Č. 2475.

Vyvlastnění. — Stavební ruch: * Úřad vyvlastňovací může podle § 7, odst. 2 zákona o stavebním ruchu pokračovati pouze tehdy, když nález vyvlastňovací byl vydán a nabyl moci práva. Dohoda o dobrovolném výkupu stavenišť není právním důvodem k takovému opatření.
(Nález ze dne 9. června 1923 č. 10.034).
Věc: Obecně prospěšné druhžstvo pro stavbu dělnických a rodinných domků pro S. a okolí, zaps. společenstvo s ruč. obrn. v S. a městská obec S. proti ministerstvu vnitra o vyvlastnění pozemku podle zákona o stavebním ruchu.

Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Družstvo pro stavbu dělnických a rodinných domků v S. a okolí, z. sp. s r. o. a městská obec S. žádaly u osp-é v B. za vyvlastnění určitě označených pozemků, přináležejících k velkostatku v S. za účelem stavby dělnických a rodinných domků a za účelem postavení budovy občanské školy, jakož i rodinných domků.
Při místních řízeních o žádostech těchto zahájených stala se mezi vyvlastniteli a zástupcem velkostatku dohoda potud, že zástupce velkostatku jménem jeho vlastníka se uvolil požadované pozemky vyvlastnitelům dobrovolně přenechati.
Dohoda ohledně náhrady za postoupené plochy se nestala, přes to osp upustila od vydání vyvlastňovacího nálezu a stanovila výměry z 22. října 1920 pouze výši náhrady za části pozemků, o kterých zástupce velkostatku prohlásil, že vyvlastňovatelům dobrovolně budou postoupeny.
Při místním řízení dne 2. května 1921 stala se dohoda též o náhradě, která za postoupené pozemky má býti placena.
Pozemky však nebyly vyvlastňovatelům odevzdány — smlouvy o převodu jich nebyly také sepsány, poněvadž majitel velkostatku kladl další podmínky, na které vyvlastňovatelé nepřistoupili.
Osp vyslovila na to při místním řízení dne 25. února 1922 k žádosti městského úřadu a družstva v S., že se vzhledem k předchozímu řízení o vyvlastňovacích žádostech na základě 2. odst. §u 7 zákona z. 11. března 1921 č. 100 Sb. odevzdávají po předchozím vyměření a označení civilním geometrem, části pozemků v protokole blíže označené a dosud velkostatku v S. přináležející z držení obce a družstva stavebního.
Při tom bylo uloženo jak obci tak stavebnímu družstvu, aby náhradu za tyto pozemky složily do uschování u okresního soudu v B.
Osp si dále vyhradila provedení potřebné intabulace a stanovila současně počátek lhůty pro zahájení zamýšlených staveb dnem 25. února 1923.
K stížnosti velkostatku zrušila zsp rozhodnutím z 20. dubna 1922 tato opatření osp-é stran odevzdání částí pozemků v S. do držení obce a stavebního družstva z moci úřední pro nepříslušnost a bylo rozhodnutí to výnosem min. vnitra z — potvrzeno.
Stížnosti vyvlastňovatelů vytýkají rozhodnutí min. vnitra zmatečnost a nezákonnost dovozujíce v podstatě, že postup osp-é se srovnává se zákonem o stavebním ruchu, protože opatření k uvedení vyvlastnitele v držbu pozemku, k jehož dobrovolnému odstoupení v řízení vyvlastňovacím došlo, jest správním aktem v průběhu tohoto řízení k uskutečnění materielního právního nároku expropriantova na vyvlastnění sloužícím.
Nss neshledal stížnosti důvodnými.
Zákon o stavebním ruchu z 11. března 1921 č. 100 Sb., o nějž úřad I. stolice opřel své opatření, chce k stavebním účelům v § 1 označeným opatřiti staveniště vyvlastněním oněm stavebníkům, kterým je majitel dohodou nepostoupí. Jest tedy vyvlastnění vyloučeno v případě, když majitel staveniště ve smyslu § 1 cit. zák. je dobrovolně stavebníku postoupí tak, že tento s ním k účelu naznačenému může nakládati.
Není-li takové dohody, nenabude-li stavebník možnost disposice se staveništěm dobrovolným výkupem, může nastati vyvlastnění.
Z těchto zásad plynoucích z ustanovení §§ 1, 4 a 5 podává se pro případ shora vylíčený, že úřad, když při řízení vyvlastňovacím úplná dohoda o postupu nebyla docílena, mohl po případě za účelem docílení úplné dohody řízení odročiti na krátkou dobu a když v době té nebylo prokázáno, že se dobrovolný výkup zdařil, měl dle § 5 cit. zák. v řízení vyvlastňovacím pokračovati a vydati vyvlastňovací nález.
Teprve, když tento nález by nabyl moci práva a náhrada byla zaplacena nebo náhrada nebo prozatímní jistota (§ 5) u knihovního
soudu složena, mohl úřad dle odst. 2. §u 7 cit. zák. vyvlastněný pozemek odevzdati v držení vyvlastniteli a učiniti ostatní opatření v tomto zák. předpise uvedená.
Z tohoto předpisu jde, že úřad k vyvlastnění příslušný jednak nemůže pozemek vyvlastniteli odevzdati, dokud vyvlastňovací nález nebyl vydán a nenabyl moci práva, jednak není povolán k působnosti tehda, když staveniště dobrovolným výkupem dostalo se do disposice stavebníkovy.
Když v tomto případě — jak nesporno — nález vyvlastňovací vydán nebyl, nelze shledati, že nař. rozhodnutí, potvrzujíc rozhodnutí zsp-é, odporuje zákonu.
Stížnost jeví se proto neodůvodněnou, pročež byla zamítnuta.

Citace:

č. 2475. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/2, s. 244-246.