Č. 2711

Administrativní řízení: O významu poštovní návratky jako průkazu doručení úředního výměru.

(Nález ze dne 1. října 1923 č. 2634.)
Věc: Ing. Václ. M. v Ch. proti zemskému správnímu výboru v Praze o dávku z přírůstku hodnoty.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro vady řízení.

Důvody: Stížnost proti platebnímu rozkazu podanou zamítl žal. úřad jako opožděnou, protože návratkou dodatečně opatřenou jest prokázáno, že platební rozkaz byl doručen 1. března 1922 a nikoliv, jak ve stížnosti uvedeno, dne 5. března 1922. Stížnost datovaná dnem 3. dubna 1922 a dle poštovního razítka téhož dne u poštovního úřadu podaná, byla tedy podána po vypršení rekursní lhůty a nelze k ní hleděti. O stížnosti do tohoto rozhodnutí podané uvážil nss toto: Žal. úřad vycházel při svém rozhodování ze skutkového předpokladu, že platební rozkaz byl st-li doručen 1. března 1922. St-l však ve stížnosti uvádí, že platební rozkaz byl doručen k rukám jeho právního zástupce Dra H. teprve 4. března 1922 a předkládá na doklad svého tvrzení sdělení poštovního úřadu v Nýdku, dle něhož následkem nepřítomnosti Dra H. dopisy blíže tam označené, mezi nimiž uvedený dopis z Prahy označený č. 9060, došlý na poštovní úřad již 1. března 1922 byly Dru H. doručeny teprve 4. března 1922. Dle spisů neexistuje lístek o doručení platebního rozkazu, teprve na odvolání vyžádal si úřad návratku. Poštovní úřad oznámil 9. června 1922 k dotazu, kdy jednací číslo podané 27. února 1922 rekomando pod číslem 9059 pro Dra H. v Nýdku bylo doručeno, že dopis byl 28. února 1922 vydán příjemci pod č. rekomando 9060, k opětnému dotazu stejného znění, že dopis byl 1. března 1922 příjemci vydán pod č. rekomanda 9060 a připojil návratku o doručení dopisu inspektorátu pro zemské dávky č. j. 304940-1895 podaného doporučené pod č. 9069 (č. 9059 přeškrtnuto) pro adresáta Dra H.; návratka ta obsahuje datum 1. března 1922 přepsané z jiného původního data a jméno Dra H. Poněvadž návratka, která je nyní ve spisech, sama o sobě vzhledem k obsahu shora uvedených dvou vyrozumění poštovního úřadu, nepodává důkazu o tom, že platební rozkaz byl doručen 1. března 1922, st-l o vyrozumění poštovního úřadu a o návratce té, jakož i o podpisu na ní nebyl slyšen a nebyla mu dána příležitost, aby se o průvodech těch vyjádřil, ač ve stížnosti proti platebnímu rozkazu tvrdil, že stížnost podává v otevřené lhůtě a že mu platební rozkaz byl doručen teprve 5. března 1922 k rukoum Dra H. a nikoliv jak v usnesení I. stolice z 23. března 1922 udáno — 27. února 1922 a ač k tomu obsahem návratky a oněch dvou vyrozumění dán podklad, není skutková podstata, z níž nař. rozhodnutí vychází, dostatečně vyšetřena a zjištěna, pročež dle § 6 zák. o ss bylo uznáno.

Citace:

č. 2711. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/2, s. 673-674.