Authors:
= Váž. civ., 3 (1921)
PDF

Čís. 1241.


Nepřípustnost dovolacího rekursu ve sporech o rušenou držbu i pokud jde o otázky podružné, zejména o prozatimní opatření.
(Rozh. ze dne 18. října 1921, R I 1280/21.)
Současně se žalobou pro rušenou držbu domáhal se žalobce prozatimního opatření, jež soud prvé stolice povolil; rekursní soud návrh zamítl. Nejvyšší soud odmítl dovolací rekurs. Důvody:
Vedle prvního odstavce § 528 c. ř. s. ve znění čl. VI. čís. 34 novely o úlevách pro soudy nejsou přípustný rekursy proti rozhodnutím soudu druhé stolice ve sporech pro rušenou držbu. Zákon, maje zde na mysli patrně dovolací rekursy do rozhodnutí rekursního soudu ve věci samé, nezmiňuje se o přípustnosti nebo nepřípustnosti dovolacích rekursu proti jiným usnesením soudu druhé stolice v řízení pro rušenou držbu, zejména pokud se tknou prozatimních opatření, povolených v tomto řízení. Uváží-li se však, že dle § 518 odstavec druhý c. ř. s. v řízení pro rušenou držbu jiným usnesením, než usnesení konečnému nelze odporovati samostatným rekursem, nýbrž že rekursy do takovýchto usnesení, zejména do prozatimních opatření, vydaných za řízení, dlužno spojiti s rekursem do usnesení konečného; že tedy soud druhé stolice vyřizuje tyto vyhrazené rekursy společně s rekursem podaným ve věci samé; o rekursu posléze naznačeném pak rozhoduje s konečnou platností; bylo by protismyslným, kdyby v řízení pro rušenou držbu byl vylučován rekurs ve věci samé, ale připouštěn dovolací rekurs do (současného) usnesení o otázkách vedlejších. Tyto úvahy vedou k důsledku, že také v tomto případě dovolací rekurs jest nepřípustným. Nevadí, že žalovaný proti předpisu § 518 odstavec druhý c. ř. s. podal samostatný rekurs do usnesení prvního soudu, jímž povoleno prozatímní opatření, a že soud rekursní, nedbaje tohoto zákonného ustanovení, neodmítl rekurs žalovaného, nýbrž věcně jej vyřídil, neboť zásada svrchu vyslovená, plynoucí ze samého zákona, platí všeobecně a nemůže býti libovolně měněna nepravidelným postupem stran a soudů.
Citace:
č. 1241. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1923, svazek/ročník 3, s. 693-694.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).