Čís. 9410.

Odkazovníku nepřísluší právo k rekursu do usnesení, jímž bylo schváleno projednání pozůstalosti soudním komisařem, ani do usnesení o odevzdací listině.
(Rozh. ze dne 28. listopadu 1929, R I 769/29.)
Do usnesení pozůstalostního soudu, jímž bylo schváleno projednání pozůstalosti notářem jako soudním komisařem, a v němž bylo dále uvedeno, které věci byly pojaty do pozůstalosti a že odevzdací listina bude vydána, až budou zapraveny dědické poplatky, podal odkazovník rekurs, v němž uváděl v podstatě, že napadené usnesení spočívá na nesprávném ocenění pozůstalosti, čímž prý jest zkrácen. Rekursní soud napadené usnesení potvrdil.
Nejvyšší soud odmítl dovolací rekurs odkazovníků.
Důvody:
Stěžovatel vystupuje v pozůstalostním řízení jako odkazovník. Ale odkazovníku neposkytuje zákon v pozůstalostním řízení zásadně vliv na soudní rozhodování o tom, které věci jsou nebo nejsou pozůstalostním jměním. Vyplývá to již z ustanovení § 95 nesp. říz., podle něhož nepatří odkazovník k osobám, které jest z úřední povinnosti obeslati k soupisu pozůstalosti, leč že by šlo o případ § 812 obč. zák. Ježto nejde o takový případ, ani o případ, jenž jest podkladem rozhodnutí čís. 7267 sb. n. s., a ani z ustanovení §§ 159 až 161 nesp. říz. a 817, 685, 688 obč. zák. určujících práva odkazovníků, nevyplývá, že zákon vyhradil odkazovníkům vliv na projednávání pozůstalosti, bylo stěžovateli odepříti podle § 9 nesp. říz. právo ke stížnosti.

Citace:

č. 9410. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1929, svazek/ročník 11/2, s. 709-709.