Jak stylisovati rozhodovací výrok rozsudku, v němž byl obviněný osvobozen od přestupku překročení nutné sebeobrany?

Okresním soudem v B. osvobozen byl občan L. od obžaloby pro přestupek překročení nutné sebeobrany, jehož se měl dopustili tím, že byv na osamělé silnici z L. do K. ve 3 hod. v noci, když vracel se domů, čtyřmi výrostky napaden, poranil jednoho z nich kapesním nožem lehce na levém předloktí.
Podotknuto budiž, že jak trestní oznámení, tak i žaloba veř. žalobce opírala se o poslední větu §u 2. tr. z. a že trestní řízení proti — 130 —
L. zavedeno bylo pouze pro přestupek dle § 431. tr. z., neboť již četnickým šetřením bylo zjištěno, že obviněný L. byl zmíněnými výrostky, kteří vraceli se v povznešenější náladě z hodů, vskutku napaden a že jednal v sebeobraně.
Důvody prvého rozsudku jsou v podstatě ty, že soud nabyl na základě provedeného trestního řízení přesvědčení, že obviněný L., hledě ku všem čin jeho provázejícím okolnostem, nepřekročil meze nutné sebeobrany, když jednoho ze čtyř útočníků, s ním zle nakládajících, nožem lehce poranil.
K odvolání veř. žalobce potvrdil sice soud odvolací v B. tento rozsudek z důvodu prvého soudce, změnil však znění enunciátu v ten smysl, že se obviněný L. osvobozuje od přestupku dle § 411. tr. z.
Z důvodů tohoto rozsudku vyjímám pouze:
»A tu soudní dvůr přihlížeje k výsledkům průvodního řízení v I. stolici provedeného, nenabyl přesvědčení, že by obžalovaný K-ovi ránu nožem byl zasadil, nýbrž z těch samých důvodů, jako soud I. stolice, které zákonu a stavu věci úplně odpovídají, dospěl k přesvědčení, že obžalovaný jednal jen v mezích spravedlivé sebeobrany, když nožem se obnal, a také že nikterak meze takovéto obrany buď z poděšení nebo strachu nebo z leknutí nepřekročil.
Ježto tedy čin obžalovanéno, zahrnující v sobě sice in objecto znaky skutkové povahy dle § 411. tr. z., spáchán byl za okolností, které ve smyslu § 2. lit. g. tr. z. vylučují trestnost, bylo odvolání veřejného žalobce odmítnouti a rozsudek I. stolice se shora uvedenou změnou enunciátu potvrditi.«
Situace je nyní následující: Obviněný L. byl žalován pro culposní přestupek § 431. tr. z. (poslední věta druhého odstavce § 2. tr. z.) a má býti osvobozen od dolosního přestupku dle § 411. tr. z., aniž by řízením průvodním podklad žaloby byl se změnil. Pro Obviněného jest ovšem věcí vedlejší, je-li osvobozen od přestupku dle §u 431. nebo §u 411. tr. z., jemu jedná se hlavně o to, aby nebyl potrestán.
Než uvažme následující eventualitu: Týž občan při téže příležitosti měl to neštěstí, že rána, kterou tehdy útočníku zasadil, byla buď sama o sobě, aneb snad zaviněním zvláštních okolností (§ 134. tr. z.) poraněním těžkým ve smyslu § 152. tr. z. Po provedeném vyšetřování podána jest veřejným žalobcem na obviněného zase žaloba ve smyslu poslední věty § 2. tr. z., v našem případě však, jelikož z kulposního činu obviněného povstalo poranění těžké, pro přestupek dle § 335. tr. z. I v tomto případě bude obviněný osvobozen. Jak stylisovati nyní enunciát? Má i v tomto případě přestupkový soudce osvobodili obviněného od zločinu dle § 152. tr. z.?
Analogie hořejšího případu by tomu nasvědčovala.

Citace:

Jak stylisovati rozhodovací výrok rozsudku, v němž byl obviněný osvobozen od přestupku překročení nutné sebeobrany?. Zprávy Právnické Jednoty moravské v Brně. Brno: Nákladem Právnické jednoty moravské , 1914, svazek/ročník 23, číslo/sešit 3, s. 153-154.