NPD documents search: Váž. tr., 10 (1928)

Čís. 3360.

Nenamítal-li obžalovaný nic proti návrhu obžaloby, by byl při hlavním přelíčení čten protokol svědka, může žádati osobní výslech tohoto svědka při hlavním přelíčení jen, opírá-li návrh o takové rozhodné skutečnosti, o nichž se svědek nevyjádřil, nebo jimiž by mohly býti jeho dosavadní údaje v důležitých bodech změněny.
V tom, že nebylo vyhověno návrhu na odročení hlavního přelíčení za účelem osobního předvolání obžalovaného, není zmatku čís. 4 § 281 tr. ř. (§ 427 odst. druhý tr. ř.).
Ke skutkové podstatě zločinu podle § 98 b) tr. zák. se po stránce subjektivní vyhledává kromě vědomí pachatelova, že vyhrožuje zlem v § 98 b) tr. zák. uvedeným, též jeho vážný úmysl vynutiti úkon, na který právo nemá.
(Rozh. ze dne 22. prosince 1928, Zm II 371/28.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zamítl v neveřejném zasedání zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku krajského soudu v Novém Jičíně ze dne 26. července 1928, jímž byli stěžovatel uznán vinným zločinem veřejného násilí vydíráním podle § 98 b) tr. zák. a přestupkem podle § 312 tr. zák. Důvody:
Zmateční stížnosti obžalovaného, dovolávající se důvodů zmatečnosti čís. 4 a 5 § 281 tr. ř., nelze přiznati oprávnění. Svědek Richard T. byl v řízení předběžném jako svědek slyšen; obžalovaný nenamítal nic proti návrhu státního zástupce, by byl tento protokol při hlavním přelíčení čten, a mohla se tedy obhajoba domoci osobního výslechu svědka při hlavním přelíčení, kdyby byla návrh opřela o takové rozhodné skutečnosti, o nichž se svědek vůbec nevyjádřil, nebo jimiž by mohly býti jeho dosavadní údaje v důležitých bodech změněny. Ježto však průvodní návrh směřoval jen k tomu, by svědek byl slyšen o tom, »zda vyhrůžky v dopise ho uvedly ve strach a nepokoj«, a svědek se o tom již ve svém svědeckém protokole obšírně vyjádřil, nelze v zamítnutí tohoto návrhu spatřovati zkrácení obhajoby. Pokud dále obhajoba spatřuje zmatečnost podle čís. 4 § 281 tr. ř. i v tom, že nebylo vyhověno jejímu návrhu na odročení hlavního přelíčení za účelem osobního předvolání obžalovaného, sluší připomenouti, že jest podle § 427 odst. druhý tr. ř. ponechána volnému uvážení nalézacího soudu, zdali nepřítomnost obžalovaného při hlavním přelíčení není na překážku, by byla věc úplně uspokojivě vysvětlena, a zdali tedy lze hlavní přelíčení provésti v jeho nepřítomnosti. Poněvadž dotyčné usnesení nalézacího soudu nepodléhá sankci zmatečnosti a může se státi i bez návrhu, jest zřejmo, že nelze odmítnutí obhájcova návrhu posuzovati s hlediska čís. 4 § 281 tr. ř. a jest tedy výtka v tomto směru neopodstatněna.
Lze připustiti, že rozsudkové důvody jsou nanejvýš nejasné, pokud vyslovují názor, že »i kdyby obžalovaný nepočítal vážně s tím, že T. skutečně 10000 Kč na označené místo dá, stačí ke skutkové podstatě zločinu vydírání, když se hrozí, by se jen zdánlivě něčeho docílilo takovým způsobem, jenž jest objektivně způsobilý, by v ohroženém vzbudil strach a nepokoj«; tato věta sama o sobě by mohla vzbuditi pochybnosti o tom, zda si soud náležitě uvědomil, že se ke zločinu § 98 b) tr. zák. po stránce subjektivní vyhledává kromě vědomí pachatelova, že,vyhrožuje zlem v § 98 b) tr. zák. uvedeným vážný jeho úmysl vynutiti úkon, na který nemá práva; leč soud zjišťuje a odůvodňuje v předchozích odstavcích rozsudku, že celé jednání a přípravy obžalovaného nasvědčují tomu, že mu nešlo jen o žert, nýbrž že chtěl docíliti od T. splnění své žádosti a zdůrazňuje na konci důvodů znovu, že bylo úmyslem obžalovaného, že bude T. ve strach a nepokoj uveden, čímž vlastně zjišťuje ještě intensivnější stupeň tísnivého pocitu z nastávajícího zla, než k § 98 b) tr. zák. vyhledávané »důvodné obavy« — a že buď peníze na naznačené míso přinese neb učiní oznámení u vrchnosti. Z této souvislosti důvodů rozsudkových, k nimž sluší přihlížeti jako k jedinému celku, vysvítá, že soud nepokládá »úmysl vynucovali nějaký protiprávní úkon« za vedlejší pro podstatu § 98 b) tr. zák., že naopak vychází z předpokladu, že obžalovaný svým jednáním právě ono plnění docíliti chtěl a v tom úmyslu jednal. Nepadá proto na váhu, pokud soud kromě toho snad následkem jakési zcela zbytečné důkladnosti uvažoval in eventum o vině stěžovatelově s hlediska § 98 b) tr. zák. i pro případ, že by se mu nebylo jednalo vážně, nýbrž toliko zdánlivě o to, by docílil něco na ohroženém a když při tomto čistě podpůrném uvažování vyslovili názor ve směru právním při nejmenším nejasný. Bylo proto zmateční stížnost již v zasedání neveřejném ve smyslu § 4 čís. 2 novely k trestnímu řádu zamítnouti jako zřejmě nedůvodnou.

Citace:

Čís. 3360. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1929, svazek/ročník 10, s. 820-822.