Č. 5756.

Horní právo. — Státní zaměstnanci (Slovensko):
I. Jsou železárny zřízené při dolech podnikem báňským nebo živnostenským? — II. Vztahuje se zák. č. 289/1920 také na podúředníky státních železáren?
(Nález ze dne 9. června 1926 č. 12.074.)1
Věc: Alexandr M. v P. proti ministerstvu veřejných prací (min. m. taj. Dr. G. Gruss) o přeřadění do skupiny úřednické.
Výrok: Nař. rozhodnutí zrušuje se pro vady řízení.
Důvody: — — — — — — — —
Žal. úřad odepřel provésti přeřadění st-lovo do kategorie úřednické po rozumu zákona z 15. dubna 1920 č. 289 Sb. v podstatě z toho důvodu, že zákon ten vztahuje se toliko na státní báňské podniky, k těmto však že nelze počítati státní železárny v P., jichž zaměstnancem st-l jest. Stížnost potírá tento názor jako zákonu odporující a tvrdí, že státní železárny byly považovány za báňské odvětví a že tudíž musí míti platnost
cit. zákon i ve příčině zaměstnanců, ustanovených při jmenovaných železárnách a tím i ve příčině st-le.
Je proto na sporu jedině otázka, mohou-li býti považovány jmenované železárny v P. za státní báňský podnik, resp. tvořiti jeho součást a spadá-li tudíž st-l jako podúředník železáren těch pod pojem podúředníků při státních báňských podnicích, jichž postupové poměry byly upraveny zákonem č. 289/1920.
Pro řešení otázky té je směrodatným ustanovení § 131 lit. b) hor. zák., které určuje, že propůjčení hor opravňuje majitele hor k dobývání, těžení, upravování a zpracování (zužitkování) nerostů, k větrání a odvodňování, dále ke zřízení zařízení, strojů a dílen každého druhu, k nimž zejména jest počítati mlýny na rudy a krušírny, tlukárny (stupárny), splavovny, tavířské pece, amalgamovny, amalgamovací mlýny, pece na rudu, koksárny, louhovny, krystalisovny a horní kovárny. Mohou tedy pod pojem báňského podniku zahrnována býti toliko taková díla a takové podniky, jež směřují v poslední své fasi k zpracování (zužitkování)
nerostů a upravení z hor vytěženého rudového materiálu. Zpracováním sluší pak rozuměti výrobu onoho prvého produktu, který může býti označen za kov, k jehož těžení jest zařízen dotčený horní podnik. Co se zejména železa dotýče, podávají ve příčině otázky, co rozuměl zákonodárce při tomto kovu zpracováním (zužitkováním) nerostů, potřebný výklad motivy k všeobecnému hornímu zák. od Karla Scheuchenstuhla na str. 270—294. V tomto dějinném podání vzniku § 131 hor. zák. jest
zdůrazněno, že byla otázka, zda a pokud má býti provedena dělba hutnictví a hornictví, předmětem obsáhlých jednání při poradách zákonu hornímu předcházejících a že byl při nich dán sice podnět k tomu, aby bylo přikázáno hutnictví až k výrobě dokonalého a úplně schopného kupeckého zboží, tedy při železu spolu s čistírnami, kujnírnami, puddlárnami a válcovnami do kompetence horních úřadů. Při konečných poradách bylo však uznáno za správné, aby majitel hor byl oprávněn upravovati a zpracovávati vytěžené nerosty tak daleko, až budou zpracovány jako prodejná surovina. Další rafinování (čistění) surovin, že patřiti má do působnosti živnost, podnikání a že se tudíž říditi má zákony, jež upravují industrii živnostenskou.
Z toho plyne, že jest sice majitel hor oprávněn prováděti veškerá zařízení, stroje a dílny, jichž účelem je první zhušťovací tavení, výroba první suroviny (surového železa), a že tedy jest pokládati jenom výrobu surového železa za zpracování rudy ve smyslu § 131 lit. b) vš. hor. zák.,
že však patří všechny ostatní provozovny, které jsou určeny k rafinování surového železa získaného prvním tavením do oboru živn. práva a nikoliv práva horního (srovnej nález býv. ss-u, Budw. 7385 A, a Budw. 3467 A)
Za tohoto stavu práva nemohou ovšem železárny, pokud slouží teprve k zpracování již vytěženého a prvním tavením upraveného železa, pojmově tvořiti součást báňského podniku podle § 131 lit. b) hor. zák. a nevztahoval by se pak ani zákon z 15. dubna 1920 č. 289 Sb., který byl právním základem pro zamítavé vyřízení žádosti st-lovy, na zaměstnance jejich. Než ze spisů správních není patrno, jaké povahy jest provoz státních železáren v P., zda se v některém odvětví jich nevyrábí
snad přece železo jako prodejná surovina, či je—li výrobní proces jejich založen na dalším zpracování surového železa jinde vyrobeného tak, že produkty jejich dlužno klasifikovati za tovary a za výrobky podniku živnostenského, nikoliv však podniku báňského. Tato neúplnost skutkového zjištění ve příčině provozní povahy uvedených státních železáren ztížila straně účinnou obranu a znemožnila zejména i nss-u, aby mohl přezkoumati zákonitost nař. rozhodnutí. Musilo proto nař. rozhodnutí býti zrušeno pro vadnost řízení. — — — — — —

Stejně také v nálezu z 9. června 1926 č. 12075.

Citace:

č. 5756. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 60-61.