Ustanovení ve schválených stanovách náhradního ústavu pensijního obsažené, že veškeré rozepře k němu se vztahující rozhodují se smírčím (rozhodčím) soudem ve smyslu zákona ze dne 16. prosince 1906, č. 1. ř. z. z r. 1907 zřízeným, jest neplatným a bezúčinným, pokud týče se rozepří tomuto soudu oným zákonem nepřikázaných.

Ve Vídni jest náhradní ústav pensijní pod názvem: »Das Pensionsinstitut der Angestellten der Textilindustrie«.
Stanovy jeho, úředně schválené, obsahují v § 78. toto doslovné ustanovení: Streitigkeiten aus dem Institutsverhältnisse, insbesondere über statutenmäßige Ansprüche und deren Höhe, werden durch das nach § 76. des Ges. vom 16. Dez. 1906, R.-G.-Bl. Z. 1 ex 1907, vorgesehene Schiedsgericht ausgetragen.
Tento náhradní ústav podal na svého přispívajícího člena, továrníka B., u kr. soudu v Hr. Kr. žalobu na zaplacení příspěvků ve výši 10000 K. Týž vznesl námitku nepříslušnosti dovolaného soudu s poukazem na obsah § 78. stanov.
Námitku tu prvý soud zamítnul, maje za to, že se znění stanov týče pouze sporů, jež jsou svrchu uvedenému smírčímu soudu zákonem samým přikázány, což o podané žalobě neplatí.
Druhý soud námitce vyhověl v uvážení, že není žádné překážky, aby onen spor rozhodoval soud smírčí, na kterém se strany ve smyslu stanov dohodly.
Třetí stolice obnovila usnesení soudu prvního.
Důvody:
V odpor brané usnesení vychází z názoru, že ve smyslu stanov žalujícího ústavu pensijního (§ 78.) přísluší rozhodování o návrhu žalobním smírčímu soudu, ve smyslu zákona ze dne 16. prosince 1906, č. 1 ř. z. z r. 1907 (jeho § 76.) zřízenému a že tudíž dovolávaný soud není dle toho příslušným, aby o žalobním nároku rozhodoval.
K tomu neoprávňuje ani znění dotyčných stanov, ani postavení, jež zaujímá onen smírčí soud v zákoně pensijním. Pak-li § 78. stanov žalujícího ústavu poukazuje spory z poměru k onomu ústavu se vztahujících před soud smírčí, má tu na mysli jen takové spory, které na základě předpisů zákona (§§ 75. a 76.) před onen soud smírčí (rozhodčí) obligatorně patří, aneb dle stanov tomuto soudu mohou býti zůstaveny (§ 65., č. 5 cit. zák.), a k těmto patří toliko spory, týkající se nároků pojištěnců na příspěvky a dávky jim zákonem zaručené.
Kdyby však se za to míti mělo, že § 78. stanov měl na mysli veškeré rozepře z poměrů onoho ústavu vzešlé, tedy také i ty, kteréž se týkají zajištění nároků pensijních a jako zde placení dlužných příspěvků, že tudíž oným ustanovením stanov mají býti zavázáni mimo ústav sám i veškeří jeho členové: pak nelze přehlédnouti, že by takové ustanovení se příčilo nepomíjitelným předpisům právním a bylo by právně bezúčinným.
Vždyť soud rozhodčí dle § 76. jest výlučně příslušným k rozhodování o žalobách, vznesených do usnesení, jimiž bylo rozhodnuto o nárocích pojištěnců na jejich výslužné (§§ 65. č. 5, 75. odst. 2. cit. zák. a § 12. minist. nařízení z 10. října 1908, č. 223 ř. z.), tak že témuž vůbec ani nepřísluší, aby při svém úkolu, zákonem přesně ohraničeném, činnost svou rozšiřoval na jiná odvětví.
Týž, jako soud státem organisovaný, jehož předseda a místopředseda z počtu soudcovských úředníků se jmenuje (viz min. nař. z 1. dubna 1908, č. 62 ř. z., kterým statut byl vydán a téhož § 106. odst. 2, pak § 2. odst. 3 min. nař. z 10. října 1908, č. 223), nemá ani oprávnění, aby převzal úřad rozhodčího soudu v příčině předmětu, jež mu dle zákona nejsou přikázány (§ 578. c. s. ř.). Takový výrok rozhodčího soudu musel by pokládán býti jako neplatný a bezúčinný (§ 595. č. 3 c. s. ř.). Žalovaný nemůže tudíž svou námitku nepříslušnosti soudu zakládati na onom ustanovení stanov, třebas by tyto úředně schváleny bývaly, tak že procesní soud prvé stolice plným právem námitce oné místa nedal. V odpor vzaté usnesení soudu rekursního je proto právně omylným a bylo proto změněno.
(Rozhodnutí nejvyššího soudního dvoru ze dne 11. března 1913, č. j. R II 251/13.)
Flieder.

Citace:

Ustanovení ve schválených stanovách náhradního ústavu pensijního obsažené.. Zprávy Právnické Jednoty moravské v Brně. Brno: Nákladem Právnické jednoty moravské , 1913, svazek/ročník 22, číslo/sešit 5, s. 262-263.