NPD documents search: Boh. adm., 10 (1928), sv. 2

Č. 6974.

Vojenské věci: Vojenský gážista, který proti předpisu uzavřel sňatek bez povolení voj. správy, nemá nároku na dodatečné uznání sňatku voj. správou.
(Nález ze dne 17. prosince 1927 č. 25076).
Prejudikatura: Boh. 6433/27 adm.
Věc: Emil T. v B. proti ministerstvu národní obrany o účinností uznání sňatku.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: St-l sloužil v býv. rak.-uh. armádě jako aktivní gážista z povolání a podal dne 26. března 1919 u okr. doplňovacího velitelství ve Znojmě přihlášku o přijetí do svazu čsl. armády jako gážista ve výslužbě. V roce 1921 odvolal st-l svou přihlášku do výslužby a byl pak dle Věstníku osobního č. 22/1922 přijat do čsl armády jako voj. gážista z povolání v činné službě.
K žádosti st-lově z 21. ledna a 7. března 1926, aby mu bylo dodatečně uděleno povolení k sňatku, uzavřeného dne 30. března 1919 ve Vídni bez předepsaného povolení příslušného čsl. voj. úřadu, a to se zpětnou platností od 30. března 1919, vyslovilo mno nař. rozhodnutím, že vyhovuje zcela výjimečně st-lově žádosti o uznání sňatku, ve který vstoupil dne 30. března 1919 bez předepsaného povolení příslušného voj. úřadu, a že toto dodatečné uznání nabývá platnosti dnem 12. dubna 1926.
O stížnosti dovozující, že uznání st-lova sňatku nikoliv již dnem jeho uzavření, nýbrž teprve dnem 12. dubna 1926 jest nezákonné a vadné, nss uvážil: — — —
Žal úřad se svým výrokem vůbec nedotkl otázky platnosti st-lova manželství, již ostatně by ani nemohl řešiti, a mohl při svém výroku míti a také měl na mysli jen účinnost sňatku st-lcva proti voj. správě, pokud účinnost v jednotlivých otázkách jest dle specielních ustanovení současného právního řádu podmíněna požadavkem, aby manželství bylo uzavřeno se souhlasem voj. správy.
Proto míjejí se svým cílem veškery ony vývody stížnosti, jimiž st-l dovozuje, že sňatek jeho jest platný již ode dne 30. března 1919, kdy byl uzavřen, a že jest nezákonné, jestliže žal. úřad této platnosti od tohoto dne neuznal.
Pokud pak jde o požadavek, aby sňatek důstojníků z povolání — a tedy i platný sňatek — uzavřen byl s povolením voj. úřadu, dovodil nss již v nál. Boh. 6433/27 adm., že k sňatku akt. voj. osoby — která v konkrétním případě uzavřela sňatek manželský v měsíci květnu 1919 — bylo potřebí povolení voi. úřadů podle rak. služ. předpisů A-36, který mno zrušen nebyl a na jehož zrušení ani nebylo pomýšleno. Na názoru tomto trvá nss i v případě st-lově, který uzavřel sňatek manželský dne 30. března 1919.
Leč i podle předpisů daných za trvání republik v čsl. jest k sňatku voj. osob z povolání potřebí povolení voj. úřadu. (Srovn. § 36 odst. 2 bran. zák. z 19. března 1920 č. 193 Sb.). St-l nemůže také s úspěchem namítati, že dle čl. I. zák. z 29. února 1920 č. 121 Sb. jsou zákony odporující ústavní listině, jejím součástkám a zákonům ii měnícím neplatné, ježto — nehledě ani k té okolnosti, zda předpis tento se vztahuje i na zákony vydané před ústavní listinou (srovn. nál. Boh 1190/22 adm.) — nemůže nss otázku, zda zákony republiky čsl. odporují ústavě, řešiti, kdyžtě k úkolu tomuto povolán fest toliko ústavní soud (arg. čl. II zák. z 29 února 1920 č. 121 Sb.). Ani z předpisu § 106 úst. listiny nemůže st-l pro svůj názor nic dovozovati, ježto předpisy o sňatcích akt. osob voj. nelze pokládati za výsadu povolání. — — —
Míní-li konečně st-l, že žal. úřad. uděluje dodatečně souhlas k st-lovu sňatku, nemohl účinnost tohoto svého výroku fixovati pozdějším dnem, než jest den uzavření sňatku, jest ovšem stížnost na omylu.
Z předpisů vydaných o sňatcích voj. osob, a to ani z předpisů platných v době, kdy st-l sňatek uzavřel (služební předpis A-36"), ani z předpisů později vydaných nelze dovoditi že by voi. osoba, podrobená povinnosti žádati za povolení k sňatku, měla právní nárok na to, aby jí povolení takové bylo dodatečně uděleno, uzavřela-li sňatek bez předepsaného povolení. Že nároku takového býti nemůže, jest zcela přirozeno a vyplývá již z úvahy, že jinak byl by mařen účel, jejž sledují předpisy podrobující voj. osoby povinnosti žádati za povolení k zamyšlenému sňatku. Že st-l v době uzavření sňatku povinnosti této nepodléhal, stížnost netvrdí. Ale pak neměl stihatelného nároku, aby mu dodatečné povolení k sňatku, jejž uzavřel bez svolení voj. správy, vůbec bylo uděleno. Neměl-li však tohoto nároku vůbec, pak neměl ani nároku, aby účinnost dodatečného povolení byla stanovena určitým dnem. Mohl proto žal. úřad účinnost tu stanoviti dle svého volného uvážení a nemůže pak st-l důvodně tvrditi, že tím, že nař. rozhodnutím byla účinnost ta stanovena dnem, kdy dodatečné povolení bylo st-li uděleno, nikoliv již dnem uzavřeného sňatku, mohlo býti zasaženo nějaké jeho subj. právo.
Není proto ve výroku žal. úřadu ani nezákonnosti a ježto na udělení povolení k sňatku není právního nároku, nemůže býti důsledně spatřována ani vadnost řízení v tom, že úřad nepřihlédl k určitým okolnostem, které st-l ve své žádosti za dodatečný souhlas voj. správy k jeho sňatku uvedl.

Citace:

č. 6974. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 9/2, s. 637-639.