za to, že musí se tak státi většinou hlasů, t. j., že není-li honební výbor úplný, třeba, aby se pro každé opatření našel počet hlasů rovnající se většině celého honebního výboru, jak byl zvolen. Poněvadž v B. byl honební výbor tříčlenný, bylo pro platnost pachtovní úmluvy z 20. února 1916 třeba, aby ji jménem honebního výboru uzavřeli aspoň dva členové jeho.
Zákon honební postrádá také výslovného ustanovení, co se má státi, když není tu k usnášení schopného honebního výboru. Poněvadž však mohou nastati i případy, kde jednak nelze volby nového honebního výboru provésti, jednak nutno učiniti nutná opatření v čas (§§ 13, 17 hon. zák.), nutno míti za to, že v případech takových povolán jest potřebná opatření učiniti příslušný okresní výbor (okresní správní komise), kterému zákon v § 23 ukládá, aby dohlížel na zákonné provádění ustanovení §§ 2, 4, 6, 8 až 22 hon. zák.
Dle této zásady měl okresní výbor bud již roku 1914 nebo později naříditi, aby byl zvolen nový honební výbor, nebo — když se tak nemohlo státi — sám učiniti opatření stran provádění společenské honitby v B. Když tedy pachtovní smlouva z 20. února 1916 byla dne 27. listopadu 1917 předložena okresnímu výboru v Jindřichově Hradci, byl tím okresnímu výboru předložen pouze návrh opatření, jaké bylo pokládáno za vhodné a okresní výbor měl dle povinnosti své o návrhu tom se vysloviti. Když honitba ve smyslu návrhu toho již byla provozována a okresní výbor vykonávaje šetření o tom, na jakém základě honitba jest provozována, další výkon její nezakázal, mohlo právem za to býti pokládáno, že nemá důvodu, aby proti návrhu tomu nastoupil, že jej tudíž mlčky schválil již před ustavením nového výboru honebního a schválení to usnesením z 3. března 1920 jen ještě opětoval.
Z toho jde, že pronájem společenské honitby v B. stěžovateli na období do 31. ledna 1922 se stal platně ne sice honebním výborem, ale okresním výborem v Jindřichově Hradci. Naříkané rozhodnutí majíc za to, že jedině honebnímu výboru přísluší usnášeti se o výkonu práva myslivosti na honitbách společenstevních a neuznávajíc náhradní právo okresního výboru v případech, kde honební výbor není schopným se usnášeti, vycházelo při zrušení pachtovní smlouvy z 20. února 1916 z nesprávného právního názoru a posoudilo věc právně mylně, pročež dle § 7 zák. o správ. soudě muselo býti zrušeno.

Citace:

č. 879. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1922, svazek/ročník 3, s. 614-616.