NPD documents search: Sociální revue, 7 (1926) - Za platnosti zákona ze dne 18. prosince 1918, čís. 91 Sb. z. a n.

Čís. 2046.

Nedostavil-li se soukromý obžalobce k odročenému hlavnímu přelíčení proto, že soudce nesprávně vyhlásil v odročovacím usnesení hodinu nového přelíčení, nelze použíti §u 46 tr. ř.
(Rozh. ze dne 24. července 1925, Zm I 520/25.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací uznal po ústním líčení o zmateční stížnosti generální prokuratury na záštitu zákona právem: Usnesením krajského jako odvolacího soudu v Litoměřicích ze dne 28. února 1925, pokud jím zamítnuta byla stížnost soukromé obžalobkyně do usnesení ze dne 2. října 1924, kterým řízení podle §u 46 tr. ř. bylo zastaveno, porušen byl zákon v ustanovení §§ů 221, 451 tr. ř.
Důvody:
K soukromé obžalobě Hermíny H-ové proti Karlu K-ovi pro přestupek proti bezpečnosti cti konáno hlavní líčení u okresního soudu v Teplicích-Šanově dne 19. srpna 1924, jež bylo podle protokolárního záznamu za příčinou předvolání dalších svědků na den 2. října 1924 о 1/2 11. hod. odročeno, což strany vzaly na vědomí. Ježto se strany v řečené době ustanoveného dne k hlavnímu líčení nedostavily bylo řízení usnesením ze dne 2. října 1924 podle §u 46 tr. ř. zastaveno. Proti tomuto usnesení podala soukromá obžalobkyně Hermína H-ová stížnost, tvrdíc, že hlavní líčení bylo odročeno na 2. října 1924 о 1/2 12. hod., což si prý strany i soudce ve sivém zápisníku poznamenali. Okresní soud v Teplicích-Šanově, uznávaje správnost tohoto tvrzení, zrušil usnesením ze dne 7. listopadu 1924 usnesení ze dne 2. října 1924 a nařídil nové hlavní přelíčení na den 2. prosince 1924 na 1/2 12. hod. Proti tomuto usnesení podal obžalovaný Karel K. dne 21. listopadu 1924 stížnost. Krajský jako odvolací soud v Litoměřicích usnesením ze dne 28. února 1925 stížnost soukromé obžalobkyně zamítl a vyhověl stížnosti obžalovaného, zrušiv usnesení ze dne 7. listopadu 1924, ježto okresní soud nebyl oprávněn, by o stížnosti soukromé obžalobkyně rozhodoval a své usnesení ze dne 2. října 1924 zrušoval.
Usnesení krajského jako odvolacího soudu ze dne 28. února 1925, pokud jím zamítnuta byla stížnost soukromé obžalobkyně do usnesení ze dne 2. října 1924, kterým bylo řízení podle §u 46 tr. ř. zastaveno, neodpovídá zákonu, neboť zprávou okresního soudu v Teplicích-Šanově ze dne 5. ledna 1925 bylo zjištěno, že hlavní přelíčení bylo skutečně nařízeno na den 2. října 1924 о 1/2 12. hod. dop. a nikoliv o hod., takže, bylo-li přikročeno přes to k jednání před touto dobou bez vyrozumění soukromé obžalobkyně, nelze o tom mluviti, že o tomto jednání byla ve smyslu §§ů 221, 451 tr. ř. vůbec vyrozuměna. Nebylo tu tedy podmínek, za kterých by dojíti mohlo k uplatnění právní domněnky §u 46 tr. ř. Stížnosti soukromé obžalobkyně do zastavovacího usnesení okresního soudu mělo tudíž krajským jako odvolacím soudem býti vyhověno. Stejně nalezl Nejvyšší soud již opětovně, viz zejména rozhodnutí Sb. n. s. č. 900.

Citace:

č. 2046. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7, s. 409-410.